// Profipravo.cz / Soudní pravomoc a příslušnost 11.04.2018
Spor o vydání bezdůvodného obohacení ze smlouvy o přenosu elektřiny
K projednání a rozhodnutí sporů o vydání bezdůvodného obohacení, které mělo být získáno od výrobce elektřiny provozovatelem přenosové soustavy a operátorem trhu na základě neplatného ujednání ve smlouvě o přenosu elektřiny uzavřené podle § 50 odst. 4 energetického zákona přijetím plateb ceny na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny z obnovitelných zdrojů, je dána pravomoc soudu v občanském soudním řízení.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4755/2017, ze dne 23. 1. 2018
Dotčené předpisy:
§ 7 odst. 1 o. s. ř.
§ 17 odst. 7 písm. d) zák. č. 458/2000 Sb. ve znění od 1. 1. 2016
§ 52 zák. č. 165/2012 Sb. ve znění od 1. 1. 2016
Kategorie: soudní pravomoc a příslušnost; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Žalobou ze dne 27. 2. 2017 se žalobkyně domáhala po žalovaných, aby jí společně a nerozdílně zaplatily částku 77 901 137,43 Kč s úrokem z prodlení, a to na základě tvrzení, že žalované se na její úkor bezdůvodně obohatily tím, že na základě smlouvy o poskytování služeb přenosové soustavy (smlouvy o přenosu elektřiny) uzavřené mezi žalobkyní jako držitelkou licence na výrobu elektřiny a žalovanou 1) jako provozovatelkou přenosové soustavy podle § 50 odst. 4 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 20. 5. 2014, a podle § 269 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zrušeného ke dni 1. 1. 2014, platila žalované 1) jako jednu ze složek regulované ceny za službu přenosu elektřiny cenu na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny z obnovitelných zdrojů (dále též jen „příspěvek na POZE“) i za část vyrobené elektřiny spotřebované žalobkyní v jejích areálech, tj. za tzv. „lokální spotřebu“ elektřiny, která nebyla dodávána do distribuční soustavy. Podle žalobkyně jí nebyla žalovaná 1) oprávněna v období od 1. 1. 2013 do 1. 10. 2013 příspěvek na POZE z lokální spotřeby účtovat, neboť to neumožňoval energetický zákon ani zákon č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o POZE“), ve znění účinném do 1. 10. 2013, a proto považovala smluvní ujednání o povinnosti jeho placení za neplatné pro rozpor se zákonem. Zaplacené příspěvky na POZE měly být následně odváděny žalované 2), která je žalované 1) účtovala, byť žalovaná 2) nebyla oprávněna podle zákona o POZE či podle prováděcích právních předpisů vydaných na jeho základě takový příspěvek na POZE z lokální spotřeby žádat.
Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 24. 4. 2017, č. j. 28 C 75/2017-102, rozhodl tak, že řízení se zastavuje a věc se postupuje Energetickému regulačnímu úřadu (výrok I.), a současně rozhodl o nákladech řízení (výrok II.) a o vrácení části soudního poplatku žalobkyni (výrok III.).
Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrdil (první výrok), ve výroku III. jej změnil (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok). Ztotožnil se s názorem soudu prvního stupně, že pravomoc k projednání věci má Energetický regulační úřad (dále též jen „ERÚ“) podle § 17 odst. 7 písm. d) energetického zákona ve znění pozdějších předpisů a podle § 52 zákona o POZE ve znění pozdějších předpisů, protože se jedná o spor týkající se podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, respektive jde o vydání bezdůvodného obohacení, kterého se mělo dostat žalovaným tím, že po žalobkyni požadovaly plnění peněžité povinnosti sjednané na základě zákona o POZE.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání (výslovně pouze proti prvnímu výroku), jehož přípustnost dovozuje z § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“). Domnívá se, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, zda je dána pravomoc soudů nebo ERÚ k projednání a rozhodování sporu mezi výrobcem elektřiny na straně jedné a provozovatelem přenosové soustavy a operátorem trhu na straně druhé o vydání bezdůvodného obohacení, kterého se mělo dostat provozovateli přenosové soustavy plněním poskytnutým z neplatného ujednání smlouvy o přenosu elektřiny uzavřené mezi ním a výrobcem elektřiny a operátorovi trhu přijetím plnění bez právního důvodu.
Dovolatelka má za to, že tato otázka dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena a současně se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu týkající se posuzování kompetence k projednávání a rozhodování sporů mezi obecnými soudy a jinými orgány veřejné správy (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 32 Cdo 4202/2011, které je veřejnosti dostupné – stejně jako další citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na stránkách www.nsoud.cz). Odkazuje též na závěry usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zvláštní senát“) ze dne 30. 6. 2006, č. j. Konf 132/2005-7, ze dne 20. 9. 2007, č. j. Konf 18/2007-14, ze dne 30. 10. 2013, č. j. Konf 32/2013-11, a ze dne 30. 7. 2015, č. j. Konf 30/2014-8, která jsou veřejnosti dostupná – stejně jako další citovaná rozhodnutí zvláštního senátu – na stránkách www.nssoud.cz a podle kterých přísluší rozhodovat soudu v občanském soudním řízení o podání, které je podle svého označení i obsahu žalobou na vydání bezdůvodného obohacení.
Podle dovolatelky spočívá napadené rozhodnutí odvolacího soudu na nesprávném právním posouzení nedostatku podmínky řízení (pravomoci soudu). Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že by předmětem sporu bylo plnění peněžité povinnosti uložené zákonem o POZE nebo sjednané na základě tohoto zákona, neboť povinnosti placení příspěvku na POZE stanovené v § 13, § 28 a § 43 zákona o POZE ve znění účinném do 1. 10. 2013 se nevztahovaly na případy lokální spotřeby a ani žalovaná 2) nebyla oprávněna takový příspěvek na POZE z lokální spotřeby výrobce vyžadovat po žalované 1). Má za to, že nejde o žádný ze sporů uvedených v § 17 odst. 7 písm. a), d) energetického zákona či v § 52 zákona o POZE, ale jde o nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zrušeného ke dni 1. 1. 2014 (dále jen „obč. zák.“), který vyplývá z obchodně právního vztahu, k němuž je podle § 7 odst. 1 o. s. ř. dána pravomoc soudu.
Dovolatelka se domáhá zrušení napadeného usnesení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení a současně navrhuje odklad právní moci prvního výroku napadeného usnesení na dobu do pravomocného skončení dovolacího řízení.
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 2 článku II, části první přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017.
Dovolání je podle § 237 o. s. ř. přípustné, neboť otázka, který orgán má pravomoc projednat a rozhodnout spor výše vymezený dovolatelkou, dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena.
Nejvyšší soud proto přezkoumal napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jsa při tom vázán uplatněným dovolacím důvodem, a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Podle § 7 odst. 1 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměrů soukromého práva, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.
Podle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odstavec 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odstavec 2).
Podle § 17 odst. 7 energetického zákona ve znění pozdějších předpisů Energetický regulační úřad
a) rozhoduje spory o uzavření smlouvy podle tohoto zákona mezi držiteli licencí nebo mezi držitelem licence a zákazníkem a spory o omezení, přerušení nebo obnovení dodávek nebo distribuce elektřiny, plynu nebo tepelné energie z důvodu neoprávněného odběru nebo neoprávněné distribuce,
b) rozhoduje spory o splnění povinností ze smluv mezi držiteli licencí nebo mezi držitelem licence a zákazníkem podle tohoto zákona v případech, ve kterých by jinak byla k rozhodnutí sporu dána příslušnost soudu, pokud s pravomocí Energetického regulačního úřadu rozhodovat vzniklý spor souhlasí všichni účastníci řízení,
c) rozhoduje spory o připojení nebo přístupu k přenosové soustavě nebo distribuční soustavě, přepravní soustavě, zásobníkům plynu a těžebním plynovodům, včetně sporů o přístupu k přeshraniční kapacitě pro přenos elektřiny, přepravu plynu nebo distribuci elektřiny nebo plynu,
d) rozhoduje spory týkající se podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů nebo elektřiny z kombinované výroby elektřiny a tepla, elektřiny vyrobené z druhotných energetických zdrojů nebo tepla z obnovitelných zdrojů a spory o výši náhrady při dispečerském řízení výrobny elektřiny z obnovitelných zdrojů energie podle § 26 odst. 6,
e) na návrh zákazníka v postavení spotřebitele odebírajícího elektřinu, plyn nebo tepelnou energii pro spotřebu v domácnosti nebo zákazníka, který je fyzickou osobou podnikající, rozhoduje
1. spory mezi zákazníkem a držitelem licence o splnění povinností ze smluv, jejichž předmětem je dodávka nebo distribuce elektřiny, plynu nebo tepelné energie,
2. o určení, zda právní vztah mezi zákazníkem a držitelem licence, jehož předmětem je dodávka nebo distribuce elektřiny, plynu nebo tepelné energie, vznikl, trvá nebo zanikl, a kdy se tak stalo.
Podle § 52 zákona o POZE ve znění pozdějších předpisů Úřad (ERÚ) rozhoduje spory týkající se podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů, elektřiny z druhotných zdrojů nebo elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla a podpory tepla (odstavec 1). Úřad (ERÚ) rozhoduje další spory, jejichž předmětem je splnění peněžité povinnosti uložené tímto zákonem nebo sjednané na základě tohoto zákona, nebo povinnosti vrácení neoprávněně čerpané podpory podle § 51 (odstavec 2).
Vzhledem k důvodům, o které dovolatelka opírá žalobou uplatněné právo na peněžité plnění (k tvrzenému skutku), jde ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení podle § 451 odst. 2 obč. zák. získaného žalovanou 1) plněním z neplatného právního úkonu, popřípadě získaného plněním bez právního důvodu žalovanou 2), s níž neměla dovolatelka žádný smluvní či jiný závazkový vztah. Takto vymezený nárok lze nepochybně charakterizovat jako nárok vyplývající ze soukromoprávních vztahů, které se vyznačují rovným postavením účastníků, neboť pro vztah účastníků neplatí, že by některý z nich měl vůči jinému nadřazené postavení a byl oprávněn rozhodovat o jeho právech a povinnostech a vynucovat plnění autoritativně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2008, sp. zn. 33 Odo 1532/2005, nebo usnesení zvláštního senátu ze dne 20. 3. 2012, č. j. Konf 93/2011-9).
K rozhodování o věcech vyplývajících ze soukromoprávních vztahů jsou povolány především soudy (srov. § 7 odst. 1 o. s. ř.). Pravomoc jiného (správního) orgánu může být výjimečně založena výslovným ustanovením zákona. Ustanovení § 17 odst. 7 písm. a) až e) energetického zákona i § 52 odst. 1, 2 zákona o POZE svěřují ERÚ pravomoc k rozhodování některých sporů vyplývajících ze soukromoprávních vztahů. Tyto výluky z rozhodovací pravomoci obecných soudů ve prospěch správního orgánu však je třeba vykládat restriktivně, neboť odnímají soudům jejich nejvlastnější pravomoc. Existují-li pochybnosti o tom, zda takovou výjimku zvláštní zákon skutečně stanoví, musí být uplatněn výklad upřednostňující obecnou rozhodovací pravomoc soudů (srov. usnesení zvláštního senátu ze dne 13. 10. 2005, č. j. Konf 99/2004-5, uveřejněné pod č. 1478/2008 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, usnesení zvláštního senátu ze dne 13. 4. 2010, č. j. Konf. 108/2009-11, uveřejněné pod č. 2275/2011 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, usnesení zvláštního senátu ze dne 14. 7. 2015, č. j. Konf 26/2014-18, uveřejněné pod č. 3298/2015 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, nebo usnesení zvláštního senátu ze dne 4. 12. 2017, č. j. Konf 13/2016-20).
Vzhledem k povaze projednávané věci a postavení účastníků na tuto věc zjevně nedopadá pravomoc ERÚ vymezená v § 17 odst. 7 písm. a), c), e) energetického zákona. Nesouhlasí-li dovolatelka s pravomocí ERÚ rozhodnout projednávaný spor, nemůže být pravomoc ERÚ založena ani podle § 17 odst. 7 písm. b) energetického zákona, nehledě na to, že v souzené věci nejde o spor o splnění povinností ze smlouvy. Ostatně na základě těchto ustanovení energetického zákona nebyla shledána pravomoc ERÚ ani odvolacím soudem.
Pravomoc ERÚ však nevyplývá ani z § 17 odst. 7 písm. d) energetického zákona či z § 52 odst. 1, 2 zákona o POZE. Tato ustanovení je třeba s ohledem na výše uvedený princip posuzování výluk z rozhodovací pravomoci soudů vykládat nejen restriktivně, ale též v souvislosti s účelem, pro který byla ERÚ svěřena pravomoc rozhodovat spory, jejichž předmětem je splnění peněžité povinnosti uložené zákonem o POZE nebo sjednané na základě tohoto zákona, spory týkající se podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů a další obdobné spory vymezené v těchto ustanoveních.
ERÚ byl energetickým zákonem zřízen v souvislosti se zabezpečením zavedení nových institutů do oblasti podnikání v energetice, vyplývajících z příslušných směrnic Evropské unie, jako nezávislý regulační orgán pro elektroenergetiku, plynárenství a teplárenství, v jehož působnosti byla od počátku též podpora využívání obnovitelných a druhotných zdrojů energie (srov. důvodovou zprávu k návrhu energetického zákona, jež je veřejnosti dostupná na stránkách poslanecké sněmovny www.psp.cz). Tato podpora je realizovaná mimo jiné finanční podporou výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů poskytováním zelených bonusů na elektřinu nebo výkupních cen (srov. § 8 odst. 1 zákona o POZE). Jeden ze zdrojů financování podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů tvoří příspěvek na POZE hrazený operátorovi trhu provozovatelem regionální distribuční soustavy a provozovatelem přenosové soustavy, jehož výši v rámci svých oprávnění k cenové regulaci určuje ERÚ. Zákon proto ERÚ svěřil též pravomoc rozhodovat spory týkající se práv a povinností spojených s touto podporou, jejíž regulaci má ve své působnosti.
Slovní spojení „týkající se podpory výroby elektřiny“ nebo „týkající se podpory elektřiny“ použité v § 17 odst. 7 písm. d) energetického zákona a v § 52 odst. 1 zákona o POZE však nelze vykládat extenzivně, neboť podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů se může (byť vzdáleně) týkat široká škála soukromoprávních sporů, avšak pouze v rámci některých z nich bude namístě, aby ERÚ naplňoval svou zákonem definovanou roli nezávislého regulačního orgánu v odvětví energetiky a měl tak i pravomoc k rozhodování takových sporů.
Dovolatelka se žalobou nedomáhá po žalovaných splnění peněžité povinnosti uložené zákonem o POZE nebo sjednané na základě tohoto zákona a nejde tu ani o nárok na zaplacení některé z forem podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů nebo o nárok na zaplacení příspěvku na POZE sloužícího k financování podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů podléhající regulaci ERÚ, k jejichž projednání by byla dána pravomoc ERÚ podle § 17 odst. 7 písm. d) energetického zákona či podle § 52 odst. 1, 2 zákona o POZE (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2017, sp. zn. 32 Cdo 1599/2017). Dovolatelka naopak tvrdí, že neexistovala žádná její zákonná ani platně sjednaná smluvní povinnost k plnění vůči žalovaným ve vztahu k zaplaceným peněžitým částkám.
Spor o bezdůvodné obohacení má jiný charakter, než spor o splnění povinnosti ze smlouvy či ze zákona. V případě sporu o bezdůvodné obohacení je třeba zkoumat, zda bylo poskytnuto majetkové plnění, zda existoval odpovídající právní titul pro jeho poskytnutí, zda tím došlo na úkor oprávněné osoby k majetkovému prospěchu povinné osoby a vznikl v souladu s § 451 a § 489 obč. zák. závazkový vztah. Posouzení existence případné smluvní či zákonné povinnosti plnění je v takovém sporu pouze otázkou předběžnou pro posouzení důvodnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Skutečnost, že o předběžné otázce by příslušelo rozhodovat jinému orgánu, ještě nezakládá pravomoc takového orgánu rozhodovat též o samotném předmětu sporu a nebrání pravomoci soudu, neboť ustanovení § 135 o. s. ř. výslovně počítá s možností, aby si soud v řízení učinil úsudek o otázkách, o nichž přísluší rozhodovat jinému orgánu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4410/2010). V poměrech projednávané věci je tedy pouze předběžnou otázkou posouzení případné existence povinnosti plnění podle zákona o POZE, resp. platnosti smluvního ujednání o povinnosti poskytnout příspěvek na POZE z lokální spotřeby, tj. otázky týkající se podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, a tato skutečnost neupírá soudu pravomoc k projednání samotného předmětu sporu, kterým je tvrzený závazkový vztah z bezdůvodného obohacení, jenž sám o sobě není vztahem založeným na základě zákona o POZE či týkajícím se podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů.
Navíc je zřejmé, že pokud zákonodárce zamýšlel svěřit ERÚ rozhodovací pravomoc ve sporech o vydání bezdůvodného obohacení, učinil tak výslovně, a to pouze v případě sporů o povinnosti vrácení neoprávněně čerpané podpory podle § 51 zákona o POZE (srov. § 52 odst. 2 zákona o POZE).
Odlišnost sporů o vydání bezdůvodného obohacení od sporů o splnění smluvních povinností a závěr o pravomoci soudů ve věcech žalob na vydání bezdůvodného obohacení je reflektován také v rozhodnutích zvláštního senátu, na která odkazovala dovolatelka, a v již zmiňovaném usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2008, sp. zn. 33 Odo 1532/2005. Byť se tato rozhodnutí týkala posouzení soukromoprávních vztahů v jiné oblasti, lze z jejich závěrů podpůrně vycházet též v projednávané věci.
K projednání a rozhodnutí sporů o vydání bezdůvodného obohacení, které mělo být získáno od výrobce elektřiny provozovatelem přenosové soustavy a operátorem trhu na základě neplatného ujednání ve smlouvě o přenosu elektřiny uzavřené podle § 50 odst. 4 energetického zákona přijetím plateb ceny na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny z obnovitelných zdrojů, tak je dána pravomoc soudu v občanském soudním řízení.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu není správné a dosavadní výsledky řízení umožňují, aby o věci rozhodl přímo dovolací soud, Nejvyšší soud podle ustanovení § 243d písm. b) o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, jak ve výroku uvedeno.
S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, který je veřejnosti dostupný na https://nalus.usoud.cz, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu žalobkyně na odklad právní moci napadeného rozhodnutí za situace, kdy v přiměřené lhůtě přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání, neboť návrh na odklad právní moci je ve vztahu k dovolání návrhem akcesorickým a rozhodnutím o dovolání se stal bezpředmětným.
Jelikož se tímto rozhodnutím dovolacího soudu řízení ve věci nekončí, bude rozhodnuto o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení v rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. ustanovení § 243b, § 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-