// Profipravo.cz / Občanskoprávní shrnutí 06.11.2017

Postup po prohlášení volby opatrovnické rady za neplatnou

Postup podle ustanovení § 482 o. z. přichází v úvahu především tehdy, kdy není možno opatrovnickou radu zřídit pro nezájem dostatečného počtu osob uvedených v § 472 odst. 1 o. z.

Zmiňovaný postup by dále mohl připadat v úvahu již jen tehdy, existoval-li by pro to jiný podobný důvod. Tímto důvodem však nemůže být samotný fakt, že volba opatrovnické rady je prohlášena za neplatnou podle ustanovení § 476 odst. 1 o. z., neboť v takovém případě je na soudu, aby ve smyslu citovaného ustanovení bez zbytečného odkladu nařídil volbu novou.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 818/2017, ze dne 30. 8. 2017

vytisknout článek




Dotčené předpisy:
§ 482 o. z.
§ 476 o. z.

Kategorie: zákonné zastoupení a opatrovnictví; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

Svými návrhy se F. Č. (návrh ze dne 6. května 2016) a V. Ch (návrh ze dne 15. listopadu 2015) domáhali, aby je soud jmenoval do funkce osob vykonávajících působnost opatrovnické rady.

Okresní soud v Rakovníku usnesením ze dne 6. května 2016, č. j. 0 P 137/2009-860, výrokem I. a II. zamítl návrh F. Č. ze dne 3. září 2015 a V. Ch. ze dne 15. listopadu 2015 a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně věc posoudil podle ustanovení § 472 a násl. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) a vyšel ze zjištění, že dne 13. listopadu 2015 byla opětovně svolána schůze k ustanovení opatrovnické rady opatrovanky J. Ch. omezené ve svéprávnosti. Opatrovnická rada však nebyla ustanovena. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že není důvod pro jmenování žádného z navrhovatelů, aby vykonávali působnost opatrovnické rady. Opatrovanka pobývá v sociálním zařízení, kde je o ni řádně pečováno a kde ji navštěvují obě její děti. S ohledem na její zdravotní stav není možná prognóza, na základě které by bylo možné očekávat širší spektrum právních jednání, které by opatrovnice činila za opatrovanku, než je tomu nyní. Podle soudu prvního stupně tak není při opatrovnictví Mgr. J. Ch. třeba činit rozhodnutí, která by byla takového charakteru, aby měl účel orgán opatrovnické rady, případně další názor osoby eventuelně vykonávající její působnost. Soud prvního stupně tak nepovažoval za potřebné, aby byla jmenována opatrovnická rada, a dále byl toho názoru, že ani jeden z navrhovatelů není vhodnou osobou pro výkon takové funkce. F. Č. má s opatrovnicí velmi dobré vztahy, je jí nápomocen a působení v této funkci by bylo zcela latentní. Naopak V. Ch. je vůči opatrovnici v permanentní opozici, nepřesvědčil soud o tom, že je jeho zájmem především správa opatrovnických věcí, když počátky nesouhlasu s jednáním opatrovnice se datují do doby, kdy se v rodině řešilo předání majetku z rodičů na děti.

K odvolání V. Ch. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 3. listopadu 2016, č. j. 24 Co 427/2016-915, výrokem I. změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. o náhradě nákladů řízení, výrokem II. je potvrdil ve výroku II. a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Konstatoval, že z koncepce občanského zákoníku (§ 472 a násl.) vyplývá, že institut opatrovnictví je založen nejen na osobě opatrovníka, nýbrž také na existenci kolektivního orgánu opatrovnické rady. Tím má být eliminována situace, aby o právních záležitostech (převyšujících běžnou úroveň) rozhodovala vždy pouze jediná osoba jako opatrovník. Tento orgán má být složen z osob, které jsou opatrovanci zákonem definovaným způsobem blízké. Má jít přitom o orgán, který bude působit ve prospěch opatrovance tak, že bude posilovat ochranu jeho práv. Jde o orgán, který rozhodování opatrovníka doplní či nasměruje ve prospěch opatrovance. Není-li ustanovena opatrovnická rada podle § 482 odst. 1 o.z., pak zákon v zájmu opatrovance umožňuje, aby zde byla alespoň jedna osoba, která bude působit jako opatrovnická rada a smysl tohoto institutu naplňovat. Ovšem stejně tak, jako soud nemusí vždy jmenovat do funkce opatrovníka osobu, kterou navrhne opatrovanec či jiná osoba, nemusí jmenovat ani osobu, která to navrhla, není-li jmenování takové osoby vzhledem k zájmům opatrovance možné. V dané věci je již ze samotného obsahu opatrovnického spisu zjevné, že odvolatel dlouhodobě projevuje zcela nepřátelský vztah k osobě opatrovnice, podává proti ní četné návrhy, v nichž opakovaně u soudů všech instancí není úspěšný. V souladu s názory soudu prvního stupně proto i odvolací soud shledal, že V. Ch. není osobou, která by byla schopna smysl opatrovnické rady naplnit.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal dne 16. ledna 2017 V. Ch. (dále též „dovolatel“) dovolání, které směřuje proti výroku II. rozhodnutí odvolacího soudu. Jako dovolací důvod uvádí skutečnost, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a z toho také dovolatel vyvozuje přípustnost tohoto dovolání. Dovolatel předkládá následující otázky k posouzení dovolacímu soudu:

1. Je za situace, kdy opatrovnická rada byla ustavena, avšak dodatečně vzhledem k prohlášení volby jednoho z jejích členů za neplatnou se stala nefunkční, povinností soudu rozhodnout o tom, že působnost opatrovnické rady bude vykonávat jen jedna z osob uvedených v § 472 odst. 1 o.z. a rozhodnout zároveň o jejím jmenování?

2. Brání jmenování navrhovatele osobou vykonávající působnost opatrovnické rady podle § 482 odst. 1 o.z. to, že existují příkré názorové rozdíly mezi navrhovatelem a stálým opatrovníkem?

3. Je soud při rozhodování o návrhu osoby uvedené v § 472 odst. 1 o.z. na jmenování osobou vykonávající působnost opatrovnické rady podle § 482 odst. 1 o.z., oprávněn bez provedeného dokazování hodnotit pohnutky, které navrhovatele k tomuto postupu vedou?

Dovolatel navrhl, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K dovolání V. Ch. nebylo podáno vyjádření.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014.

Dovolací soud uvážil, že dovolání v označené věci bylo podáno oprávněnou osobou, přičemž byly splněny předpoklady ustanovení § 241 o.s.ř., a stalo se tak ve lhůtě stanovené ustanovením § 240 odst. 1 o.s.ř.

Po té Nejvyšší soud přikročil k posouzení podaného dovolání, a v prvé řadě se zabýval otázkou jeho přípustnosti.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).

Podle ustanovení § 241a o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o.s.ř.) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6).

Dovolací soud konstatuje, že dospěl k závěru, že předmětné dovolání je přípustné. Usnesení odvolacího soudu totiž závisí na vyřešení dále popsané otázky hmotného práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena – konkrétně posouzení předpokladů opodstatněnosti postupu podle ustanovení § 482 o.z. Při splnění uvedeného předpokladu dovolací soud napadené rozhodnutí ve věci samé přezkoumal ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř., avšak dospěl současně k závěru, že podané dovolání není důvodné.

Právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. V případech, je-li dovolání přípustné, je soud povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i tehdy, když nebyly uplatněny v dovolání. Tyto případné vady však seznány nebyly.

Podle ustanovení § 472 o.z. je-li jmenován opatrovník, může opatrovanec nebo každá osoba opatrovanci blízká žádat o ustavení opatrovnické rady; opatrovník svolá schůzi osob blízkých opatrovanci a jeho přátel, jsou-li mu známi, tak, aby se schůze konala do třiceti dnů po obdržení žádosti. Není-li schůze včas svolána nebo nekoná-li se z jiného důvodu, anebo není-li na ní zvolena opatrovnická rada, svolá schůzi soud, a to i bez návrhu (odst. 1). Schůze se může zúčastnit opatrovanec, každá osoba opatrovanci blízká a kdokoli z jeho přátel, třebaže nebyl pozván; každý z nich má jeden hlas. Zúčastní-li se schůze alespoň pět osob, může být opatrovnická rada zvolena.

Podle ustanovení § 474 o.z. opatrovnická rada má alespoň tři členy. Je schopna usnášet se za přítomnosti většiny členů; má-li však opatrovnická rada tři členy, vyžaduje se přítomnost všech. Rozhodnutí přijímá opatrovnická rada většinou hlasů přítomných členů. Podle § 475 o.z. o volbě členů opatrovnické rady a náhradníků vyhotoví zápis zapisovatel, kterého určí přítomní. Ze zápisu musí být zřejmé, kdy se schůze konala, kdo se jí zúčastnil, kdo byl zvolen zapisovatelem, členem opatrovnické rady a náhradníkem a kolika hlasy, zda proti průběhu jednání někdo protestoval a z jakého důvodu. Protesty podané v písemné formě musí být k zápisu připojeny. Zápis o volbě členů opatrovnické rady zapisovatel doručí opatrovníkovi a soudu, který opatrovníka jmenoval.

Z ustanovení § 476 o.z. vyplývá, že soud může na návrh opatrovníka nebo kterékoli osoby oprávněné k účasti na schůzi, anebo bez návrhu prohlásit volbu za neplatnou, pokud při ní došlo k takovému porušení zákona, že v důsledku toho hrozí opatrovancova újma. V takovém případě soud bez zbytečného odkladu nařídí novou volbu (odst. 1). Jsou-li pro to vážné důvody, může soud po zahájení řízení pozastavit výkon práv člena opatrovnické rady až do rozhodnutí o neplatnosti volby (odst. 2).

Podle ustanovení § 482 o.z. nelze-li opatrovnickou radu zřídit pro nezájem dostatečného počtu osob uvedených v § 472 odst. 1 o.z. nebo z jiných podobných důvodů, může soud na návrh některé z těchto osob rozhodnout, že působnost opatrovnické rady bude vykonávat jen jedna z těchto osob a rozhodne zároveň o jejím jmenování (odst. 1). Není-li zvolena opatrovnická rada a není-li možný ani postup podle odstavce 1 schvaluje opatření opatrovníka stran opatrovance nebo jeho jmění namísto opatrovnické rady soud (odst. 2)

Jak vyplývá z posledně uvedeného ustanovení o.z., postup podle něho přichází v úvahu především tehdy, kdy není možno opatrovnickou radu zřídit pro nezájem dostatečného počtu osob uvedených v § 472 odst. 1 citovaného zákoníku. Obsah spisu však takovouto situaci nedokumentuje. Zmiňovaný postup by dále mohl připadat v úvahu již jen tehdy, existoval-li by pro to – jak uvádí zmiňované ustanovení § 482 odst. 1 o.z.- jiný podobný důvod. Tímto důvodem však nemůže být samotný fakt, pokud je volba opatrovnické rady prohlášena podle ustanovení § 476 odst. 1 o.z. za neplatnou, neboť v takovém případě je na soudu, aby ve smyslu citovaného ustanovení bez zbytečného odkladu nařídil volbu novou. Tak tomu ostatně je – jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. června 2017, sp.zn. 30 Cdo 3648/2015 – i v souzeném případě, kdy v důsledku neplatnosti volby všech členů opatrovnické rady ve věci opatrovanky J. Ch. sám dovolací soud v rámci změny rozhodnutí odvolacího soudu nařídil novou volbu této opatrovnické rady. Je tak zřejmé, že již z tohoto důvodu nejsou naplněny zákonné předpoklady ustanovení § 482 o.z., aby mohlo být návrhu V. Ch. vyhověno. Z tohoto zorného úhlu pak nemohou mít pro posouzení věci význam ostatní dovolatelem formulované právní otázky.

Protože tedy je třeba napadené usnesení odvolacího soudu (v napadeném výroku týkajícím se dovolatele) pokládat za věcně správné, dovolací soud dovolání ve smyslu ustanovení § 243d písm. a) o.s.ř. zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, stejně jako řízení dovolacího, je odůvodněn odkazem na ustanovení § 23 zákona č. 292/2013., o zvláštních řízeních soudních, ve spojení s § 243b o.s.ř. s ohledem na to, že okolnosti případu jiné rozhodnutí neodůvodňovaly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů


Články