// Profipravo.cz / Občanskoprávní shrnutí 18.10.2018
K výkladu bezúhonnosti podle zákona o advokacii
Bezúhonným může být jen takový uchazeč o zápis do seznamu advokátů, který svým dosavadním občanským a pracovním životem naplňuje předpoklad občanské a morální (mravní) zachovalosti. Za bezúhonného ve smyslu § 5 odst. 1 písm. d) zákona o advokacii lze považovat jen takového uchazeče, u něhož není zpochybněn předpoklad, že bude čestně a svědomitě plnit povinnosti advokáta.
Uvedený výklad bezúhonnosti opravňuje k analogické aplikaci ustanovení § 35 písm. d) zákona o advokacii na případy, kdy advokát vyškrtnutý ze seznamu advokátů „technickým opatřením představenstva České advokátní komory“ (§ 8 odst. 1 písm. c) zákona) se opětovně uchází o zapsání do seznamu a o umožnění složení slibu.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3603/2017, ze dne 31. 7. 2018
Dotčené předpisy:
§ 5 odst. 1 písm. d) zák. č. 86/1996 Sb.
§ 8 odst. 1 zák. č. 85/1996 Sb.
§ 35b písm. d) zák. č. 85/1996 Sb.
Kategorie: ostatní; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 2. 2017, č.j. 69 Co 427/2016-131, ve znění opravného usnesení ze dne 8. 2. 2017, č.j. 69 Co 427/2016-136, potvrdil ve věci samé rozsudek ze dne 7. 6. 2016, č.j. 41 C 194/2015-60, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby mu žalovaná umožnila složení slibu a aby ho zapsala do seznamu advokátů, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výši náhrady, kterou je žalobce povinen zaplatit žalované za řízení v prvním stupni, snížil na částku 8.800 Kč, žalované přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 5.500 Kč).
Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že zápisu žalobce do seznamu advokátů brání nesplnění podmínky podle § 5 odst. 1 písm. d/ zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 85/1996 Sb.“). Bezúhonností se rozumí nejen to, že žadatel nebyl za úmyslný trestný čin odsouzen, případně že se na něj hledí, jako by nebyl odsouzen (beztrestnost). Bezúhonnost v širším smyslu (stavovská) je – „z pohledu … čestného a svědomitého přístupu jak k životu, tak i k činnostem, které … vykonával“ – spjata s potencionální způsobilostí žadatele dostát povinnostem stanoveným v § 16 a § 17 zákona č. 85/1996 Sb. a ve stavovských předpisech žalované. Při výkonu advokacie se žalobce dopustil zločinu podvodu, tj. jednání v příkrém rozporu s povinnostmi spojenými s výkonem funkce, „čímž vážně narušil důvěru v hodnoty, jimž musí advokát dostát, v poctivost, čestnost a zachovalou a dodržovanou mravní integritu, vtělenou do stavovských předpisů žalované, a to jak v životě soukromém, tak profesním.“ Ustanovení § 35b písm. d/ zákona č. 85/1996 Sb., které stanoví lhůtu pěti let pro znovunabytí kárné bezúhonnosti advokátů v případě kárného provinění zakončeného potrestáním v podobě vyškrtnutí ze seznamu advokátů, lze přiměřeně – jde-li o zákonem stanovenou „minimální“ lhůtu – aplikovat i na případ, kdy se o kárné potrestání v pravém smyslu slova nejednalo (vyškrtnutí ze seznamu podle § 8 odst. 1 písm. c/ zákona č. 85/1996 Sb.). Nebylo by – argumentuje odvolací soud – proporcionální, kdyby žadatel o zápis do seznamu advokátů, který byl vyškrtnut pro odsouzení za úmyslný trestný čin a zpronevěřil se tak advokátnímu slibu, mohl být znovu zapsán dříve, než žadatel, který byl ze seznamu vyškrtnut z důvodu kárného provinění (§ 32 odst. 2, 3 písm. e/ zákona č. 85/1996 Sb.). Je-li pro počátek běhu doby pěti let určující den právní moci odsuzujícího rozhodnutí, pak žalobce podmínku bezúhonnosti „prozatím“ nesplňuje.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním. Má za to, že bezúhonnost podle § 5 odst. 1 písm. d/ zákona č. 85/1996 Sb. je – ve vztahu k jednání, za které byl odsouzen – bezúhonností trestněprávní (nikoliv stavovskou), neboť v zákoně není uvedeno, že by bezúhonnost (jako podmínku zápisu do seznamu advokátů) bylo možné vykládat extenzivně. Zahlazením odsouzení v trestní věci zločinu podvodu se stal osobou bezúhonnou, jinak by bezúhonnost žadatele o zápis do seznamu advokátů byla přísnější, než bezúhonnost vyžadovaná pro výkon funkce soudce nebo státního zástupce. Použití ustanovení § 35b písm. d/ zákona č. 85/1996 Sb., které dopadá na situace, kdy advokát, který byl na základě kárného opatření vyškrtnut ze seznamu advokátů pro kárné provinění, usiluje o opětovný zápis do seznamu, nepřichází v úvahu. Žalobce nebyl vyškrtnut ze seznamu rozhodnutím kárného senátu vydaného v kárném řízení, ale „technickým opatřením představenstva České advokátní komory podle § 8 odst. 1 písm. c/ zákona o advokacii,“ takže doba pěti let počítaná od právní moci odsuzujícího rozsudku, po kterou mu je odepřeno složení slibu a zápis do seznamu advokátů, se na něj nemůže vztahovat. Navíc zdůrazňuje, že jednání, pro které byl odsouzen, je současně jednáním odporujícím stavovským předpisům, takže za stejné jednání ho znovu „trestají“ zákazem výkonu advokacie po dobu uvedenou v § 35b písm. d/ zákona č. 85/1996 Sb. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření připomíná, že bezúhonnost, která není zákonem č. 85/1996 Sb. definována, je třeba vyložit extenzivně, tj. nikoliv pouze jako bezúhonnost trestní (stav, kdy žadatel nebyl trestně odsouzen nebo se na něj hledí jakoby odsouzen nebyl), nýbrž stavovskou, která je spjata s pojmy mravnosti, spolehlivosti, čestnosti a slušnosti. Zahlazením odsouzení se automaticky nenabývá stavovské bezúhonnosti, nýbrž „minimální“ doba, po kterou se na žalobce nemůže hledět jako na osobu bezúhonnou, je pět let a pro její počátek je určující právní moc odsuzujícího rozsudku (§ 35b písm. d/ zákona č. 85/1996 Sb.). Navrhla, aby dovolací soud žalobcovo dovolání zamítl, popř. odmítl.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).
Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (§ 237 o.s.ř.), a to výkladu pojmu bezúhonnosti v zákoně č. 85/1996 Sb.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. d/ zákona č. 85/1996 Sb. zapíše Komora na základě písemné žádosti do seznamu advokátů každého, kdo je bezúhonný (samozřejmě při splnění ostatních v citovaném ustanovení vyjmenovaných předpokladů).
Podle ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb. vyškrtne ze seznamu advokátů Komora toho, kdo byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za úmyslný trestný čin spáchaný v souvislosti s výkonem advokacie (písmeno b/), a toho, kdo byl pravomocně odsouzen za jiný úmyslný trestný čin, než je uveden v písmenu b/, nebo kdo byl za trestný čin uvedený v písmenu b/ odsouzen k jinému trestu než nepodmíněnému trestu odnětí svobody, pokud tato trestná činnost ohrožuje důvěru v řádný výkon advokacie (písmeno c/).
Podle ustanovení § 35b písm. d/ zákona č. 85/1996 Sb. se pro účely kárného řízení hledí na advokáta nebo advokátního koncipienta, jako by se nedopustil kárného provinění, popřípadě jako by mu nebylo uloženo kárné opatření, uplynula-li ode dne vyškrtnutí ze seznamu advokátů doba pěti let, bylo-li advokátovi uloženo kárné opatření vyškrtnutí ze seznamu advokátů.
Odvolací soud vyšel z toho, že v době, kdy vykonával advokacii, byl žalobce rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2013, č.j. 3 To 67/2012-1734, odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti pěti měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu čtyřiceti měsíců a k peněžitému trestu ve výši 100.000 Kč za zločin podvodu podle § 209 odst. 1 a 4 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zák.“ [v postavení obhájce pod záminkou, že zařídí obnovu řízení a tím i propuštění na svobodu ovlivněním svědků, vylákal z odsouzeného v prostorách věznice více než půl milionu korun]. Rozhodnutím ze dne 10. 2. 2014, sp. zn. P 51/2013, představenstvo žalované vyškrtlo žalobce ze seznamu advokátů (§ 8 odst. 1 písm. c/ zákona č. 85/1996 Sb.). Městský soud v Brně usnesením ze dne 20. 3. 2015, č.j. 89 T 173/2007-1823, rozhodl, že se žalobce ve zkušební době osvědčil (§ 83 odst. 1, 4 tr. zák., § 330 odst. 4 zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním /dále jen „tr. řád“/). Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2015, č.j. 3 Nt 6/2015-13, bylo odsouzení žalobce v dané trestní věci zahlazeno (§ 363, § 364 odst. 1 tr. řádu, § 105 odst. 1 písm. e/ tr. zák.). Žalobce dopisem z 28. 5. 2015 požádal žalovanou o zápis do seznamu advokátů s tím, že splňuje – mimo jiné – i podmínku bezúhonnosti (§ 5 odst. 1 písm. d/ zákona č. 85/1996 Sb.). Podle připojeného výpisu z rejstříku trestů nejsou k osobě žalobce ke dni 27. 5. 2015 žádné informace o odsouzení. Žalovaná odmítla žalobce do seznamu advokátů zapsat; má za to, že není osobou v širším smyslu bezúhonnou.
Bezúhonnost fyzické osoby, která by měla zastávat určitou funkci nebo vykonávat určitou kvalifikovanou činnost, při níž má být respektován veřejný zájem, charakterizuje – v obecném smyslu – její dosavadní život z hlediska mravně etického; nejde jen o to, zda tato osoba nebyla v minulosti odsouzena pro trestný čin. Celá řada právních předpisů vyžaduje bezúhonnost fyzické osoby jako podmínku k výkonu určité funkce či činnosti nebo k udělení oprávnění, povolení, licence nebo jinak nazvaného aktu aplikace práva, resp. k zapsání do seznamu oprávněných osob; pro splnění této podmínky, jejíž ucelená právní úprava neexistuje, nejsou vždy stanovena jednotná a jednoznačná kritéria. Zákon č. 85/1996 Sb. patří k těm předpisům, které pojem bezúhonnosti nekonkretizují, a to ani negativně (srov. např. § 60 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů /zákon o soudech a soudcích/, ve znění pozdějších předpisů, § 17 odst. 4 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů). Obsah pojmu je nezbytné vykládat vždy v souladu s konkrétním zákonem, pro jehož účely je bezúhonnost vyžadována.
Zákon č. 85/1996 Sb. upravuje nejen organizaci a způsob výkonu advokacie, ale zejména vymezuje práva a povinnosti advokátů spolu s předpoklady pro výkon advokacie, odpovídající společenskému významu profese advokáta vykonávajícího nezávislé povolání, při němž jsou poskytovány odborné právní služby (srov. § 5 odst. 1). Význam této profese musí být rozhodujícím vodítkem pro výklad v tomto zákoně blíže nespecifikovaných pojmů, včetně pojmu bezúhonnosti (§ 5 odst. 1 písm. d/ zákona č. 85/1996 Sb.). Při jeho výkladu je třeba vyjít zejména z ustanovení upravujících práva a povinnosti advokátů (§ 16 a násl. zákona č. 85/1996 Sb.) a ze znění slibu uvedeného v § 5 odst. 1 písm. j/ zákona č. 85/1996 Sb. [„Slibuji na svou čest a svědomí, že budu ctít právo a etiku povolání advokáta a chránit lidská práva. Slibuji, že budu dodržovat povinnost mlčenlivosti a dbát důstojnosti advokátního stavu.“], který lze složit až po splnění všech podmínek uvedených v § 5 odst. 1 pod písmeny a/ až i/ zákona č. 85/1996 Sb. Bezúhonným může být jen takový uchazeč o zápis do seznamu advokátů, který svým dosavadním občanským a pracovním životem naplňuje předpoklad občanské a morální (mravní) zachovalosti. Za bezúhonného ve smyslu § 5 odst. 1 písm. d/ zákona č. 85/1996 Sb. lze považovat jen takového uchazeče, u něhož není zpochybněn předpoklad, že bude čestně a svědomitě plnit povinnosti advokáta. Zatím co závazek ctít právo, tj. dodržovat ústavní předpisy a další zákony, je předpokladem zcela zásadním, potom svědomité a čestné plnění povinností advokáta je vyjádřením zásady právnické etiky (srov. § 16 odst. 2, § 17 zákona č. 85/1996 Sb. o tom, že „při výkonu advokacie je advokát povinen jednat čestně a svědomitě …“ a že „… při výkonu advokacie postupuje tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu; za tím účelem je zejména povinen dodržovat pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže …“). Dovolací soud se ztotožňuje s výkladem pojmu bezúhonnosti v širším smyslu, jak jej formuloval odvolací soud. Přestože se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen, vyslovil-li soud, že se podmíněně odsouzený osvědčil (§ 83 odst. 4 tr. zák.), a přestože zahlazení odsouzení je spojeno s tím účinkem, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen (§ 106 tr. zák.), představuje bezúhonnost – vedle zmíněného aspektu beztrestnosti – souhrn předpokladů občanské a morální zachovalosti, naplněné – vzhledem k zvláštním nárokům na profesi advokáta – i požadavkem směřujícím k dodržování zásad právnické etiky. Obdobně interpretoval pro účely zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, pojem bezúhonnosti Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 21 Cdo 550/2014 [„… na předpoklad bezúhonnosti pedagogického pracovníka je třeba pohlížet v širším slova smyslu, nejen jako na bezúhonnost trestní, ale také jako na bezúhonnost občanskou a morální, která souvisí s důstojností, autoritou a obecnou slušností.“].
Shora uvedený výklad bezúhonnosti (§ 5 odst. 1 písm. d/ zákona č. 85/1996 Sb.) opravňuje k analogické aplikaci ustanovení § 35 písm. d/ zákona č. 85/1996 Sb. na případy, kdy advokát vyškrtnutý ze seznamu advokátů „technickým opatřením představenstva České advokátní komory“ (§ 8 odst. 1 písm. c/ zákona č. 85/1996 Sb.) se opětovně uchází o zapsání do seznamu a o umožnění složení slibu. Soudy obou stupňů přiléhavě odkázaly na zásadu proporcionality spojenou se zachováním rovného přístupu zájemců o výkon advokacie. U advokáta vyškrtnutého ze seznamu na základě rozhodnutí vydaného kárným senátem v kárném řízení a ukládajícího nejpřísnější kárné opatření (§ 32 odst. 3 písm. e/ zákona č. 95/1996 Sb.) se má za to, že po dobu pěti let od právní moci rozhodnutí (§ 34 odst. 3, § 35a odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb.) nesplňuje předpoklad bezúhonnosti nezbytný pro složení slibu do rukou předsedy Komory. Stejné musí platit i v případech že kárné provinění, tj. závažné nebo opětovné zaviněné porušení povinností stanovených advokátovi zákonem č. 85/1996 Sb., zvláštním zákonem nebo stavovským předpisem (srov. § 32 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb.), představuje (společensky i profesně) nebezpečnější skutkovou podstatu trestného činu spáchaného v souvislosti s výkonem advokacie a ohrožujícího důvěru v řádný výkon advokacie. Doba pěti let běží od právní moci odsuzujícího rozsudku v trestní věci. Jelikož fikce, podle níž se po stanovenou dobu zájemce o zápis do seznamu advokátů nepokládá za osobu splňující podmínku bezúhonnosti, nemá povahu trestu za spáchaný zločin podvodu, je nedůvodná žalobcova výtka dovozující porušení zásady „ne bis in idem.“
Jelikož meritorní rozsudek odvolacího soudu je v řešení dovoláním otevřené otázky v souladu s tím, co je uvedeno výše (tedy správné), a protože vadami podle § 242 odst. 3, věty druhé, o.s.ř. není řízení postiženo, Nejvyšší soud dovolání – aniž se z důvodu nadbytečnosti zabýval splněním podmínky podle § 5 odst. 1 písm. i/ zákona č. 85/1996 Sb. – zamítl (§ 243d písm. a/ o.s.ř.).
Autor: -mha-