// Profipravo.cz / Občanskoprávní shrnutí 27.10.2016
Zákaz vymáhat pohledávku cestou veřejné nedobrovolné dražby
Veřejnou dražbou je jen takové jednání, které je veřejné, které se koná na základě návrhu navrhovatele (na podkladě smlouvy o provedení dražby uzavřené mezi navrhovatelem a dražebníkem), které se uskutečňuje na předem určeném místě, jehož smyslem (účelem) je přechod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby, při němž se licitátor obrací na předem neurčený okruh osob, které se dostavily za účelem činit podání, s výzvou činit nabídky a které je ukončeno buď udělením příklepu tomu, kdo za stanovených podmínek učinil nejvyšší podání, nebo tím, že nebylo učiněno ani nejnižší podání, a jen jestliže bylo provedeno osobou, která má k provádění dražeb příslušné živnostenské oprávnění. Jde-li o veřejnou nedobrovolnou dražbu, musí být rovněž řádně doloženo, že navrhovatelem dražby je dražební věřitel, který je legitimován požadovat uspokojení své pohledávky z výtěžku dražby. Jednání, které by neodpovídalo všem uvedeným požadavkům, nelze považovat za veřejnou nedobrovolnou dražbou; i kdyby nebylo napadeno žalobou o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby nebo kdyby jí nebylo pravomocným soudním rozhodnutím vyhověno, nepožívá jeho výsledek žádné právní ochrany. V občanském soudním řízení, v němž jeho účastník uvádí, že své vlastnické nebo jiné právo získal vydražením ve veřejné dobrovolné dražbě, vydražitel tvrdí a prokazuje všechny skutečnosti o tom, že vskutku šlo o veřejnou nedobrovolnou dražbu.
Při veřejné nedobrovolné dražbě tak má navrhovatel dražby postavení dražebního věřitele (oprávnění požadovat uhrazení své pohledávky z výtěžku dražby) pouze tehdy, jestliže mu nebrání ve vymáhání pohledávky cestou veřejné nedobrovolné dražby rozhodnutí soudu nebo jiný úřední zákaz. V případě, že při dokládání postavení dražebního věřitele byla zachována běžná (obvyklá) opatrnost, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu případu požadovat (očekávat) při uzavírání smlouvy o provedení dražby, je třeba pokládat oprávnění navrhovatele dražby požadovat uhrazení své pohledávky z výtěžku dražby za doložené, i kdyby se (později) ukázalo, že mu vymáhaná pohledávka nesvědčila nebo že mu bylo zakázáno požadovat její uspokojení cestou veřejné nedobrovolné dražby; jen tehdy je také odůvodněn závěr, že vydražitel může nabýt vlastnické právo k předmětu dražby i bez ohledu na to, zda navrhovatel dražby měl právní postavení dražebního věřitele.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 959/2016, ze dne 20. 7. 2016
Dotčené předpisy:
§ 2 zák. č. 26/2000 Sb. ve znění do 30. 4. 2004
§ 48 zák. č. 26/2000 Sb. ve znění do 30. 4. 2004
Kategorie: ostatní; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Hodoníně dne 8.3.2011 domáhala určení, že je výlučnou vlastnicí nemovitostí "vedených v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Hodonín, zapsaných na listu vlastnictví č. 17934, pro k. ú. a obec H., a sice pozemku par. č. St. 2768 o výměře 17.045 m2 (zastavěná plocha a nádvoří), pozemku par. č. St. 7796 o výměře 1484 m2 (zastavěná plocha a nádvoří), pozemku par. č. 2080/4 o výměře 2105 m2 (ostatní plocha - silnice), budovy v H. (průmyslový objekt) stojící na pozemku par. č. St. 2768 a budovy bez čp/če v H. (průmyslový objekt), stojící na pozemku par. č. 7796" (dále jen "předmětné nemovitosti"). Žalobu odůvodnila zejména tím, že k předmětným nemovitostem nabyla vlastnické právo jako účastník veřejné dražby nedobrovolné ze dne 2.9.2003 "v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách". V únoru 2011 žalobkyně obdržela od Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Hodonín, výzvu, zda trvá na zápisu vlastnického práva k předmětným nemovitostem s tím, že byla upozorněna na možnost duplicitního zápisu vlastnického práva, když "na základě rozhodnutí Krajského soudu v Brně je patrné, že v roce 1999 měl být katastrálním úřadem proveden vklad vlastnického práva ve prospěch žalované". Protože katastrální úřad provedl ve vztahu k předmětným nemovitostem tzv. duplicitní zápis, má žalobkyně naléhavý právní zájem na určení svého vlastnického práva k předmětným nemovitostem.
Žalovaná se vzájemnou žalobou domáhala, aby bylo určeno, že předmětné nemovitosti jsou v jejím vlastnictví. Uvedla, že veřejná nedobrovolná dražba, na kterou se odvolává žalobkyně, byla neplatná a neúčinná, a že proto na jejím základě nemohlo dojít k nabytí předmětných nemovitostí žalobkyní; skutečnou vlastnicí nemovitostí je žalovaná, která je nabyla kupní smlouvou ze dne 27.11.1997 od prodávajícího KAMLEITHNER - TRADE ČSFR s.r.o. Prodávající však předmětné nemovitosti prodal ještě jednou, a to kupní smlouvou ze dne 5.12.1997 společnosti BETA PLUS s.r.o., a na návrh společnosti BETA PLUS s.r.o. došlo k zápisu vlastnického práva této společnosti k předmětným nemovitostem do katastru nemovitostí s účinky ke dni 17.12.1997, zatímco návrh na vklad vlastnického práva k předmětným nemovitostem ve prospěch žalované na základě kupní smlouvy ze dne 27.11.1997 byl zamítnut rozhodnutím katastrálního úřadu v Hodoníně ze dne 25.9.2003 č.j. V-1037/2000-706; rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 29.11. 2010 č.j. 35 C 59/2003-97, 35 C 62/2003-35 bylo na základě žaloby žalované rozhodnuto "o nahrazení rozhodnutí" Katastrálního úřadu v Hodoníně tak, že se povoluje vklad vlastnického práva k předmětným nemovitostem ve prospěch žalované, když soud dospěl (mimo jiné) k závěru, že kupní smlouva mezi společností KAMLEITHNER - TRADE ČSFR s.r.o. jako prodávajícím a společností BETA PLUS s.r.o. jako kupující je absolutně neplatná. Veřejná nedobrovolná dražba ze dne 2.9.2003, od níž žalobkyně odvozuje své vlastnické právo k předmětným nemovitostem, je rovněž neplatná, protože proběhla za situace, kdy Okresní soud v Hodoníně usnesením o předběžném opatření ze dne 5.5.2003 sp. zn. 4 C 610/2003 ve sporu vedeném mezi společností BETA PLUS s.r.o. jako žalobkyní a společností JANK GROUP s.r.o. jako žalovanou uložil společnosti JANK GROUP s.r.o. jako zástavnímu věřiteli povinnost zdržet se jednání směřujících k nedobrovolné dražbě předmětných nemovitostí. Společnost JANK GROUP s.r.o. přesto na základně ustanovení § 36 odst. 2 zákona č. 26/2000 Sb. (toto ustanovení bylo později Ústavním soudem zrušeno) navrhla provedení dražby a dražba se uskutečnila, přestože i dražebník, společnost Draukk - dražební s.r.o., věděl o nařízeném předběžném opatření. Sama žalovaná se "neplatnosti dražby" domáhala v řízení vedeném u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 14 C 661/2004; řízení bylo ukončeno rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 7.2.2008 sp. zn. 38 Co 179/2006, kterým byla žaloba žalované zamítnuta "z formálně procesních důvodů, protože nebyla podána i proti dražebníkovi". Tato skutečnost však podle žalované nebrání, aby v nynějším řízení o určení vlastnického práva k nemovitostem soud přihlédl k tomu, že nedobrovolná dražba předmětných nemovitostí ze dne 2.9. 2003 je absolutně neplatná.
Okresní soud v Hodoníně rozsudkem ze dne 7.4.2014 č.j. 10 C 74/2011-294 žalobě vyhověl, vzájemnou žalobu zamítl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 26.716,- Kč k rukám advokáta JUDr. Miroslava Pokorného. Poté, co dovodil, že obě účastnice mají na požadovaných určeních vlastnictví naléhavý právní zájem, z výsledků dokazování zjistil, že k zápisu vlastnického práva k předmětným nemovitostem ve prospěch žalobkyně došlo na základě příklepu ve veřejné nedobrovolné dražby ze dne 2.9.2003, která se uskutečnila podle ustanovení § 36 odst. 2 a 3 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů účinném do 9.5.2005 na návrh dražebního věřitele JANK GROUP s.r.o., který uzavřel s Komerční bankou a.s. dne 9.10. 2002 smlouvu o postoupení pohledávek za společností KAMLEITHNER - TRADE ČSFR s.r.o. a KAMLEITHNER - Slokov s.r.o. v úhrnné výši 18.481.236,02 Kč za cenu 2.500.000,- Kč a postoupené pohledávky byly zajištěny zástavním právem na předmětných nemovitostech. O průběhu veřejné nedobrovolné dražby ze dne 2.9.2003 soud prvního stupně zjistil, že se dražba uskutečnila, i když v řízení vedeném u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 4 C 610/2003 (jednalo se o řízení, v němž se společnost BETA PLUS s.r.o. jako žalobkyně vůči žalovaným společnostem JANK GROUP s.r.o., AREARCHA a.s. a Draukk - dražební s.r.o. domáhala, aby žalovaným bylo uloženo zdržet se jednání, které "vede k zásahu do vlastnického práva žalobkyně k předmětným nemovitostem", a společnost BETA PLUS s.r.o. své vlastnické právo dovozovala z kupní smlouvy ze dne 5.12.1997 sjednané se společností KAMLEITHNER - TRADE ČSFR s.r.o.) bylo usnesením ze dne 5.5.2003 č.j. 4 C 610/2003-47 nařízeno předběžné opatření, kterým bylo společnosti JANK GROUP s.r.o. uloženo "zdržet se jednání směřujících k nedobrovolné dražbě předmětných nemovitostí"; usnesení o nařízení předběžného opatření bylo katastrálnímu úřadu doručeno dne 5.9.2003 a jeho zápis do katastrálního operátu byl proveden dne 16.9.2003. Posléze Okresní soud v Hodoníně rozsudkem ze dne 25.3.2010 č.j. 4 C 610/2003-522 žalobu společnosti BETA PLUS s.r.o. zamítl. K zápisu vlastnického práva žalované k předmětným nemovitostem došlo na základě kupní smlouvy ze dne 27.11.1997, v níž jako prodávající vystupovala společnost KAMLEITHNER - TRADE ČSFR s.r.o., a to za cenu ve výši 26.000.000,- Kč, když žalovaná byla seznámena se zástavními právy zřízeními na předmětných nemovitostech k zajištění pohledávek Komerční banky a.s. Žalovaná návrh na vklad svého vlastnického práva na základě této smlouvy podala až v roce 2000, a teprve poté, co společnost KAMLEITHNER - TRADE ČSFR s.r.o. prodala předmětné nemovitosti "opětovně", a to již zmíněnou kupní smlouvou ze dne 5.12.1997 společnosti BETA PLUS s.r.o. (vlastnické právo ve prospěch této společnosti bylo do katastru zapsáno s právními účinky ke dni 17.12.1997). S ohledem na tento předchozí zápis Katastrální úřad v Hodoníně zamítl návrh žalované na zápis jejího vlastnického práva k předmětným nemovitostem ve prospěch žalované, ale rozhodnutí tohoto úřadu bylo nahrazeno rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 29.11. 2010 č.j. 35 C 59/2003-97, 35 C 62/2005-35, kterým bylo - poté, co soud uzavřel, že pozdější smlouva, jíž společnost KAMLEITHNER - TRADE ČSFR s.r.o. opět prodala předmětné nemovitosti společnosti BETA PLUS s.r.o., je absolutně neplatná - rozhodnuto, že vklad vlastnického práva žalované na základě kupní smlouvy ze dne 27.11.1997 se povoluje; rozsudek nabyl právní moci dne 19.1.2011. Soud prvního stupně dále zjistil, že žalovaná se v řízení vedeném u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 14 C 661/2004 domáhala, aby by byla prohlášena za neplatnou veřejná nedobrovolná dražba ze dne 2.9.2003; okresní soud sice žalobě vyhověl, avšak krajský soud žalobu zamítl pro nedostatek pasivní věcné legitimace, když žaloba nesměřovala i vůči dražebníkovi, společnosti Draukk - dražební s.r.o., a zamítnut byl rovněž návrh žalované na obnovu tohoto řízení. Z hlediska právního posouzení věci soud prvního stupně uzavřel, že veřejná nedobrovolná dražba ze dne 2.9.2003 se uskutečnila v souladu s ustanovením § 36 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů účinném do 9.5.2005 a že mu nepřísluší přezkoumávat, zda je platná či nikoliv, neboť neplatnost veřejné nedobrovolné dražby lze "konstatovat pouze ve zvláštním řízení" upraveném v ustanoveních § 48 odst. 3 a 4 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů. Za vlastníka předmětných nemovitých věcí je proto třeba pokládat žalobkyni, která vlastnictví nabyla příklepem licitátora podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů. Soud prvního stupně dále uvedl, že žalovaná by prodeji předmětných nemovitostí ve veřejné nedobrovolné dražbě by pravděpodobně předešla, kdyby "neotálela" s podáním návrhu na zápis svého vlastnického práva do katastru nemovitostí po dobu tří roků, a že ustanovení § 36 odst. 2 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů, sice bylo nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 8.3.2005 zrušeno, avšak vlastnické právo nabyté na základě příklepu ve veřejné nedobrovolné dražbě v době před zrušením tohoto ustanovení zůstává zachováno.
K odvolání žalované a vedlejšího účastníka Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 10.9.2015 č.j. 38 Co 298/2014-344 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se určuje, že žalobkyně je "výlučným vlastníkem pozemků parc. č. st. 2768, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 17045 m2, jehož součástí je stavba, průmyslový objekt, pozemku parc. č. st. 7796, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 1484 m2, jehož součástí je budova bez č.p./č.e., průmyslový objekt, a pozemku parc. č. 2080/4, ostatní plocha, o výměře 2105 m2, zapsaných u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Hodonín, na LV č. 17934, pro obec a katastrální území H., a že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 25.567,- Kč k rukám advokáta JUDr. Miroslava Pokorného; ve výroku o zamítnutí vzájemné žaloby jej potvrdil a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 7.986,- Kč k rukám advokáta JUDr. Miroslava Pokorného. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně v tom, že žalobkyně se stala ve veřejné nedobrovolné dražby ze dne 29.9.2003 vlastnicí předmětných nemovitostí na základě příklepu licitátora a uhrazení ceny dosažené vydražením (částky 11.700.000,- Kč), když žalovaná neuspěla v řízení o určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby vedeném u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 14 C 661/2004. Námitky žalované a vedlejšího účastníka o neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby odvolací soud odmítl s odůvodněním, že tuto otázku si soud v projednávané věci nemůže posoudit "ani jako otázku předběžnou". Uvádí-li žalovaná, že její vlastnické právo k předmětným nemovitostem se zakládá na rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29.11.2010 č.j. 35 C 59/2003-97, poukázal odvolací soud na to, že tímto rozsudkem nebylo rozhodnuto o určení vlastnického práva, ale ve smyslu ustanovení § 250j občanského soudního řádu o nahrazení rozhodnutí Katastrálního úřadu v Hodoníně ze dne 25.9.2003 č.j. V-1037/200-706 rozhodnutím soudu a o povolené vklad vlastnického práva žalované podle smlouvy ze dne 27.11.1997 s právními účinky vkladu ke dni 31.3.2000.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítá, že veřejná nedobrovolná dražba předmětných nemovitostí se dne 29.9.2003 uskutečnila, ačkoliv jejich vlastníkem nebyla společnost BETA PLUS s.r.o. (na základě kupní smlouvy ze dne 5.12.1997), ale žalovaná (podle kupní smlouvy ze dne 27.11.1997). Společnosti JANK GROUP s.r.o. bylo předběžným opatřením nařízeným usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 3.5.2003 sp. zn. 4 C 610/2003 uloženo zdržet se jednání směřujícího k provedení nedobrovolné dražby. Došlo-li přesto ke dražbě, šlo ze strany společnosti JANK GROUP s.r.o. a dražebníka (společnosti Draukk-dražební s.r.o.) "o úmyslné maření výkonu soudního rozhodnutí". Katastrální úřad v Hodoníně sice rozhodnutím ze dne 25.9.2003 č.j. V-037/2000-706 zamítl návrh žalované na povolení vkladu vlastnického práva žalované k předmětným nemovitostem do katastru na základě kupní smlouvy ze dne 27.11.1997, ale toto rozhodnutí bylo nahrazeno rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 29.11.2010 č.j. 35 C 59/2003-97, 35 C 62/2003-35 tak, že vklad vlastnického práva žalované k předmětným nemovitostem se povoluje. Žalovaná současně poukazuje na právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 8.12.2010 sp. zn. 21 Cdo 1405/2009 a dovozuje, že je možné brojit proti platnosti veřejné dražby rovněž žalobou o určení vlastnického práva k předběžným nemovitostem podle ustanovení § 80 občanského soudního řádu; i když vydražitel zaplatil cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě a i když jde o platnou dražbu, vydražitel nenabývá vlastnictví k předmětu dražby, jestliže dražba byla provedena na návrh někoho jiného než vlastníka předmětu dražby, případně jiné osoby, než která se ve smyslu ustanovení § 17 odst. 4 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů rozumí vlastníkem předmětu dražby, nebo jestliže není možné spolehlivě a s přihlédnutím ke všem okolnostem případu dovodit, co bylo vydraženo nebo kdo je vydražitelem. Tím, že odvolací soud žalované neposkytl ochranu jako osobě, které v době dražby náleželo vlastnické právo k předmětným nemovitostem, došlo "k porušení spravedlivé ochrany soukromých práv" žalované. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2013 (dále též jen "o.s.ř."), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán v občanském soudním řízení zahájeném v době přede dnem 1.1.2014 (srov. Čl. II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).
V projednávané věci bylo pro rozhodnutí odvolacího soudu významné (mimo jiné) vyřešení právní otázky, zda lze pokládat za veřejnou nedobrovolnou dražbu jednání prováděné dražebníkem (a jeho jménem a na jeho účet licitátorem), ačkoliv dražbu navrhujícímu dražebnímu věřiteli bylo předběžným opatřením soudu uloženo "zdržet se jednání směřujících k nedobrovolné dražbě" předmětných nemovitostí. Vzhledem k tomu, že tato právní otázka dosud nebyla v rozhodovací činnosti dovolacího soudu vyřešena a že její posouzení bylo pro rozhodnutí soudů významné (určující), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání žalované je podle ustanovení § 237 o.s.ř. přípustné.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - s ohledem na to, že veřejná nedobrovolná dražba, při níž byly vydraženy předmětné nemovitosti, byla (měla být) provedena dne 2.9.2003 - zejména podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákonů č. 120/2001 Sb. a č. 517/2002 Sb., tedy ve znění účinném do 30.4.2004 (dále jen "zákona o veřejných dražbách").
Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se rozumí veřejné jednání, jehož účelem je převod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby, konané na základě návrhu navrhovatele, při němž se licitátor obrací na předem neurčený okruh osob přítomných na předem určeném místě s výzvou podávání nabídek a při němž na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, přejde příklepem licitátora vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby, jakož i totéž veřejné jednání, které bylo licitátorem ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání [§ 2 písm. a) zákona o veřejných dražbách]. Navrhovatelem veřejné dražby se rozumí osoba, která za podmínek stanovených zákonem o veřejných dražbách navrhuje provedení dražby [§ 2 písm. b) zákona o veřejných dražbách]. Dražebníkem se rozumí osoba, která organizuje dražbu a má k tomu příslušné živnostenské oprávnění [§ 2 písm. e) část věty před středníkem zákona o veřejných dražbách].
Veřejnou nedobrovolnou dražbou je dražba prováděná na návrh dražebního věřitele, jehož pohledávka je přiznána vykonatelným soudním rozhodnutím, vykonatelným rozhodčím nálezem nebo doložena vykonatelným notářským zápisem, který obsahuje náležitosti stanovené zvláštním právním předpisem (srov. § 36 odst.1 zákona o veřejných dražbách). Bylo-li zástavní právo k nemovitosti vloženo či zapsáno do katastru nemovitostí přede dnem 1.5.2000 nebo vzniklo-li zástavní právo k movité věci přede dnem 1.5.2000 na základě platné zástavní smlouvy a učinil-li navrhovatel čestné prohlášení ve formě notářského zápisu o tom, že má vůči dlužníkovi splatnou pohledávku, z níž není plněno a která je zajištěna tímto zástavním právem, je dražbou nedobrovolnou rovněž dražba prováděná na návrh dražebního věřitele, jehož pohledávka je zajištěna tímto zástavním právem (srov. § 36 odst.2 zákona o veřejných dražbách). Veřejnou nedobrovolnou dražbu lze provést pouze na základě písemné smlouvy o provedení dražby, kterou uzavře navrhovatel s dražebníkem (srov. § 39 odst.1 zákona o veřejných dražbách); podpisy navrhovatele a dražebníka na smlouvě o provedení dražby musí být úředně ověřeny, uznání podpisu notářem nebo ověřujícím orgánem není přípustné (srov.§ 39 odst.8 zákona o veřejných dražbách).
Konání veřejné nedobrovolné dražby vyhlásí dražebník dražební vyhláškou, kterou je povinen zákonem stanoveným způsobem uveřejnit a vyvěsit a která musí být doručena osobám, o nichž to stanoví zákon (srov. zejména § 43 zákona o veřejných dražbách). Bylo-li při veřejné dražbě učiněno podání, udělí licitátor příklep tomu účastníku dražby, který učinil nejvyšší podání; udělením příklepu je dražba ukončena. Po ukončení dražby vyhotoví dražebník bez zbytečného odkladu protokol o provedené dražbě, v němž mimo jiné uvede označení předmětu dražby a jeho příslušenství, označení vydražitele a cenu dosaženou vydražením (srov. § 50 zákona o veřejných dražbách).
Vlastnictví nebo jiné právo k předmětu nedobrovolné dražby přechází na vydražitele k okamžiku udělení příklepu, a to za předpokladu, že uhradil ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (srov. § 53 zákona o veřejných dražbách). Vydražiteli, který nabyl vlastnictví k předmětu dražby, dražebník vydá bez zbytečného odkladu písemné potvrzení o nabytí vlastnictví; potvrzení obsahuje označení předmětu dražby, bývalého vlastníka, dražebníka a vydražitele, jeho přílohou musí být doklad, z něhož je zřejmé datum a způsob úhrady ceny dosažené vydražením; podpis dražebníka na potvrzení o nabytí vlastnictví musí být úředně osvědčen (srov. § 54 odst.1 zákona o veřejných dražbách). Jde-li o nemovitost, která je předmětem evidence v katastru nemovitostí, zašle dražebník příslušnému katastrálnímu úřadu jedno vyhotovení potvrzení o nabytí vlastnictví, v němž musí být uvedeno, která věcná práva k předmětu dražby zanikla (srov. § 54 odst.3 zákona o veřejných dražbách). Na základě písemného potvrzení o nabytí nemovitosti ve veřejné dražbě zapíše příslušný katastrální úřad záznamem vlastnické právo pro vydražitele [srov. § 7 odst.1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů a tehdy platné ustanovení § 36 odst.2 písm.a) vyhlášky č. 190/1996 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění zákona č. 210/1993 Sb. a zákona č. 90/1996 Sb., a zákon České národní rady č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Zaplatil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání) ve stanovené lhůtě, nepřechází na něj vlastnictví nebo jiné právo k předmětu veřejné nedobrovolné dražby, jde-li o neplatnou dražbu. Veřejná nedobrovolná dražba je - jak dovodila ustálená judikatura soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 569/2005,, který byl uveřejněn pod č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006) - neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení § 48 odst. 3, 4 nebo zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou.
I když byla zaplacena cena dosažená vydražením (nejvyšší podání) ve stanovené lhůtě a i když jde o platnou dražbu (žaloba o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby podle ustanovení § 48 odst. 3, 4 nebo 5 zákona o veřejných dražbách buď vůbec nebyla podána nebo jí nebylo pravomocným soudním rozhodnutím vyhověno), nemusí být udělení příklepu vždy důvodem pro nabytí vlastnictví nebo jiného práva k draženému předmětu. Každé jednání prováděné dražebníkem (a jeho jménem a na jeho účet licitátorem) totiž nelze pokládat za veřejnou dražbu. Z ustanovení § 2 písm.a) zákona o veřejných dražbách je nutné dovodit, že veřejnou dražbou je jen takové jednání, které je veřejné, které se koná na základě návrhu navrhovatele (na podkladě smlouvy o provedení dražby uzavřené mezi navrhovatelem a dražebníkem), které se uskutečňuje na předem určeném místě, jehož smyslem (účelem) je přechod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby, při němž se licitátor obrací na předem neurčený okruh osob, které se dostavily za účelem činit podání, s výzvou činit nabídky a které je ukončeno buď udělením příklepu tomu, kdo za stanovených podmínek učinil nejvyšší podání, nebo tím, že nebylo učiněno ani nejnižší podání, a jen jestliže bylo provedeno osobou, která má k provádění dražeb příslušné živnostenské oprávnění. Jde-li o veřejnou nedobrovolnou dražbu, musí být rovněž řádně doloženo, že navrhovatelem dražby je dražební věřitel, který je legitimován požadovat uspokojení své pohledávky z výtěžku dražby; jinak by totiž smyslem (účelem) jednání prováděného dražebníkem nebylo (nemohlo být) uspokojení pohledávky dražebního věřitele, ale - objektivně vzato - jiný cíl, který by získání výtěžku z přechodu vlastnictví na základě dražby jen předstíral (fingoval). Jednání, které by neodpovídalo všem uvedeným požadavkům, nelze považovat za veřejnou nedobrovolnou dražbou; i kdyby nebylo napadeno žalobou o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby podle ustanovení § 48 odst. 3, 4 nebo 5 zákona o veřejných dražbách nebo kdyby jí nebylo pravomocným soudním rozhodnutím vyhověno, nepožívá jeho výsledek žádné právní ochrany. V občanském soudním řízení, v němž jeho účastník uvádí, že své vlastnické nebo jiné právo získal vydražením ve veřejné dobrovolné dražbě, vydražitel tvrdí a prokazuje všechny skutečnosti o tom, že vskutku šlo o veřejnou nedobrovolnou dražbu.
Při veřejné nedobrovolné dražbě má navrhovatel dražby postavení dražebního věřitele (oprávnění požadovat uhrazení své pohledávky z výtěžku dražby) nejen v případě, že mu pohledávka byla přiznána vykonatelným soudním rozhodnutím, vykonatelným rozhodčím nálezem nebo založena vykonatelným notářským zápisem, který obsahuje náležitosti stanovené zvláštním právním předpisem, popřípadě že je zajištěna zástavním právem k dražené nemovitosti, ale pouze tehdy, jestliže mu nebrání ve vymáhání pohledávky cestou veřejné nedobrovolné dražby rozhodnutí soudu nebo jiný úřední zákaz. V případě, že při dokládání postavení dražebního věřitele byla zachována běžná (obvyklá) opatrnost, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu případu požadovat (očekávat) při uzavírání smlouvy o provedení dražby, je třeba pokládat oprávnění navrhovatele dražby požadovat uhrazení své pohledávky z výtěžku dražby za doložené, i kdyby se (později) ukázalo, že mu vymáhaná pohledávka nesvědčila nebo že mu bylo zakázáno požadovat její uspokojení cestou veřejné nedobrovolné dražby; jen tehdy je také odůvodněn závěr, že vydražitel může nabýt vlastnické právo k předmětu dražby i bez ohledu na to, zda navrhovatel dražby měl právní postavení dražebního věřitele.
V projednávané věci žalovaná vybudovala svoji procesní obranu proti žalobě rovněž na tvrzení, že navrhovatel veřejné nedobrovolné dražby a dražebník "úmyslně mařili výkon soudního rozhodnutí" - usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 3.5.2003 č.j. 4 C 610/2003-47, kterým bylo navrhovateli dražby uloženo "zdržet se jednání směřujících k nedobrovolné dražbě předmětných nemovitostí". Soudy se tímto tvrzením řádně nezabývaly, když při právním posouzení věci opomenuly, že k přechodu vlastnictví k předmětu dražby na vydražitele navzdory platně uskutečněné veřejné nedobrovolné dražbě nemusí dojít; správně se měly zabývat (též) tím, zda navrhovatel dražby doložil své oprávnění podat návrh na provedení veřejné nedobrovolné dražby (a legitimaci uzavřít smlouvu o provedení takové dražby) dražebníku tak, aby u dražebníka při zachování běžné (obvyklé) opatrnosti nevznikla pochybnost o oprávnění navrhovatele k podání návrhu na uskutečnění dražby, přičemž tuto pochybnost je třeba zkoumat nejen k okamžiku uzavření smlouvy o provedení dražby, ale také zejména v době provedení dražby.
Protože nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky dovoláním napadený rozsudek pro jeho nesprávnost zrušil (§ 243e odst. 1 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky rovněž toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Hodoníně) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-