// Profipravo.cz / Poučovací povinnost soudu 11.09.2013
Poučovací povinnost dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. po novele č. 7/2009 Sb.
Pro poměry procesní úpravy zavedené zákonem č. 7/2009 Sb., která zakotvila koncentraci řízení jako universální zásadu pro projednání věcí ve sporném řízení (srov. ustanovení § 118b o. s. ř., ve znění účinném od 1. července 2009), Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 29 Cdo 1829/2011 dovodil, že je nutné, aby soud splnil poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. do skončení přípravného jednání, nebo – nekonalo-li se přípravné jednání – do skončení prvního jednání ve věci. Jestliže tak neučiní (lhostejno z jakých důvodů), poruší uvedenou povinnost uloženou mu zákonem.
V takovém případě – je-li podáno odvolání – musí být poučení poskytnuto odvolacím soudem v odvolacím řízení, a to bez ohledu na to, že již došlo ke koncentraci řízení. Jestliže potřeba uvést další tvrzení nebo důkazy vyplyne z odlišného právního názoru odvolacího soudu, je porušení ustanovení § 118a o. s. ř. považováno za vadu řízení, pro kterou odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zruší. Soud prvního stupně v dalším řízení přitom (logicky) musí umožnit účastníkovi řízení vylíčit chybějící rozhodné skutečnosti a označit důkazy, a to bez ohledu na to, že již došlo ke koncentraci řízení.
Jinými slovy, nebylo-li účastníku řízení poskytnuto poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. dříve, než nastala koncentrace řízení (ač se tak objektivně mělo stát), nebrání ustanovení § 118b odst. 1 o. s. ř. tomu, aby tyto skutečnosti vylíčil, resp. aby označil důkazy potřebné k prokázání svých skutkových tvrzení i poté, kdy koncentrace nastala. Jiné skutečnosti či důkazy již ovšem poté, kdy došlo ke koncentraci řízení, doplnit nemůže. V rozsahu, v němž skutková tvrzení a důkazy doplňuje jedna strana sporu i poté, kdy došlo ke koncentraci řízení, může doplnit tvrzení a označit důkazy i strana druhá.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 604/2012, ze dne 27. 6. 2013
(kategorie: jednání, příprava jednání, koncentrace řízení; zdroj: www.nsoud.cz)
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně Rybářství Třeboň Hld. a. s., se sídlem v Třeboni, Rybářská 801, identifikační číslo osoby 46678191, zastoupené Mgr. Martinem Hájkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Revoluční 1003/3, PSČ 110 00, proti žalované E. K., zastoupené Mgr. Bronislavem Šerákem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Na Bělidle 2/830, PSČ 150 00, o zaplacení částky 1,036.114,- Kč, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 48 Cm 142/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2011, č. j. 7 Cmo 14/2011-182, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2011, č. j. 7 Cmo 14/2011-182, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í:
Ve výroku uvedeným rozsudkem změnil Vrchní soud v Praze rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 6. října 2010, č. j. 48 Cm 142/2009-118, ve znění usnesení ze dne 29. listopadu 2010, č. j. 48 Cm 142/2009-157, tak, že zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 1,036.114,- Kč spolu se „zákonným“ úrokem z prodlení od 1. srpna 2008 do zaplacení (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.).
Odvolací soud vyšel přitom z toho, že:
1/ Právní předchůdce žalované J. K. dne 16. března 2003 jako jednatel společnosti ČESKÉ RYBÁŘSTVÍ s. r. o. (dále jen „společnost ČR“) jménem společnosti ČR a v její prospěch uzavřel s J. V. smlouvu o půjčce 33.676,- EUR a tuto částku tentýž den také v hotovosti jménem společnosti ČR přijal, společnosti ČR ji však nepředal a ani ji jinak nepoužil v její prospěch (na úhradu jejích dluhů). Společnost ČR půjčku vrátila dne 16. července 2004.
2/ Smlouvou o převodu obchodního podílu ze dne 30. října 2003, ve znění dodatku ze dne 3. listopadu 2003, převedl J. K. svůj obchodní podíl ve společnosti ČR na Rybníkářství Hluboká a. s. (později Rybářství Hluboká a. s.; dále jen společnost „RH“) za cenu 4,500.000,- Kč, z níž bylo zaplaceno toliko 2,000.000,- Kč.
3/ Společnost ČR pohledávku za J. K. „z titulu půjčky nepředané společnosti“ postoupila smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 26. února 2004 na společnost RH (právní předchůdkyni žalobkyně). Část této pohledávky ve výši
1,000.000,- Kč společnost RH dne 1. března 2004 jednostranně započetla proti pohledávce J. K. na doplacení ceny za převod obchodního podílu.
4/ Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 21. listopadu 2006, sp. zn. 4 T 57/2006,byl J. K. nepravomocně odsouzen pro trestný čin zpronevěry, spočívající ve skutku uvedeném výše ad. 1/; v důsledku úmrtí jmenovaného bylo trestní řízení dne 18. dubna 2007 zastaveno.
5/ Žalovaná v rámci dědictví po J. K. nabyla mimo jiné pohledávku za společností RH z titulu doplatku ceny za převod obchodního podílu ve výši 2,500.000,- Kč s úroky ve výši 90.278,- Kč. Společnost RH odpovídající částku složila do úschovy a dala souhlas k jejímu vydání do dědictví.
Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud uvedl, že „byla prokázána existence pohledávky“ společnosti ČR vůči J. K. na „vydání“ částky 33.676,- EUR „nebo jejího ekvivalentu v Kč“ a že žalobkyně (její právní předchůdkyně) tuto pohledávku nabyla postoupením.
Odvolací soud se však neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o platnosti jednostranného zápočtu, kterým společnost RH podle § 580 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), započetla vůči pohledávce J. K. na doplacení ceny za převod obchodního podílu část pohledávky nabyté postoupením od společnosti ČR.
Zdůrazňuje, že podmínkou účinného započtení je (mimo jiné) splatnost započítávané pohledávky, konstatuje, že splatnost pohledávky za J. K. nebyla určena smlouvou, zákonem ani soudním rozhodnutím, a cituje § 563 obč. zák. a § 340 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), odvolací soud dovodil, že dlužník (J. K.) byl povinen splnit závazek poté, kdy byl věřitelem (společností ČR, resp. společností RH) k plnění vyzván.
Odvolací soud zopakoval dokazování listinami, kterými žalobkyně prokazovala uplatnění a započtení pohledávky vůči J. K. (vyúčtováním úroků ze dne 26. února 2004 a oznámením o jednostranném zápočtu pohledávek ze dne 1. března 2004), a dospěl k závěru, že J. K. k plnění vyzván nebyl.
Vycházeje ze závěru, podle něhož v řízení nebylo prokázáno, že by pohledávka společnosti RH vůči J. K. byla k datu jednostranného zápočtu (k 1. březnu 2004) splatná, a konstatuje, že ustanovení § 581 odst. 2 obč. zák. (stejně jako § 359 obch. zák.) zakazuje použití nesplatných pohledávek k jednostrannému zápočtu, odvolací soud uzavřel, že jednostranný zápočet nesplatné pohledávky společnosti RH vůči splatné pohledávce J. K. je právním úkonem absolutně neplatným pro rozpor se zákonem (§ 39 obč. zák.). Na jeho základě k částečnému zániku pohledávky J. K. na doplatek ceny za převod obchodního podílu nemohlo dojít. V důsledku vyplacení doplatku ceny za převod obchodního podílu ve výši 2,500.000,- Kč s příslušenstvím v srpnu 2007 se proto žalovaná – oproti názoru soudu prvního stupně – bezdůvodně neobohatila.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž co do jeho přípustnosti odkázala na § 237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), co do důvodu na § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolatelka předně namítá, že odvolací soud ji před vyhlášením rozsudku předběžně neseznámil se závěrem o neplatnosti jednostranného započtení z důvodu dosud nesplatné započítávané pohledávky a nepoučil ji ve smyslu § 118a o. s. ř. Rozsudek byl v tomto směru pro dovolatelku nepředvídatelný, když odvolací soud závěr o neplatnosti zápočtu provedl sám (ex offo), aniž by s ním účastníky seznámil a dal jim možnost na něj reagovat.
Nadto je přesvědčena, že pohledávka, kterou použila k započtení, byla splatná (a zápočet tudíž byl proveden platně). Podle dovolatelky je nepochybné, že dopis ze dne 26. února 2004 je výzvou, kterou je uplatněna pohledávka, resp. kterou je dlužník vyzýván k vydání bezdůvodného obohacení.
Žalovaná se ve vyjádření ztotožňuje s rozhodnutím odvolacího soudu, dokládá argumenty na jeho podporu a navrhuje dovolání zamítnout jako nedůvodné.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a je i důvodné.
Podle ustanovení § 118a o. s. ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy (odstavec 1). Má-li předseda senátu za to, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak než podle účastníkova právního názoru, vyzve účastníka, aby v potřebném rozsahu doplnil vylíčení rozhodných skutečností; postupuje přitom obdobně podle odstavce 1 (odstavec 2). Zjistí-li předseda v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy (odstavec 3).
U přípustného dovolání Nejvyšší soud přihlíží z úřední povinnosti i k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Právě takovou vadou řízení v této věci trpí.
Jak se podává z obsahu spisu, přítomným zástupcům účastníků s procesní plnou mocí se na jednání před soudem prvního stupně konaném 6. října 2010 dostalo poučení dle § 119a odst. 1 o. s. ř., po němž dovolatelka žádné další důkazy soudu nenabízela. Soud prvního stupně poté přiznal dovolatelce požadované plnění. Z odůvodnění jeho rozsudku je zřejmé, že na základě provedených důkazů považoval jednostranný zápočet provedený společností RH dne 1. března 2004 za platný.
Podle ustanovení § 212a odst. 5 věty druhé o. s. ř. přihlíží odvolací soud k jiným vadám řízení před soudem prvního stupně, jen když mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a jen jestliže za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava.
Mezi jiné vady řízení před soudem prvního stupně, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, patří i nedostatky v poučovací povinnosti soudu prvního stupně podle § 118a o. s. ř.
V posuzovaném případě odvolací soud dospěl – oproti soudu prvního stupně – k odlišnému právnímu závěru ohledně oprávnění právní předchůdkyně žalobkyně jednostranně započíst pohledávku, když dovodil, že započítávaná pohledávka nebyla splatná. Kdyby k témuž úsudku dospěl již soud prvního stupně, musel by – v intencích § 118a odst. 3 o. s. ř. – žalobkyni poučit, že dosud nenavrhla důkaz potřebný k prokázání tvrzení, že byla provedena výzva k úhradě pohledávky, vyzvat ji, aby takový důkaz označila bez zbytečného odkladu, a poučit ji o následcích nesplnění této výzvy. Poučení o důkazní povinnosti podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. totiž soud poskytne nejen účastníku, který dosud o sporném tvrzení neoznačil žádný důkaz nebo který sice o svém sporném tvrzení důkaz označil, avšak jde o důkaz zjevně nezpůsobilý prokázat sporné tvrzení, ale i tehdy, provedl-li ohledně sporného tvrzení účastníkem navržené důkazy, jestliže jimi nedošlo k jeho prokázání a jestliže proto (z důvodu neunesení důkazního břemene) by účastník nemohl být ve věci úspěšný (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. června 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011, uveřejněný pod číslem 115/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Žalobkyni se tohoto poučení nedostalo jen proto, že soud prvního stupně zaujal pro ni sice příznivý, leč z pohledu odvolacího soudu nesprávný právní názor.
Poučovací povinnost dle § 118a o. s. ř. je vybudována na objektivním principu. Znamená to, že poskytnutí potřebného poučení není závislé na tom, zda se soud prvního stupně o potřebě poučení vůbec dozvěděl. Nebylo-li účastníku potřebné poučení poskytnuto, ačkoliv se tak mělo z objektivního hlediska stát, došlo i v tomto případě k porušení ustanovení § 118a o. s. ř. a řízení před soudem prvního stupně je z tohoto důvodu vždy postiženo vadou; to platí i tehdy, jestliže poznatky o tom vyšly najevo až v odvolacím řízení. Sám odvolací soud je v systému neúplné apelace výrazně omezen v možnosti zjednat nápravu v uvedeném směru jinak než kasací rozhodnutí soudu prvního stupně – ať již tím, že by příslušné poučení poskytl žalobkyni sám, nebo tím, že by přihlédl k novým žalobním tvrzením, jež žalobkyně uplatnila v odvolacím řízení – v důsledku úpravy obsažené v § 213 odst. 3 o. s. ř.; podle tohoto ustanovení totiž platí, že při zjišťování skutkového stavu odvolací soud nepřihlíží ke skutečnostem nebo důkazům, které byly účastníky řízení uplatněny v rozporu s § 205a o. s. ř. nebo § 211 o. s. ř. (srov. v literatuře Bureš, J. – Drápal, L. – Krčmář, Z. – Mazanec, M.: Občanský soudní řád. Komentář. II. díl, 6. vydání, Praha, C. H. Beck 2003, str. 962 – 963, a v judikatuře např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. 29 Odo 850/2001, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2003, pod číslem 209). Jiný postup než kasaci rozhodnutí soudu prvního stupně by při zjištění existence popsané vady řízení mohl odvolací soud zvolit jen v případě, že by žalobkyně na řádné poučení odvolacího soudu podle § 118a o. s. ř. nijak nereagovala.
Pro poměry procesní úpravy zavedené zákonem č. 7/2009 Sb., která zakotvila koncentraci řízení jako universální zásadu pro projednání věcí ve sporném řízení (srov. ustanovení § 118b o. s. ř., ve znění účinném od 1. července 2009), pak Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 30. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 1829/2011, uveřejněném pod číslem 59/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dovodil, že je nutné, aby soud splnil poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. do skončení přípravného jednání (§ 114c o. s. ř.), nebo – nekonalo-li se přípravné jednání – do skončení prvního jednání ve věci. Jestliže tak neučiní (lhostejno z jakých důvodů), poruší uvedenou povinnost uloženou mu zákonem.
V takovém případě – je-li podáno odvolání – musí být poučení poskytnuto odvolacím soudem v odvolacím řízení (§ 213b odst. 1 o. s. ř.), a to bez ohledu na to, že již došlo ke koncentraci řízení. Jestliže potřeba uvést další tvrzení nebo důkazy vyplyne z odlišného právního názoru odvolacího soudu, je porušení ustanovení § 118a o. s. ř. považováno za vadu řízení (§ 213b odst. 2 o. s. ř.), pro kterou odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zruší (§ 219a odst. 1 o. s. ř.). Soud prvního stupně v dalším řízení přitom (logicky) musí umožnit účastníkovi řízení vylíčit chybějící rozhodné skutečnosti a označit důkazy, a to bez ohledu na to, že již došlo ke koncentraci řízení.
Jinými slovy, nebylo-li účastníku řízení poskytnuto poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. dříve, než nastala koncentrace řízení (ač se tak objektivně mělo stát), nebrání ustanovení § 118b odst. 1 o. s. ř. tomu, aby tyto skutečnosti vylíčil, resp. aby označil důkazy potřebné k prokázání svých skutkových tvrzení i poté, kdy koncentrace nastala. Jiné skutečnosti či důkazy již ovšem poté, kdy došlo ke koncentraci řízení, doplnit nemůže. Zbývá dodat, že v rozsahu, v němž skutková tvrzení a důkazy doplňuje jedna strana sporu i poté, kdy došlo ke koncentraci řízení, může doplnit tvrzení a označit důkazy i strana druhá.
Lze tedy uzavřít, že při zaujatém právním názoru měl odvolací soud poskytnout žalobkyni potřebné poučení podle § 118a o. s. ř., přičemž jen tehdy, jestliže by žalobkyně na toto poučení nereagovala, mohl odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně i změnit.
Nepoučil-li odvolací soud žalobkyni podle § 118a o. s. ř., zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-