// Profipravo.cz / Občanskoprávní shrnutí 26.11.2018
Způsobilost aktivně započítávané pohledávky k započtení
Na rozdíl od pasivně započítávané pohledávky, která v době mezi okamžikem, k němuž má nastat účinek započtení a okamžikem, kdy je započtení realizováno, musí být splnitelná, je jedním z předpokladů započtení na straně aktivně započítávané pohledávky, jejíž věřitel provádí kompenzační úkon (prohlášení započtení), její vymahatelnost. Součástí vymahatelnosti je – mimo jiné – splatnost pohledávky (nesplatné pohledávky nelze uplatnit před soudem). Zánik pohledávek nastává se zpětnou účinností (ex tunc) k okamžiku, kdy jsou všechny předpoklady kompenzability splněny u pohledávky, u které nastaly později. Účinky započtení je třeba vyvolat právním jednáním, tj. prohlášením o započtení vůči druhé straně. Okamžiku, kdy věřitel aktivně započítávané pohledávky učiní prohlášení o započtení (kompenzační úkon), musí předcházet rozhodný okamžik způsobilosti pohledávek k započtení (aktivně započítávaná pohledávka musí být splatná před kompenzačním úkonem).
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 4967/2017, ze dne 13. 9. 2018
Dotčené předpisy:
§ 1982 o. z.
§ 1987 o. z.
Kategorie: obecná ustanovení závazkového práva; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 21. 12. 2016, č.j. 8 C 203/2016-119, Okresní soud v Nymburku zamítl žalobu, jíž se žalobci po žalované domáhali zaplacení 1.500.000 Kč s 8,05% úroky z prodlení od 3. 11. 2015 do zaplacení, a žalované přiznal proti žalobcům na náhradě nákladů řízení 124.942 Kč.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 6. 2017, č.j. 27 Co 119/2017-194 (ve znění opravného usnesení ze dne 21. 8. 2017, č.j. 27 Co 119/2017-222), rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Po právní stránce odvolací soud uzavřel, že žalobci neměli právo odstoupit od kupní smlouvy o převodu vlastnictví souboru movitých věcí, kterou posoudil jako určité právní jednání (§ 533 odst. 1, § 2106 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“); učinili tak předčasně (nevyčkali uplynutí lhůty třiceti dnů od doručení výzvy z 29. 6. 2015) a – vyjma fotovoltaické elektrárny – neurčitě. Jelikož žalobci nezaplatili v dodatečně sjednané lhůtě (do 2. 7. 2015), ani „v dodatečné přiměřené lhůtě do dalších 5 pracovních dnů“ zbývající část kupní ceny (12.800.000 Kč), žalovaná důvodně odstoupila od kupní smlouvy o převodu vlastnictví nemovitých věcí. Neplatnost odstoupení nezpůsobuje rozvazovací podmínka sjednaná v dodatku č. 1 kupní smlouvy o převodu vlastnictví souboru movitých věcí; k jejímu splnění totiž odvolací soud ve smyslu § 549 odst. 1 o. z. nepřihlédl, protože žalobci záměrně způsobili její splnění. Jinak řečeno, ku prospěchu jim bylo „vyvolat zánik předmětných kupních smluv, bez ohledu na to, zda jsou či nikoliv splněny podmínky pro jejich odstoupení od smluv“ (návrh na vklad vlastnického práva ve prospěch žalobců měla podat žalovaná /její právní zástupce/ až po zaplacení zbývající části kupní ceny /12.800.000 Kč/, přičemž žalobci doplatek kupní ceny ve sjednané době – ač k odkladu platby nebyli oprávněni – nezaplatili, takže způsobili, že návrh na vklad nebyl do 10. 7. 2015 podán). V článku III bodu 3 dodatku č. 1 kupní smlouvy o převodu vlastnictví nemovitých věcí ve spojení s článkem IV bodem 3 rezervační smlouvy – v kontextu obsahu všech smluvních ujednání a s přihlédnutím k tomu, co právním jednáním předcházelo – projevili kupující a prodávající zjevně vůli (úmysl) sjednat smluvní pokutu (§ 2048 o. z.) pro případ, že žalobci nezaplatí řádně a včas doplatek kupní ceny za nemovité věci, a že žalovaná z tohoto důvodu odstoupí od kupní smlouvy o převodu vlastnictví nemovitých věcí. Pokud jde o splatnost pohledávky ze smluvní pokuty, odvolací soud uzavřel, že lhůta deseti dnů od doručení písemné výzvy se vztahovala jen na situaci předvídanou článkem IV bodem 3, věty první, rezervační smlouvy, kdežto podle druhé věty zmíněného smluvního ustanovení ve spojení s článkem III bodem 3 dodatku č. 1 kupní smlouvy o převodu vlastnictví nemovitých věcí nebylo třeba žádosti věřitelky o plnění a žalovaná mohla svou pohledávku započíst, což – podle odvolacího soudu – učinila dopisem ze 14. 7. 2015. Dnem, kterým nastaly účinky odstoupení žalované od kupní smlouvy o převodu vlastnictví nemovitých věcí (viz článek III bod 2, věta druhá dodatku č. 1), tj. 16. 7. 2015, došlo ve smyslu § 1982 odst. 2 o. z. ke zrušení obou pohledávek (pohledávky žalované z titulu smluvní pokuty /§ 2048 o. z./ a pohledávky žalobců z titulu vrácení části kupní ceny /§ 2993 o. z./).
V dovolání (a jeho doplnění), jímž napadli rozhodnutí odvolacího soudu, žalobci namítají, že od kupní smlouvy o převodu vlastnictví souboru movitých věcí odstoupili ze zákonného důvodu, neboť žalovaná podstatným způsobem porušila smlouvu, prodala-li cizí věc neoprávněně jako svoji (§ 1916 odst. 1 písm. d/, § 2001, § 2106 odst. 1 písm. d/ o. z.); v řízení nebyl proveden důkaz o tom, že byla k 8. 6. 2015 vlastnicí fotovoltaické elektrárny. Nebylo-li sjednáno, že návrh na vklad vlastnického práva účastníci nepodají před složením zbývající části kupní ceny, odstoupili dovolatelé důvodně i od kupní smlouvy o převodu vlastnictví nemovitých věcí, jak jim to umožňoval článek V uvedené smlouvy. Odstoupit od smlouvy nelze, byla-li již zrušena, což znamená, že odstoupení žalované od kupní smlouvy o převodu nemovitých věcí je neplatné a je vyloučeno – i při výkladu zaujatém odvolacím soudem – aplikovat článek III bod 3 dodatku č. 1 této smlouvy. Závazek k úhradě smluvní pokuty, jejíž výše nebyla dodatkem č. 1 sjednána, nevznikl, nehledě k tomu, že rezervační smlouva smluvní pokutu vázala jen na porušení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu vlastnictví nemovitých věcí, trvá-li druhá strana na jejím uzavření. Kupní smlouvu o převodu vlastnictví souboru movitých věcí považují žalobci za zdánlivé právní jednání, protože absentuje konkrétní identifikace věcí uvedených v příloze smlouvy (typem, značkou, fotografií apod.) a výše cen jednotlivých položek (celková cena prý byla sjednána jako mimořádná ze zvláštní obliby). Závěr odvolacího soudu, podle něhož pohledávka, kterou žalovaná použila k započtení, je splatná, je podle žalobců nesprávný. Článek III bod 3 dodatku č. 1 kupní smlouvy o převodu vlastnictví nemovitých věcí splatnost smluvní pokuty sjednanou v článku IV bodu 3, větě první, rezervační smlouvy pro obě smluvní strany desetidenní lhůtou běžící od doručení písemné výzvy k plnění nezměnil a jeho druhá věta žádnou relevanci nemá, neboť deklaruje zákonné právo prohlásit zápočet. Ostatně, žalovaná podle dovolatelů ani neučinila prohlášení o zápočtu ve smyslu § 1982 odst. 1 o. z.
Žalovaná se ve vyjádření ztotožnila se skutkovými a právními závěry odvolacího soudu.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).
Podle § 241a o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 1/). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odstavec 2/).
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.).
Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně a vyšel z toho, že žalobci jako zájemci o koupi specifikovaných nemovitých věcí a souboru movitých věcí uzavřeli 11. 3. 2015 smlouvu, jíž se žalovaná zavázala do 15. 6. 2015 rezervovat v jejich prospěch vymezené předměty budoucích kupních smluv. Žalobci zaplatili rezervační poplatek 1.500.000 Kč, který byla žalovaná oprávněna čerpat výlučně za účelem dostavby a vybavení rozestavěného domu v katastrálním území L., do něhož se po prodeji nemovitých věcí měla přestěhovat. V případě, že do 15. 6. 2015 účastníci neuzavřou smlouvy – kupní smlouvu o převodu vlastnictví nemovitých věcí a kupní smlouvu o převodu vlastnictví souboru movitých věcí (zařízení a vybavení) – „z důvodů stojících na straně kteréhokoli účastníka a v situaci, kdy druhý účastník na uzavření zamýšlených smluv má prokazatelný zájem a trvá na jejich uzavření, si účastníci … sjednávají smluvní pokutu ve výši 1.500.000 Kč, kterou je účastník neplnící závazek z této rezervační smlouvy … povinen uhradit ve lhůtě nejpozději do 10-ti dnů ode dne doručení písemné výzvy.“ Účastníci současně sjednali, že „pro případ neuzavření kupní smlouvy z důvodu stojících na straně zájemců je prodávající oprávněna nárok na smluvní pokutu započíst oproti rezervačnímu poplatku“ (článek IV bod 3, věta první a druhá). Smlouvou z 19. 5. 2015 se žalovaná (prodávající) zavázala žalobcům odevzdat a umožnit nabýt vlastnictví specifikovaných nemovitých věcí a žalobci (kupující) se zavázali zaplatit kupní cenu ve výši 14.300.000 Kč. Část kupní ceny (1.500.000 Kč) zaplatili žalobci bezhotovostně na označený bankovní účet 11. 3. 2015 (jako rezervační poplatek), zbývající část kupní ceny (12.800.000 Kč) měla být uhrazena způsobem a za podmínek blíže určených v článku III smlouvy, a to nejpozději do čtrnácti dnů od jejího podpisu, tj. do 2. 6. 2015. V článku V smlouvy účastníci – mimo jiné – sjednali, že kterákoliv smluvní strana je oprávněna jednostranně od smlouvy odstoupit s účinky jejího zrušení od samého počátku a požadovat vrácení veškerých poskytnutých plnění, jestliže „odstoupením, či jakýmkoliv jiným způsobem dojde ke zrušení, či zániku účinnosti, či shledání neplatnosti kupní smlouvy ohledně převodu souboru movitých věcí tvořících zařízení a vybavení nemovitosti …“ Smlouvou z 19. 5. 2015 se žalovaná (prodávající) zavázala žalobcům odevzdat a umožnit nabýt vlastnictví souboru movitých věcí, tj. vybavení a zařízení nemovitých věcí uvedených v písemném seznamu, který byl součástí smlouvy, a žalobci (kupující) se zavázali zaplatit kupní cenu ve výši 4.200.000 Kč, a to nejpozději do čtrnácti dnů od podpisu kupní smlouvy, tj. do 2. 6. 2015. V článku II bylo ujednáno: „Prodávající dále prohlašuje, že na žádné z movitých věcí tvořících Soubor movitých věcí, neváznou žádné právní vady, věcná či závazková práva, zejména žádné dluhy, pohledávky třetích osob, zástavní práva, předkupní práva, nájemní práva, práva věřitelů vyplývající z nařízeného výkonu rozhodnutí nebo exekuce ani jiné právní povinnosti, které by bránily převodu jejich vlastnictví nebo jakkoli právně nebo fakticky omezovaly kupující ve vlastnictví, a to zejména v držbě, dispozicích a užívání předmětných movitých věcí právy vlastníka. V případě, že by se kterékoliv prohlášení prodávající uvedené výše … ukázalo nepravdivým a závadný stav nebyl ze strany prodávající odstraněn ani v přiměřené lhůtě k tomu poskytnuté ze strany kupujících, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení výzvy k odstranění závadného stavu, jsou kupující oprávněni od této smlouvy odstoupit s účinky jejího zrušení od samého počátku a požadovat vrácení veškerých plnění, která prodávající poskytli na základě této smlouvy.“ Podle dodatku č. 1 ke kupní smlouvě o převodu vlastnictví nemovitých věcí z 5. 6. 2015 se účastníci dohodli, že zbývající část kupní ceny 12.800.000 Kč žalobci složí na označený bankovní účet nejpozději do 2. 7. 2015. Pokud žalobci nesloží zbývající část kupní ceny řádně a včas, „a neučiní-li tak ani v dodatečné přiměřené lhůtě dalších 5-ti pracovních dnů po sjednaném datu pro složení …, má strana prodávající právo odstoupit od této kupní smlouvy z důvodu porušení podstatné povinnosti z této kupní smlouvy.“ Účinky odstoupení nastanou dnem doručení písemného odstoupení druhé smluvní straně (článek III bod 2 dodatku). „V zájmu právní jistoty činí smluvní strany nesporným, že pro případ, kdy kupující neuhradí způsobem dohodnutým v tomto dodatku doplatek kupní ceny a kdy prodávající využije sjednaného práva od kupní smlouvy odstoupit, platí v plném rozsahu ujednání účastníků obsažené v článku IV. rezervační smlouvy.“ Nesporným tedy smluvní strany výslovně učinily to, že „prodávající je oprávněna nárok na smluvní pokutu započíst oproti rezervačnímu poplatku ve výši 1.500.000 Kč, který kupující jako zájemci uhradili na účet prodávající převodem při podpisu rezervační smlouvy dne 11. 3. 2015“ (článek III bod 3 dodatku). Podle článku IV bodu 3 dodatku byl advokát (JUDr. Miroslav Borovec) povinen návrh na zahájení řízení o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí a kupní smlouvu předložit příslušnému katastrálnímu úřadu nejpozději do tří pracovních dnů po té, co na jeho „úschovný účet“ žalobci složí zbývající část kupní ceny ve výši 12.800.000 Kč. Dodatkem č. 1 ke kupní smlouvě o převodu vlastnictví souboru movitých věcí z 5. 6. 2015 se žalobci zavázali kupní cenu 4.200.000 Kč zaplatit převodem na označený bankovní účet nejpozději do 8. 6. 2015. Nebude-li do 10. 7. 2015 „u Katastrálního úřadu, Katastrální pracoviště N., podán návrh na vklad vlastnického práva k nemovitostem … ve prospěch kupujících“ podle kupní smlouvy z 19. 5. 2015 ve znění dodatku č. 1, „končí účinnost této smlouvy bez dalšího dne 11. 7. 2015.“ Žalobci nezaplatili doplatek kupní ceny za nemovité věci (12.800.000 Kč) ve lhůtě stanovené v dodatku č. 1; kupní cenu za soubor movitých věcí (4.200.000 Kč) žalované zaplatili. Dopisem z 29. 6. 2015 žalobci oznámili žalované, že podle jejich zjištění je vlastníkem fotovoltaické elektrárny (jedné z movitých věcí uvedených v příloze kupní smlouvy) M. K., bývalý manžel žalované, a vyzvali ji, aby do třiceti dnů od doručení dopisu odstranila pochybnost o vlastnictví. Do doby předložení průkazu o vlastnictví fotovoltaické elektrárny odmítli zaplatit zbývající část kupní ceny za nemovité věci. Žalovaná 1. 7. 2015 předložila žalobcům čestné prohlášení bývalého manžela z 30. 6. 2015, opatřené ověřeným podpisem; podle jeho obsahu převedl do vlastnictví žalované fotovoltaickou elektrárnu umístěnou na střeše budovy, která je součástí pozemku parc. č. v katastrálním území L., sám je pouze držitelem licence na její provozování, elektrárnu užíval /provozoval/ bez smluvního vztahu s žalovanou a počítá s tím, že po změně vlastnictví již nebude moci elektrárnu provozovat, nebude-li s tím nový vlastník souhlasit. Dopisem z 10. 7. 2015 žalovaní odstoupili od kupní smlouvy o převodu vlastnictví souboru movitých věcí ve znění dodatku č. 1 a žalovanou vyzvali k vrácení kupní ceny (4.200.000 Kč). Jako důvod odstoupení uvedli, že „ne všechny movité věci uvedené v příloze byly ke dni uzavření kupní smlouvy a k okamžiku, kdy nám byl soubor movitých věcí předán, ve Vašem výlučném vlastnictví,“ výslovně zmínili jen fotovoltaickou elektrárnu umístěnou na střeše zděné kůlny. Tuto okolnost považovali za vadné plnění (neoprávněné zcizení cizích věcí jako věcí vlastních) způsobující porušení kupní smlouvy podstatným způsobem. Žalovaná v dopisu z 13. 7. 2015 odmítla důvod odstoupení od smlouvy (prohlásila, že k datu podpisu smlouvy byla vlastnicí všech movitých věcí, včetně fotovoltaické elektrárny). Dopisem z 12. 7. 2015 žalobci s odkazem na ujednání článku V, tedy z důvodu zrušení kupní smlouvy o převodu vlastnictví souboru movitých věcí, odstoupili od kupní smlouvy o převodu vlastnictví nemovitých věcí ve znění dodatku č. 1 a žalovanou vyzvali, aby vrátila již zaplacenou část kupní ceny (1.500.000 Kč). Žalovaná dopisem ze 14. 7. 2015 odstoupila od kupní smlouvy o převodu vlastnictví nemovitých věcí ve znění dodatku č. 1, protože žalobci nezaplatili doplatek kupní ceny (12.800.000 Kč) ve lhůtě sjednané článkem III bodem 2 dodatku. S odkazem na článek III bod 3 dodatku, podle něhož v nastalé situaci se uplatní ujednání článku IV rezervační smlouvy, odmítla nárok žalobců na vrácení částky 1.500.000 Kč. Současně vyjádřila názor, že kupní smlouva o převodu vlastnictví souboru movitých věcí ve znění dodatku č. 1, ztratila – nebyl-li podán návrh na vklad vlastnického práva k nemovitým věcem – účinnost 11. 7. 2015, a částku 4.200.000 Kč žalobcům vrátila.
V dovolacím řízení platí, že uplatněním dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o.s.ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li ze skutkového základu odlišného od zjištění, na nichž své právní posouzení vystavěl odvolací soud. V takovém případě nesměřují námitky dovolatele proti právnímu posouzení, nýbrž proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění, na nichž je napadený právní závěr založen. Odvolací soud rozhodl po té, co z písemného prohlášení M. K. (a z jeho svědecké výpovědi) zjistil, že ústní smlouvou převedl fotovoltaickou elektrárnu do vlastnictví žalované, jíž tak nic nebránilo s věcí dále nakládat. Žalobci oproti tomu s výtkou nesprávného právního posouzení vadnosti plnění podle § 1916 odst. 1 písm. d/ o. z. (zcizí-li dlužník cizí věc neoprávněně jako svoji) a jeho následku v podobě práva odstoupit od smlouvy pro její podstatné porušení (§ 2106 odst. 1 písm. d/ o. z.) prosazují, že z provedeného dokazování nevyplývá, že žalovaná byla v rozhodnou dobu (předání věci) vlastnicí fotovoltaické elektrárny. Uplatňují-li v dovolání svou verzi skutku a na její podporu hodnotí provedené důkazy, přehlíží, že v dovolacím řízení nelze úspěšně napadnout skutková zjištění, z nichž při právním posouzení věci vycházel odvolací soud; dovolací soud je vázán skutkovým stavem, který byl podkladem pro právní posouzení věci. Žalobci se tak předloženou argumentací domáhají přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem.
Judikatura dovolacího soudu je ustálena v tom, že zjišťuje-li soud z obsahu smlouvy, a to i pomocí výkladu právního úkonu ve smyslu § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 – od 1. 1. 2014 pomocí výkladu právních jednání podle § 555 a násl. o. z. –, co bylo smluvními stranami ujednáno (tj. k čemu směřovala jejich vůle), dospívá ke skutkovým zjištěním. O aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (o právní posouzení) jde až tehdy, dovozuje-li z právního jednání konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2000, ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, ze dne 30. 8. 2016, sp. zn. 33 Cdo 1868/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2046/2008, a ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 33 Cdo 957/2007). Zjištění, která soud prvního stupně učinil z listin a z dalších provedených důkazů, a odvolací soud převzal [že návrh na zahájení řízení o povolení vkladu vlastnického práva na základě kupní smlouvy o převodu vlastnictví nemovitých věcí byl povinen podle článku IV bodu III dodatku č. 1 kupní smlouvy o převodu vlastnictví nemovitých věcí předložit příslušnému katastrálnímu úřadu právní zástupce žalované do tří pracovních dnů po složení zbývající části kupní ceny (12.800.000 Kč) na označený bankovní účet, a že zjevnou vůlí (úmyslem) stran vtělenou do ujednání článku III bodu 3 dodatku č. 1 kupní smlouvy o převodu vlastnictví nemovitých věcí ve spojení s ujednáním článku IV bodu 3 rezervační smlouvy bylo sjednat smluvní pokutu (§ 2048 o. z) pro případ, že žalobci nezaplatí řádně a včas doplatek kupní ceny za nemovité věci, a že žalovaná z tohoto důvodu odstoupí od kupní smlouvy], představují skutkový závěr, jímž je – jak již bylo uvedeno výše – dovolací soud vázán. Námitky žalobců, že od kupní smlouvy o převodu vlastnictví nemovitých věcí odstoupili – na rozdíl od žalované, která tak učinila až po jejím zrušení – po právu [nebylo sjednáno, že návrh na vklad účastníci nepodají před složením zbývající části kupní ceny /čímž se naplnila rozvazovací podmínka a kupní smlouva o převodu vlastnictví souboru movitých věcí pozbyla účinnosti/], a že závazek zaplatit smluvní pokutu byl – jak vyplývá z článku IV bodu 3, věty první, rezervační smlouvy – spojen s porušením povinnosti uzavřít smlouvu o převodu vlastnictví nemovitých věcí, trvá-li druhá strana na jejím uzavření, vycházejí z jejich skutkové verze spojené s vlastním hodnocením provedených důkazů. Lze proto shrnout, že žalobci se předloženou argumentací domáhají přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem a jejich právní námitky jsou z tohoto důvodu bezcenné.
Přípustnost dovolání nezakládá námitka, podle které je kupní smlouva o převodu souboru movitých věcí zdánlivým právním jednáním ve smyslu § 553 odst. 1 o. z. Otázku určitosti smlouvy z hlediska individualizace movitých věcí v seznamu, který byl přílohou kupní smlouvy, vyřešil odvolací soud (s odkazem na zdůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně) ve shodě s tím, co se podává z rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2011, sp. zn. 21 Cdo 5171/2009, a ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2884/2012. Zapotřebí je připomenout, že závěry, které byly vyjádřeny v judikatuře dovolacího soudu ve vztahu k § 37 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, jsou uplatnitelné i za účinnosti stávající úpravy určitosti a srozumitelnosti právního jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 33 Cdo 3951/2016 a judikaturu, na kterou co do individualizace předmětu smlouvy je v jeho odůvodnění odkazováno).
Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (způsobilost pohledávky žalované k započtení /§ 1982 odst. 1, § 1987 odst. 1 o. z./) a kterou žalobci spolu s vymezením předpokladu přípustnosti dovolání řádně identifikovali (§ 237, § 241a odst. 1, 2, 3 o.s.ř.), je dovolání přípustné.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 1982 o. z., dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh (odstavec 1/). Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení (odstavec 2/).
Podle ustanovení § 1987 odst. 1 o. z. jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem.
Započtení je způsob současného zániku alespoň dvou vzájemných pohledávek zúčtováním (odpočtem), při němž dochází k oboustrannému uspokojení účastníků závazkového vztahu. Ve vztahu k pohledávce, proti které je započtení uplatněno (pasivně započítávaná pohledávka), jde o náhradní způsob uspokojení věřitele, který se obejde bez reálného poskytnutí předmětu plnění; namísto něj je poskytnuta hodnota spočívající ve zproštění vzájemného dluhu. Ve vztahu k pohledávce, která je k započtení použita (aktivně započítávaná pohledávka), představuje započtení faktické vymožení této pohledávky, a to bez souhlasu protistrany, případně i proti její vůli.
Na rozdíl od pasivně započítávané pohledávky, která v době mezi okamžikem, k němuž má nastat účinek započtení a okamžikem, kdy je započtení realizováno, musí být splnitelná, je jedním z předpokladů započtení na straně aktivně započítávané pohledávky, jejíž věřitel provádí kompenzační úkon (prohlášení započtení), její vymahatelnost (§ 1987 odst. 1 o. z.). Součástí vymahatelnosti je – mimo jiné – splatnost pohledávky (nesplatné pohledávky nelze uplatnit před soudem). Zánik pohledávek nastává se zpětnou účinností (ex tunc) k okamžiku, kdy jsou všechny předpoklady kompenzability splněny u pohledávky, u které nastaly později. Účinky započtení je třeba vyvolat právním jednáním, tj. prohlášením o započtení vůči druhé straně (§ 1982 odst. 1 o. z.). Okamžiku, kdy věřitel aktivně započítávané pohledávky učiní prohlášení o započtení (kompenzační úkon), musí předcházet rozhodný okamžik způsobilosti pohledávek k započtení (aktivně započítávaná pohledávka musí být splatná před kompenzačním úkonem).
V projednávané věci z ujednání článku III bodu 3 dodatku č. 1 kupní smlouvy o převodu vlastnictví nemovitých věcí a článku IV bodu 3 rezervační smlouvy – při výkladu odvolacího soudu – vyplývá, že strany si zmíněným dodatkem neujednaly, kdy mají žalobci (dlužníci) splnit dluh (zaplatit smluvní pokutu); desetidenní lhůta od doručení písemné výzvy žalované se pojila s porušením jiné povinnosti než s povinností zaplatit ve sjednané době zbývající část kupní ceny. V takovém případě nastává co do času plnění režim § 1958 odst. 2 o. z., tedy žalobci jsou povinni plnit bez zbytečného odkladu po té, co byli o splnění dluhu žalovanou požádáni. Bez výzvy k plnění není aktivně započítávaná pohledávka žalované splatná, a tudíž způsobilá započtení.
Lze uzavřít, že otázku, pro niž bylo dovolání připuštěno, vyřešil odvolací soud v rozporu s tím, co je uvedeno shora; Nejvyšší soud – aniž se zabýval námitkami vztahujícími se k užití moderačního práva a vadám řízení – napadené rozhodnutí podle § 243e odst. 1 o.s.ř. zrušil; protože kasační důvody se vztahují i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i je a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2, věta druhá, o.s.ř.).
Autor: -mha-