// Profipravo.cz / Občanskoprávní shrnutí 31.07.2018

Neplatnost veřejné dobrovolné dražby dle § 17 odst. 5 zák. o veřejných dražbách

Jedním z důvodů neplatnosti veřejné dobrovolné dražby je provedení této dražby, aniž by byly splněny podmínky uvedené v ustanovení § 17 odst. 5 zákona o veřejných dražbách. Tyto podmínky spočívají mimo jiné v souhlasu osob oprávněných ze zákonných předkupních práv uvedených v tomto ustanovení s provedením dražby věcí, na nichž tato předkupní práva váznou, nebo - koná-li se dražba na návrh správce konkursní podstaty - v tom, že oprávněné osoby přes výzvu správce konkursní podstaty k využití jejich předkupního práva tohoto práva včas nevyužijí.

Nejsou-li tyto podmínky vyplývající z ustanovení § 17 odst. 5 zákona o veřejných dražbách splněny, je dán důvod neplatnosti veřejné dobrovolné dražby, aniž by bylo významné, zda jejich nedodržení způsobil (zavinil) dražebník, nebo navrhovatel dražby (správce konkursní podstaty, na jehož návrh se dražba konala).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 487/2018, ze dne 22. 5. 2018

vytisknout článek


Dotčené předpisy: 
§ 24 odst. 3 zák. č. 26/2000 Sb. ve znění do 31. 12. 2015
§ 17 odst. 5 zák. č. 26/2000 Sb. ve znění do 31. 12. 2015

Kategorie: ostatní; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Břeclavi dne 27. 10. 2015 domáhal, aby bylo určeno, že dobrovolná elektronická dražba pozemku v k. ú. M. n. M., která se konala dne 26. 8. 2015 na portálu www.realdrazby.cz, je neplatná. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že je vlastníkem budovy, stavba občanského vybavení, na pozemku v k. ú. M. n. M., obec M., zapsané na listu vlastnictví, vedeném Katastrálním úřadem pro J. k., Katastrální pracoviště B., že žalovaný 1) byl dražebníkem pozemku parc. v k. ú. M. n. M., obec M., ke dni podání žaloby zapsaném na listu vlastnictví, vedeném Katastrálním úřadem pro J. k., Katastrální pracoviště B., že žalovaná 2) je správkyní konkursní podstaty vlastníka předmětného pozemku Z. N. a navrhovatelem veřejné dobrovolné dražby, že žalovaný 3) je „domnělým vydražitelem“ předmětného pozemku a že žalobce je oprávněným z předkupního práva k předmětnému pozemku, které bylo veřejnou dražbou porušeno, neboť mu nebyla dána možnost toto předkupní právo uplatnit, a proto je legitimován k podání žaloby na základě ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách. Uvedl, že žalovaný 1) byl povinen od dražby upustit ve smyslu ustanovení § 22 odst. 1 písm. d) zákona o veřejných dražbách, neboť v rozporu s ustanovením § 21 zákona o veřejných dražbách vydal dodatek č. 1 k dražební vyhlášce, že bylo porušeno žalobcovo zákonné předkupní právo k pozemku, které mu jako vlastníku budovy vzniklo ke dni 1. 1. 2014 na základě ustanovení § 3056 občanského zákoníku, neboť jednak nebyl o konání dražby informován ve smyslu ustanovení § 20 odst. 5 písm. b) zákona o veřejných dražbách a jednak došlo k porušení ustanovení § 17 odst. 5 zákona o veřejných dražbách, které je nutné pomocí analogie vztáhnout i na předkupní právo podle ustanovení § 3056 občanského zákoníku, že žalovaný 1) dále porušil ustanovení § 20 odst. 1 písm. d) zákona o veřejných dražbách, neboť v dražební vyhlášce neinformoval ani o předkupním právu váznoucím na předmětném pozemku, ani o výhradním právu žalobce pozemek užívat z titulu nájemní smlouvy z 22. 7. 2009, a že dražební vyhláška ani její dodatek č. 1 nebyly vyvěšeny na úřední desce Městského úřadu v M. Dodal, že žalovaný 3) nemohl být v dobré víře ohledně nabytí předmětného pozemku, neboť předkupní právo žalobce vyplývá přímo z občanského zákoníku a žalovaný 3) mohl pouhým nahlédnutím do katastru nemovitostí zjistit, že na pozemku stojí stavba, která je ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku.

Žalovaný 1) uvedl, že dodatek č. 1 k dražební vyhlášce byl vydán z důvodu opravy označení předmětu dražby a stanovení nového termínu dražby, že změna byla pouze formální a nemohla zasáhnout do žádných práv účastníků a že žalobce se dražby aktivně účastnil, a měl proto možnost nemovitost nabýt.

Žalovaná 2) namítala, že jako správkyně konkursní podstaty nebyla při dobrovolné dražbě povinna akceptovat předkupní právo žalobce nezapsané v katastru nemovitostí (§ 17 odst. 7 zákona o veřejných dražbách) a že ustanovení § 27 odst. 7 „konkursního zákona“ se vztahuje pouze na předkupní právo a práva nájemců podle zákona č. 72/1994 Sb., nikoli na předkupní právo vycházející z ustanovení § 3056 občanského zákoníku.

Žalovaný 3) zejména uvedl, že žalobce se dražby účastnil jako dražitel, o konání dražby tedy prokazatelně věděl a měl možnost své námitky ohledně svého předkupního práva a ohledně správnosti dodatku č. 1 k dražební vyhlášce uplatnit u žalované 2), popřípadě žalovaného 1) před konáním dražby, že se neztotožňuje s právním názorem žalobce ohledně analogické aplikace ustanovení § 17 odst. 5 zákona o veřejných dražbách a že je třeba dát přednost principu ochrany dobré víry nabyvatele nemovitosti.

Obvodní soud pro Prahu 5 poté, co Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 17. 12. 2015 č. j. 10 C 213/2015-48 vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl, že věc bude po právní moci usnesení postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 5, rozsudkem ze dne 1. 2. 2017 č. j. 42 C 32/2016-127 rozhodl, že dobrovolná elektronická dražba pozemku parc. v k. ú. M n M, která se konala dne 26. 8. 2015 na portálu www.realdrazby.cz, je neplatná, že žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 29 716 Kč k rukám advokáta Mgr. Marka Vojáčka a že ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 2) a 3) se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Vyšel ze zjištění, že dne 26. 8. 2015 se na portálu www.realdrazby.cz konala dobrovolná elektronická dražba pozemku parc. v k. ú. M n M, že této dražby se účastnil pod J. K., syn žalobce, který nedorovnal poslední dva příhozy žalovaného 3), že žalobce je vlastníkem budovy na pozemku parc. v k. ú. M. n. M., že dne 2. 7. 2015 vyhotovil žalovaný 1) dražební vyhlášku č. 00015/15-2 a dne 22. 7. 2015 dodatek č. 1 k této dražební vyhlášce, kterým změnil termín konání dražby z důvodu nedodržení lhůty pro zveřejnění dražební vyhlášky na obecním úřadě a opravil označení předmětu dražby, že žalovaný 1) doručil dražební vyhlášku spolu s dodatkem č. 1 dne 24. 7. 2015 Městskému úřadu v M. se žádostí o uveřejnění na úřední desce města, že Městský úřad v M. dražební vyhlášku nezveřejnil a že žalobce uzavřel s žalovanou 2) nájemní smlouvu k předmětnému pozemku, na základě které je oprávněn užívat pozemek na dobu neurčitou za 1 158 Kč ročně. Dovodil, že žalobce je aktivně legitimován k podání žaloby jako osoba oprávněná z předkupního práva a zároveň osoba, do jejíchž práv bylo podstatným způsobem zasaženo, neboť pokud by žalobce o konání dražby věděl, mohl se jí zúčastnit a předmětný pozemek vydražit. Dospěl k závěru, že žalovaný 1) porušil jednak ustanovení § 20 odst. 5 písm. b) zákona o veřejných dražbách, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by informoval žalobce o dražbě, jednak ustanovení § 22 odst. 1 písm. d) zákona o veřejných dražbách, neboť neupustil od dražby, i když nebyly splněny podmínky § 15 a 21 zákona o veřejných dražbách týkající se změny podmínek a údajů v dražební vyhlášce, které nelze dodatečně měnit, a jednak ustanovení § 20 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, neboť dražební vyhláška nebyla uveřejněna způsobem vzhledem k předmětu dražby obvyklým (na úřední desce Městského úřadu v M.). Dále dovodil, že ustanovení § 17 odst. 5 zákona o veřejných dražbách se nevztahuje na předkupní právo podle ustanovení § 3056 občanského zákoníku, a žalovaná 2) tak nebyla povinna akceptovat předkupní právo žalobce nezapsané do katastru nemovitostí (§ 17 odst. 7 zákona o veřejných dražbách), a že žalovaný 1) neporušil ustanovení § 20 odst. 1 písm. d) zákona o veřejných dražbách tím, že v dražební vyhlášce neinformoval o předkupním právu a nájemní smlouvě, neboť o těchto skutečnostech nevěděl a žalovaná 2) nebyla povinna mu je sdělovat.

K odvolání žalovaných 1) a 3) Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 8. 2017 č. j. 58 Co 108/2017-168 změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 1) a 2) jen tak, že žalovaní 1) a 2) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 29 716 Kč k rukám advokáta Mgr. Marka Vojáčka, jinak jej potvrdil a rozhodl, že žalovaní 1) a 2) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 6 776 Kč k rukám advokáta Mgr. Marka Vojáčka a že ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 3) se žalobci náhrada nákladů odvolacího řízení nepřiznává. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že vydáním dodatku č. 1 k dražební vyhlášce nedošlo ke změně podmínek dražby a údajů, které má na mysli ustanovení § 21 zákona o veřejných dražbách, a proto nebyl dán důvod pro upuštění od dražby podle ustanovení § 22 odst. 1 písm. d) zákona o veřejných dražbách, že žalovaný 1) doručil Městskému úřadu v M. dražební vyhlášku včetně dodatku č. 1 s žádostí o její zveřejnění, a proto splnil podmínky ustanovení § 20 odst. 2 ve spojení s § 12 zákona o veřejných dražbách, a že žalovaný 1) nebyl povinen doručit dražební vyhlášku žalobci, neboť povinnost podle ustanovení § 20 odst. 5 písm. b) zákona o veřejných dražbách se týká pouze osob, které mají právo k předmětu dražby zapsané v katastru nemovitostí. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že žalovaný 1) neporušil ustanovení § 20 odst. 1 písm. d) zákona o veřejných dražbách, avšak dospěl k závěru, že veřejná dobrovolná dražba je neplatná z důvodu porušení ustanovení § 17 odst. 5 zákona o veřejných dražbách. Uvedl, že ustanovení § 17 odst. 5 zákona o veřejných dražbách, které nedoznalo žádných změn od 1. 1. 2008, postihuje zákonné předkupní právo mimo jiné podle tehdejší úpravy v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku, a to zákonné předkupní právo spoluvlastníků, že vzhledem k tomu, že jiné zákonné předkupní právo v tehdejším občanském zákoníku upraveno nebylo, postihuje veškerá zákonná předkupní práva v občanském zákoníku, a že pro naplnění smyslu zákona a nalezení spravedlnosti je nutno použít argumentum per analogiam a aplikovat ustanovení § 17 odst. 5 zákona o veřejných dražbách i na případ zákonného předkupního práva podle ustanovení § 3056 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tak, aby vlastník stavby či pozemku nemohl obejít předkupní právo druhého zneužitím institutu veřejné dobrovolné dražby. Dodal, že správce konkursní podstaty musel podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, respektovat veškerá zákonná předkupní práva a nyní insolvenční správce je podle ustanovení § 284 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, rovněž vázán při zpeněžování majetkové podstaty veškerými zákonnými předkupními právy.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali dovolání žalovaní 1) a 2).

Žalovaný 1) namítá, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena otázka, zda soud může vyslovit neplatnost dobrovolné dražby za situace, byla-li opomenuta osoba mající předkupní právo a způsobil-li toto opomenutí výlučně insolvenční správce, který nechal věc z majetku úpadce dražit, nikoli dražebník sám. Má za to, že vyslovení neplatnosti dražby z jeho strany je vázáno na naplnění důvodů uvedených v ustanovení § 24 zákona o veřejných dražbách a nemůže být dále rozšiřováno, že zmaření dražby je tedy možné konstatovat pouze z důvodů na straně vydražitele a neplatnost dražby pouze z důvodů na straně dražebníka a že, nepochybil-li dražebník ve svém postupu, není právem soudu vyslovit neplatnost dražby. Uzavírá, že v postupu podle ustanovení vyjmenovaných v § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách nepochybil. Žalovaný 1) navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná 2) namítá, že dispozice správce s majetkem zapsaným v soupisu konkursní podstaty jsou omezeny jen právy taxativně vymezenými v ustanovení § 27 odst. 7 zákona o konkursu a vyrovnání, že správce je podle tohoto ustanovení vázán pouze zákonným předkupním právem a právy nájemců podle zákona č. 72/1994 Sb., že omezení dispozic správce dané tímto ustanovením se předmětné dražby netýká, a že proto nebyla povinna akceptovat předkupní právo žalobce dané ustanovením § 3056 občanského zákoníku. Žalovaná 2) navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalovaného 1) zamítl, neboť z ustanovení § 24 odst. 3 ve spojení s ustanovením § 17 odst. 5 zákona o veřejných dražbách vyplývá, že neplatnost dražby může být způsobena nejen z důvodů na straně dražebníka, ale rovněž z důvodů na straně konkursního správce, a dovolání žalované 2) odmítl, neboť trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat, když v něm není uvedeno a ani z něj není zřejmé, v čem žalovaná 2) spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) projednal dovolání žalovaných 1) a 2) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláními je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán přede dnem 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu byla podána oprávněnými osobami (účastníky řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).

Dovolání žalované 2) neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. [žalovaná 2) vůbec nevylíčila, proč považuje dovolání za přípustné z hledisek uvedených v ustanoveních § 237 až § 238a o. s. ř.; podle ustálené judikatury dovolacího soudu musí být z dovolání zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v ustanovení § 237 o. s. ř. je podle mínění dovolatele splněn (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014)] a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat; Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované 2) podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Rozhodnutí odvolacího soudu kromě toho na právní otázce, zda ustanovení § 27 odst. 7 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, dopadá na zákonné předkupní právo vymezené v ustanovení § 3056 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, která byla podle žalované 2) odvolacím soudem nesprávně právně posouzena, nezávisí (vyřešení této právní otázky není pro posouzení neplatnosti předmětné dražby ve smyslu ustanovení § 24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů, podstatné) [nehledě k tomu, že z ustanovení § 27 odst. 7 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, zcela jasně vyplývá, že správce konkursní podstaty je při zpeněžování podstaty vázán všemi zákonnými předkupními právy, tedy i zákonným předkupním právem vymezeným v ustanovení § 3056 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (srov. též odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013 sp. zn. 29 Cdo 694/2012)].

V projednávané věci závisí napadený rozsudek odvolacího soudu mimo jiné na vyřešení otázky hmotného práva, zda může soud vyslovit neplatnost dobrovolné dražby ve smyslu ustanovení § 24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění účinném do 31. 12. 2015 v případě, kdy opomenutí osoby mající předkupní právo k předmětu dražby ve smyslu ustanovení § 17 odst. 5 tohoto zákona nezpůsobil dražebník, ale správce konkursní podstaty (navrhovatel dražby). Protože tato právní otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, je dovolání žalovaného 1) proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné.

Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání žalovaného 1) není opodstatněné.

Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - s ohledem na to, že veřejná dobrovolná dražba, při níž byla vydražena předmětná nemovitost, byla provedena dne 26. 8. 2015 - podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákonů č. 120/2001 Sb., č. 517/2002 Sb. a č. 257/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 181/2005 Sb., a zákonů č. 377/2005 Sb., č. 56/2006 Sb., č. 315/2006 Sb., č. 110/2007 Sb., č. 296/2007 Sb., č. 7/2009 Sb., č. 223/2009 Sb., č. 396/2012 Sb., č. 399/2012 Sb., č. 303/2013 Sb. a č. 167/2015 Sb., tedy podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění účinném do 31. 12. 2015 (dále jen „zákon o veřejných dražbách“).

Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se rozumí – jak vyplývá z ustanovení § 2 písm. a) zákona o veřejných dražbách - veřejné jednání, jehož účelem je přechod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, jakož i veřejné jednání, které bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání. Dražbou dobrovolnou je dražba prováděná na návrh vlastníka, kterým se rozumí též osoba, která je oprávněna s předmětem dražby hospodařit a je vlastníkem zmocněna nebo na základě zvláštního právního předpisu oprávněna předmět dražby zcizit, likvidátor a insolvenční správce (srov. § 17 odst. 1 a 4 zákona o veřejných dražbách), popřípadě též správce konkursní podstaty, je-li úpadek dlužníka řešen podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů.

Bylo-li při veřejné dražbě učiněno podání, udělí licitátor příklep tomu účastníku dražby, který učinil nejvyšší podání. Na účastníka dražby, jemuž byl udělen příklep (tj. na vydražitele), nepřechází vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby na základě smlouvy, ale podle právní skutečnosti, kterou je příklep licitátora [srov. § 2 písm. a) zákona o veřejných dražbách]. Vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dobrovolné dražby přechází na vydražitele k okamžiku udělení příklepu, a to za předpokladu, že uhradil ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (§ 30 odst. 1 zákona o veřejných dražbách).

Zaplatil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě, nepřechází na něj vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dobrovolné dražby tehdy, jde-li o neplatnou dražbu. Veřejná dobrovolná dražba je neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou (srov. například právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2006 sp. zn. 29 Odo 294/2003, který byl uveřejněn pod č. 10 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007). Soud může vyslovit neplatnost veřejné dobrovolné dražby, jen jestliže byl splněn některý z důvodů neplatnosti dražby, jež jsou taxativně uvedeny v ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, jestliže žalobu o určení neplatnosti dražby podala osoba, která je k návrhu podle tohoto ustanovení oprávněna (věcně legitimována), směřuje-li žaloba proti osobám, jejichž práv a povinností se řízení a rozhodnutí o neplatnosti veřejné dobrovolné dražby týká (pasivně věcně legitimovaným), a byla-li žaloba podána v prekluzivní lhůtě uvedené v tomto ustanovení (srov. § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách).

Podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách může být veřejná dobrovolná dražba soudem určena neplatnou, pokud dražebník neupustil od dražby, ač tak byl povinen učinit, vydražila-li předmět dražby osoba, která je z účasti na dražbě vyloučena, nebo nejsou-li splněny podmínky uvedené v ustanoveních § 12 odst. 1 a 2, § 14 odst. 3, § 17 odst. 5 a 6, § 19, 20, § 23 odst. 1 až 10, § 25 a v § 26 odst. 1 a 2 zákona o veřejných dražbách nebo byly-li vydraženy z dražeb vyloučené předměty dražby.

Podle ustanovení § 17 odst. 5 zákona o veřejných dražbách předměty kulturní hodnoty z oboru archeologie a předměty kulturní hodnoty sakrální a kultovní povahy lze dražit, pouze jsou-li opatřeny osvědčením k trvalému vývozu. Věci, na nichž vázne zákonné předkupní právo státu podle zvláštních právních předpisů, zákonné předkupní právo spoluvlastníků, a byty a nebytové prostory, s nimiž je nakládání omezeno právem nájemců na přednostní nabytí vlastnictví nebo zákonným předkupním právem nájemců podle zvláštního právního předpisu, lze dražit, pouze vysloví-li každá z oprávněných osob s provedením dražby svůj souhlas formou písemného prohlášení opatřeného jejím úředně ověřeným podpisem a předloženého dražebníkovi nejpozději před podpisem dražební vyhlášky. Tento souhlas může být podmíněn tím, že nejnižší podání nebude nižší než cena v souhlasu uvedená. I bez tohoto souhlasu je dražba přípustná, koná-li se na návrh správce konkursní podstaty, pokud správce konkursní podstaty písemně vyzval oprávněnou osobu k využití jejího předkupního práva nebo práva na přednostní nabytí předmětu dražby a toto právo nebylo včas využito. Koná-li se dražba podle tohoto odstavce, není přípustné stanovit nejnižší podání pod cenu případně uvedenou v kterémkoli ze souhlasů udělených oprávněnými osobami, snížit nejnižší podání ani konat opakovanou dražbu; práva podle § 23 odst. 11 však nejsou dotčena.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že jedním z důvodů neplatnosti veřejné dobrovolné dražby je provedení této dražby, aniž by byly splněny podmínky uvedené v ustanovení § 17 odst. 5 zákona o veřejných dražbách. Tyto podmínky spočívají mimo jiné v souhlasu osob oprávněných ze zákonných předkupních práv uvedených v tomto ustanovení s provedením dražby věcí, na nichž tato předkupní práva váznou, nebo - koná-li se dražba na návrh správce konkursní podstaty - v tom, že oprávněné osoby přes výzvu správce konkursní podstaty k využití jejich předkupního práva tohoto práva včas nevyužijí. Nejsou-li tyto podmínky vyplývající z ustanovení § 17 odst. 5 zákona o veřejných dražbách splněny, je dán důvod neplatnosti veřejné dobrovolné dražby, aniž by – jak je zřejmé ze znění tohoto ustanovení - bylo významné, zda jejich nedodržení způsobil (zavinil) dražebník, nebo navrhovatel dražby (správce konkursní podstaty, na jehož návrh se dražba konala). Dospěl-li proto odvolací soud v projednávané věci k závěru, že předmětná dobrovolná dražba je neplatná z důvodu nesplnění podmínek uvedených v ustanovení § 17 odst. 5 zákona o veřejných dražbách (neboť správce konkursní podstaty nevyzval žalobce jako osobu oprávněnou ze zákonného předkupního práva k využití tohoto práva), postupoval v souladu s ustanovením § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska dovolacího důvodu uplatněného v dovolání žalovaného 1) správný. Protože nebylo zjištěno, že by byl postižen některou z vad, uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o. s. ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo v § 229 odst. 3 o. s. ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného 1) podle ustanovení § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť dovolání žalovaného 1) bylo zamítnuto a dovolání žalované 2) bylo odmítnuto a žalovaní 1) a 2) jsou proto - spolu s žalovaným 3) [§ 91 odst. 2 o. s. ř.] - povinni společně a nerozdílně nahradit žalobci náklady potřebné k uplatňování práva.

Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§ 151 odst. 2 část věty první před středníkem o. s. ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení § 147 nebo § 149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§ 151 odst. 2 část věty první za středníkem o. s. ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena. Nejvyšší soud České republiky za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem a podpůrně též k vyhlášce č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) [srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 6. 2016 sp. zn. IV. ÚS 3559/15] ve výši 5 000 Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalobci náklady spočívající v paušální částce náhrady výdajů ve výši 300 Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce, advokát Mgr. Marek Vojáček, osvědčil, že obchodní společnost, ve které vykonává advokacii, je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům, které žalobci za dovolacího řízení vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 1 113 Kč (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

Žalovaní 1), 2) a 3) jsou povinni náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši 6 413 Kč žalobci společně a nerozdílně zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů