// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí 19.12.2018
Pracovní vztah člena voleného orgánu k výrobním družstvu
Určují-li stanovy jako podmínku členství též pracovní vztah člena k družstvu (§ 226 odst. 2 obch. zák.), platí, že podmínkou vzniku členství ve voleném orgánu je existence pracovního vztahu k družstvu (neboť orgánem družstva nebo jeho členem se může stát jen člen družstva). Vykonává-li člen družstva v pracovním vztahu k družstvu činnost, kterou po svém zvolení má (musí) vykonávat jako člen voleného orgánu družstva, zaniká jeho pracovní vztah – neujednají-li si strany něco jiného – konkludentní dohodou o rozvázání pracovního poměru.
Ustanovení § 226 odst. 2 a § 227 odst. 1 a 3 obch. zák. je však nezbytné vykládat tak, že pracovním vztahem ve smyslu těchto ustanovení je i výkon funkce člena voleného orgánu družstva, a to přesto, že nejde o pracovněprávní vztah. Zanikne-li tedy (někdejší) pracovní vztah člena družstva poté, kdy se stal členem voleného orgánu, k zániku jeho členství v družstvu – po dobu trvání funkce člena voleného orgánu – nedojde. Naproti tomu, zanikne-li funkce člena voleného orgánu družstva, aniž by byl v pracovním vztahu k družstvu, nastoupí účinky § 227 odst. 3 obch. zák. v plném rozsahu a zánikem funkce člena voleného orgánu zanikne také jeho členství v družstvu.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 4479/2017, ze dne 12. 9. 2018
Dotčené předpisy:
§ 226 odst. 2 obch. zák. ve znění zákona č. 370/2000 Sb.
§ 227 odst. 1 obch. zák. ve znění zákona č. 370/2000 Sb.
§ 227 odst. 3 obch. zák. ve znění zákona č. 370/2000 Sb.
Kategorie: družstvo; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Navrhovatelé se svými návrhy domáhají vyslovení neplatnosti usnesení přijatých členskou schůzí KOVO DRUŽSTVA Olomouc (dále jen „družstvo“) dne 15. 6. 2016 (dále jen „členská schůze“), jimiž členská schůze:
1) odvolala z funkce předsedy družstva J. P.,
2) zvolila předsedkyní družstva V. P.,
3) zvolila místopředsedou družstva R. P. a
4) odvolala prokuru udělenou P. H. (dále společně jen „napadená usnesení členské schůze“).
Navrhovatelé namítají, že členská schůze nebyla řádně svolána, a to především proto, že o jejím konání nebyli (jako členové družstva) informováni, a tak se jí nemohli zúčastnit.
Usnesení o volbě V. P. navrhovatelé zpochybňují také proto, že její pracovní poměr měl skončit výpovědí z 15. 4. 2014, a v důsledku toho mělo dojít k zániku jejího členství; proto – podle tvrzení navrhovatelů – nemohla být platně zvolena předsedkyní představenstva družstva.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 7. 12. 2016, č. j. 30 Cm 135/2016-50, zamítl návrh na vyslovení neplatnosti napadených usnesení členské schůze (výrok I. až III.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.).
Vyšel přitom z toho, že:
1) Podle čl. 8 odst. 2 stanov družstva (dále jen „stanovy“) musí být mezi osobou ucházející se o členství a družstvem před podáním přihlášky za člena uzavřena pracovní smlouva, kterou se zakládá pracovní vztah k družstvu v podobě pracovního poměru.
2) Podle čl. 9 odst. 3 stanov vzniká členství dnem rozhodnutí členské schůze o přijetí za člena na základě písemné členské přihlášky.
3) Podle čl. 14 odst. 1 stanov členství v družstvu zaniká dnem zániku pracovního vztahu člena k družstvu podle pracovněprávních předpisů.
4) Podle čl. 21 odst. 1 stanov může být do funkce předsedy nebo místopředsedy zvolen jen člen nebo zástupce právnické osoby, která je členem.
5) V „pracovních smlouvách“ z 30. 12. 2008 uzavřených mezi družstvem (jako zaměstnavatelem) a P. H., resp. J. P. (jako zaměstnanci) byl sjednán pracovní poměr na dobu určitou do 31. 12. 2009 (dále jen „smlouvy z 30. 12. 2008“).
6) Ve smlouvách z 30. 12. 2008 byl jako druh práce, kterou měl vykonávat P. H., určen „výrobní náměstek“ a jako druh práce, kterou měl vykonávat J. P., „předseda družstva“.
7) V „pracovních smlouvách“ z 18. 12. 2009 uzavřených mezi družstvem (jako zaměstnavatelem) a P. H. resp. J. P. (jako zaměstnanci) byl sjednán pracovní poměr na dobu neurčitou (dále jen „smlouvy z 18. 12. 2009“) s tím, že jde o „pokračování pracovních poměrů, které byly založeny smlouvami z 30. 12. 2008.“
8) Ve smlouvách z 18. 12. 2009 byl jako druh práce, kterou měli vykonávat P. H. a J.P., určen „vedoucí zaměstnanec ve funkci vedoucího podniku“.
9) V „pracovních smlouvách“ z 28. 12. 2009 uzavřených mezi družstvem (jako zaměstnavatelem) a P. H., resp. J. P. (jako zaměstnanci) byl sjednán pracovní poměr na dobu určitou do 31. 12. 2010 (dále jen „smlouvy z 28. 12. 2009“).
10) Ve smlouvách z 28. 12. 2009 byl jako druh práce, kterou měl vykonávat P. H., určen „výrobní náměstek“ a jako druh práce, kterou měl vykonávat J. P., „předseda družstva“.
11) P. H. a J. P. pokračovali po 1. 1. 2011 v konání „určitých prací“ pro družstvo, avšak činili tak proti „vůli družstva“.
12) P. H. a J. P. byli V. P. (obchodní náměstkyní a členkou představenstva družstva), jednající jménem družstva, 3. 1. 2011 vykázáni z prostor družstva s výzvou, aby pro družstvo nevykonávali žádnou (další) činnost.
13) Okresní soud v Olomouci rozsudkem pro uznání ze dne 24. 6. 2015, č. j. 11 C 137/2015-66, uložil družstvu (jako žalovanému), aby P. H. (jako žalobci) přidělovalo práci „s konkrétně vymezenou pracovní náplní.“ Soud vyhověl žalobě, ve které P. H. uplatnil nárok opírající se o tvrzení, že součástí pracovní náplně V. P. nebylo činit pracovněprávní úkony ve vztahu k zaměstnancům družstva. P. H. informoval J. P. (jako předsedu družstva) o tom, že mu dne 3. 1. 2011 V. P. zakázala vykonávat práce pro družstvo, neboť má za to, že jeho pracovní poměr měl podle smlouvy z 28. 12. 2009 skončit dne 31. 12. 2010. J. P. sdělil P. H., aby pokračoval v plnění svých pracovních povinností. Proto P. H. práci nadále vykonával, čímž mělo dojít ke změně pracovního poměru P. H. na dobu neurčitou podle § 65 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“).
14) Okresní soud v Olomouci rozsudkem pro uznání dne 16. 7. 2015, č. j. 16 C 135/2015-57, uložil družstvu (jako žalovanému), aby J. P. (jako žalobci) přidělovalo práci „s konkrétně vymezenou pracovní náplní.“ Soud vyhověl žalobě, ve které J. P. uplatnil nárok opírající se o tvrzení, že součástí pracovní náplně V. P. nebylo činit pracovněprávní úkon ve vztahu k zaměstnancům družstva. J. P. informoval P. H. (jako člena představenstva družstva) o tom, že mu dne 3. 1. 2011 V. P. zakázala vykonávat práce pro družstvo, neboť má za to, že jeho pracovní poměr měl podle smlouvy z 28. 12. 2009 skončit dne 31. 12. 2010. P. H. sdělil J. P., aby pokračoval v plnění svých pracovních povinností. Proto J. P. práci nadále vykonával, čímž mělo dojít ke změně pracovního poměru P. H. na dobu neurčitou podle § 65 odst. 2 zákoníku práce.
15) Pracovní poměr J. M. v družstvu skončil 30. dubna 2003 na základě dohody o rozvázání pracovního poměru.
16) Od 1. 1. 2003 vykonával pro družstvo J. M. závislou práci na základě dohody o provedení práce.
17) Dne 29. 11. 2004 uzavřel J. M. s družstvem novou pracovní smlouvu (dále jen „nová pracovní smlouva“).
18) Pracovní poměr založený novou pracovní smlouvou skončil dohodou o rozvázání pracovního poměru k 31. 12. 2008.
Soud prvního stupně nejprve konstatoval, že „posledními pracovními smlouvami“ uzavřenými mezi P. H. a J. P. (na jedné straně) a družstvem (na druhé straně) jsou smlouvy z 28. 12. 2009, které byly uzavřeny na dobu určitou. Uplynutím této doby podle mínění soudu skončil pracovní vztah P. H. a J. P. k družstvu, čímž došlo k zániku jejich členství v družstvu. Pracovní vztah J. M. k družstvu zanikl 30. 4. 2003, a sice dohodou o rozvázání pracovního poměru; také jeho členství v družstvu tím zaniklo (dohoda o provedení práce nemá podle mínění soudu žádnou vazbu na členství v družstvu, neboť jde pouze o dohodu o pracích konaných mimo pracovní poměr). Podle přesvědčení soudu tak není žádný z navrhovatelů osobou oprávněnou dovolávat se neplatnosti napadených usnesení členské schůze, neboť „v době konání této členské schůze žádný z navrhovatelů nebyl a není členem družstva.“
K tomu soud dodal, že na závěr o zániku členství P. H. a J. P. nemají vliv rozsudky pro uznání Okresního soudu v Olomouci č. j. 11 C 137/2015-66 a č. j. 16 C 135/2015-57, neboť jde o rozhodnutí vydaná v „účelově“ a „zcela bezdůvodně“ vyvolaných řízeních, jež měla sloužit výhradně k tomu, aby zpochybnila dřívější (pro P. H. a J. P. nepříznivá) rozhodnutí vydaná v řízeních vedených u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 30 Cm 27/2011 a sp. zn. 23 Cm 116/2014.
K odvolání navrhovatelů Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 23. 5. 2017, č. j. 8 Cmo 42/2017-82, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Uvedl, že navrhovatelé odmítají akceptovat opakovaně dovozené skutkové a právní závěry soudů ohledně zániku jejich pracovního poměru v družstvu a s tím souvisejícího zániku členství, respektive nedostatku jejich aktivní věcné legitimace k podání návrhu na vyslovení neplatnosti napadených usnesení členské schůze.
Odvolací soud odkázal na své rozhodnutí ze dne 14. 5. 2013, č. j. 8 Cmo 393/2012-461, ve kterém vysvětlil, proč byla V. P. oprávněna vykázat P. H. a J. P. z prostor družstva s žádostí, aby pro družstvo nevykonávali žádnou činnost.
Odkázal také na své rozhodnutí ze dne 12. 10. 2016, č. j. 8 Cmo 188/2016-120, v němž popsal účelovou snahu P. H. a J. P. zneužít soudní systém (tím, že si tyto osoby – při jednání jménem družstva – navzájem uznaly uplatněné nároky, čímž se pokusily zpochybnit závěry dřívějších rozhodnutí vyznívajících v jejich neprospěch) a vypořádal se s odvolací námitkou založenou na tvrzené absolutní neplatnosti smluv z 28. 12. 2009 pro nepřípustný souběh funkcí (k čemuž odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2016, sp. zn. I. ÚS 190/15, a uvedl že „každou pracovní smlouvu nelze považovat za neplatnou jen z důvodu souběhu funkce předsedy představenstva a generálního ředitele akciové společnosti, což lze shodně vyložit i pro potřeby družstva“).
Proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu podali P. H. a J. P. dovolání, jehož přípustnost opírají o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíce za to, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a sice zda:
1) je platný pracovněprávní vztah, byl-li v „pracovní“ smlouvě sjednán jako druh práce výkon funkce člena statutárního orgánu družstva,
2) může „pracovní“ smlouva vyvolávat právní účinky, je-li (absolutně) neplatná,
3) může pozdější pravomocné rozhodnutí soudu „obsahově nahradit“ dřívější pravomocné rozhodnutí v jiné věci.
Dovolatelé namítají, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňují dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a navrhují, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolatelé brojí proti závěru, podle něhož jsou posledními „pracovními“ smlouvami uzavřenými mezi P. H. a J. P. (na jedné straně) a družstvem (na druhé straně) smlouvy z 28. 12. 2009. Uvádějí, že „pracovní“ smlouva, v níž je jako druh práce sjednán výkon funkce člena statutárního orgánu družstva, je absolutně neplatná, neboť není přípustné sjednat v „pracovní“ smlouvě jako druh práce výkon funkce člena statutárního orgánu (k tomu odkazují na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 21 Cdo 313/2007, a ze dne 4. 11. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1634/2004, resp. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. 3 Ads 119/2010). Proto jsou absolutně neplatné i smlouvy z 28. 12. 2009 a posledními (platně) uzavřenými „pracovními“ smlouvami jsou smlouvy z 18. 12. 2009 (které byly sjednány na dobu neurčitou). Uplynutím doby, na kterou byly (neplatně) sjednány smlouvy z 28. 12. 2009, tedy nedošlo k zániku pracovního vztahu dovolatelů k družstvu (natož k zániku jejich členství), a proto jsou dovolatelé aktivně věcně legitimováni k podání návrhu na vyslovení neplatnosti napadených usnesení členské schůze.
Dovolatelé zpochybňují také závěr formulovaný v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 10. 2016, č. j. 8 Cmo 188/2016-120, na nějž odvolací soud odkázal a podle něhož i kdyby „takový druh práce“ (míněno výkon funkce člena představenstva družstva) nebylo možné sjednat, pak „by se případná neplatnost dotkla pouze sjednaného druhu práce, avšak nijak by se nedotkla změny sjednané doby neurčité na dobu určitou.“
S tímto závěrem dovolatelé nesouhlasí. Poukazují na to, že je-li „pracovní“ smlouva neplatná jako celek, není možné, aby (nějaká) její část vyvolávala právní účinky. Proto musí platit, že byl-li ve smlouvě z 28. 12. 2009 neplatně sjednán druh práce, není možné, aby byly prostřednictvím této smlouvy platně zkráceny (či prodlouženy) existující pracovní poměry (k tomu dovolatelé odkazují na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3212/2008, a ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2371/2010).
Správnost napadeného rozhodnutí dovolatelé zpochybňují konečně také s odkazem na skutečnost, že na členské schůzi družstva konané 9. 7. 2012 byl J. P. zvolen předsedou družstva, a ačkoli byla napadena platnost jeho volby, soud neplatnost tohoto usnesení nevyslovil. Dovolatelé tedy poukazují na to, že „byl-li J. P. 9. 7. 2012 platně zvolen předsedou představenstva, muselo jeho členství v družstvu trvat i po 31. 12. 2010“. Podle dovolatelů přitom nelze vycházet z toho, že „novější soudní rozhodnutí ‚ruší‘ starší soudní rozhodnutí.“
Své dovolání dovolatelé doplnili podáním datovaným 24. 4. 2018 (označeným jako „sdělení do řízení“), v němž poukazují na důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2018, č. j. 27 Cdo 1254/2017-157, jímž bylo zrušeno usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 10. 2016, č. j. 8 Cmo 188/2016-120 (a usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 23. 3. 2016, č. j. 30 Cm 122/2015-90).
Nejvyšší soud úvodem poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého dovolání projednal a rozhodl o něm (do 29. 9. 2017), se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Dovolání P. H. a J. P. proti prvnímu výroku napadeného usnesení odvolacího soudu nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v § 238a o. s. ř., a proto může být přípustné pouze podle § 237 o. s. ř., tj. pouze tehdy, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přitom platí, že k podání dovolatelů, datovanému 24. 4. 2018 (označenému jako „sdělení do řízení“), Nejvyšší soud nemohl při posuzování přípustnosti a důvodnosti dovolání přihlížet, neboť změna vymezení dovolacího důvodu (a to i formou doplnění nové argumentace) je podle § 242 odst. 4 o. s. ř. možná jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání; ta dovolatelům uplynula 20. 8. 2017 (k tomu srov. například důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 29 Cdo 601/2008, uveřejněného pod číslem 148/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání je přesto přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení dovolateli otevřené otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud (v souvislostech popsaných v dovolání) nebyla vyřešena, a sice otázky platnosti „pracovních“ smluv, v nichž je jako druh práce sjednán výkon funkce předsedy představenstva družstva, resp. otázky existence aktivní věcné legitimace k podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze družstva, jehož stanovy určují, že podmínkou členství je pracovní vztah k družstvu.
Pro další úvahy Nejvyššího soudu je rozhodné znění níže citovaných ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), ve znění zákona č. 370/2000 Sb.
Podle § 66 odst. 2 obch. zák. vztah mezi společností a osobou, která je statutárním orgánem nebo členem statutárního či jiného orgánu společnosti anebo společníkem při zařizování záležitostí společnosti, se řídí přiměřeně ustanoveními o mandátní smlouvě, pokud ze smlouvy o výkonu funkce, byla-li uzavřena, nebo ze zákona nevyplývá jiné určení práv a povinností. Závazek k výkonu funkce je závazkem osobní povahy. Smlouva o výkonu funkce musí mít písemnou formu a musí být schválena valnou hromadou nebo písemně všemi společníky, kteří ručí za závazky společnosti neomezeně.
Podle § 226 odst. 2 obch. zák. je-li podle stanov podmínkou členství též pracovní vztah člena k družstvu, mohou stanovy obsahovat úpravu tohoto vztahu. Tato úprava nesmí odporovat pracovněprávním předpisům, ledaže úprava je pro člena výhodnější. Není-li zvláštní úprava ve stanovách, platí pracovněprávní předpisy.
Podle § 227 obch. zák. mohou být členy družstva osoby fyzické i právnické. Je-li podle stanov členství podmíněno pracovním vztahem k družstvu, může se členem stát fyzická osoba, která skončila povinnou školní docházku a dosáhla 15 let svého věku (první odstavec).
Je-li podle stanov podmínkou členství pracovní vztah člena k družstvu a nevyplývá-li ze stanov něco jiného, vzniká členství dnem, který byl sjednán jako den vzniku pracovního vztahu, a zaniká dnem zániku pracovního vztahu člena k družstvu (třetí odstavec).
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 31 Cdo 4831/2017, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož se člen statutárního orgánu obchodní korporace a tato obchodní korporace mohou odchýlit od pravidla vyjádřeného v § 66 odst. 2 větě první obch. zák. (podle kterého se jejich vztah řídí přiměřeně ustanoveními o mandátní smlouvě) i tak, že si pro svůj vztah ujednají režim zákoníku práce. Jelikož však výkon funkce člena statutárního orgánu není závislou prací, takové ujednání neučiní ze vztahu mezi členem statutárního orgánu a obchodní korporací vztah pracovněprávní. Ani tehdy, „podřídí-li“ se zákoníku práce, nelze člena statutárního orgánu považovat (v rozsahu činností spadajících do působnosti statutárního orgánu) za zaměstnance a obchodní korporaci za zaměstnavatele. Jejich vztah i nadále zůstává vztahem obchodněprávním, jenž se řídí obchodním zákoníkem a dále – v důsledku smluvního ujednání – těmi (v úvahu přicházejícími) ustanoveními zákoníku práce, jejichž použití nebrání kogentní právní normy upravující (především) postavení člena statutárního orgánu obchodní korporace a jeho vztah s obchodní korporací.
Uvedl-li tedy odvolací soud (s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2016, sp. zn. I. ÚS 190/15), že „každou pracovní smlouvu nelze považovat za neplatnou jen z důvodu souběhu funkce předsedy představenstva a generálního ředitele akciové společnosti, což lze shodně vyložit i pro potřeby družstva,“ je tento jeho závěr věcně správný (ač terminologicky nepřesný, neboť výkon funkce člena voleného orgánu není závislou prací).
Dovolání je přesto důvodné.
Striktně vzato by totiž ve světle výše uvedeného platilo, že pokud by byl podle stanov družstva podmínkou členství pracovní vztah člena k družstvu (§ 226 odst. 2 obch. zák.), musel by být člen voleného orgánu – vedle výkonu funkce v orgánu družstva – nezbytně také v (jiném) pracovním vztahu k družstvu. A to z toho důvodu, že výkon funkce člena voleného orgánu není závislou prací (viz výše); spolu se zánikem jeho pracovněprávního vztahu by pak zaniklo i členství v družstvu, a tím i funkce člena voleného orgánu (§ 238 odst. 1 věta první, část věty před středníkem obch. zák.).
Takový výklad však Nejvyšší soud nepovažuje za správný, neboť neodpovídá významu a rozsahu činností, k nimž jsou členové volených orgánů družstev povinni, mají-li své funkce vykonávat s péčí řádného hospodáře (§ 194 odst. 5 obch. zák. ve spojení s § 243 odst. 8 obch. zák.).
Přestože není vyloučeno, aby byl člen voleného orgánu v pracovním vztahu k družstvu a mimo výkon činnosti voleného orgánu pro družstvo vykonával na základě pracovněprávního vztahu i jinou činnost, je třeba vycházet z toho, že právní úprava zásadně musí umožňovat, aby mohl člen voleného orgánu družstva vykonávat svoji funkci, aniž by byl povinen vykonávat pro družstvo souběžně činnost v pracovním vztahu.
Proto je nezbytné vykládat § 226 odst. 2 a § 227 odst. 1 a 3 obch. zák. tak, že pracovním vztahem ve smyslu těchto ustanovení je i výkon funkce člena voleného orgánu družstva [a to přesto, že nejde o pracovněprávní vztah ve smyslu § 1 písm. a) zákoníku práce].
Určují-li stanovy jako podmínku členství též pracovní vztah člena k družstvu (§ 226 odst. 2 obch. zák.), platí, že podmínkou vzniku členství ve voleném orgánu je existence pracovního vztahu k družstvu (neboť orgánem družstva nebo jeho členem se může stát jen člen družstva; § 238 odst. 1 část věty před středníkem obch. zák.). Zanikne-li (někdejší) pracovní vztah člena družstva poté, kdy se stal členem voleného orgánu, k zániku jeho členství v družstvu – po dobu trvání funkce člena voleného orgánu – nedojde. Naproti tomu, zanikne-li funkce člena voleného orgánu družstva, aniž by byl v pracovním vztahu k družstvu, nastoupí účinky § 227 odst. 3 obch. zák. v plném rozsahu a zánikem funkce člena voleného orgánu zanikne také jeho členství v družstvu.
Přitom je nutné poznamenat, že vykonává-li člen družstva v pracovním vztahu k družstvu činnost, kterou po svém zvolení má (musí) vykonávat jako člen voleného orgánu družstva, zaniká jeho pracovní vztah – neujednají-li si strany něco jiného – konkludentní dohodou o rozvázání pracovního poměru (k tomu v poměrech kapitálových obchodních společností srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3250/2012, ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3910/2012, ze dne 5. 4. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2310/2015, či ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. 21 Cdo 3839/2015).
Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že vyšel-li odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) ze závěru, podle něhož uplynutím doby, na kterou byly sjednány smlouvy z 28. 12. 2009, zanikl pracovní vztah dovolatelů k družstvu (a spolu s tím i jejich členství v družstvu), a dovolatelé tudíž nejsou aktivně věcně legitimováni k podání návrhu na vyslovení neplatnosti napadených usnesení – aniž se zabýval tím, zda P. H. a J. P. k 31. 12. 2010 i poté (ke dni přijetí napadených usnesení členské schůze) byli (a doposud jsou) členy volených orgánů družstva – je jeho právní posouzení věci (i přes jinak správný závěr o tom, že smlouvy z 28. 12. 2009 nemohou být neplatné pro „souběh“ výkonu funkce člena představenstva družstva) neúplné, a tudíž i nesprávné.
Uplynutím doby, na kterou byly sjednány smlouvy z 28. 12. 2009, totiž nemuselo dojít k zániku pracovních vztahů P. H. a J. P. k družstvu (ve smyslu § 226 odst. 2 a § 227 odst. 1 a 3 obch. zák.). Rozhodující je, zda oba jmenovaní i po uplynutí této doby zůstali členy volených orgánů družstva.
Jelikož právní posouzení věci není správné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl P. H. a J. P. uplatněn právem, Nejvyšší soud – aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a aniž se zabýval dalšími námitkami dovolatelů – zrušil usnesení odvolacího soudu ve vztahu mezi navrhovateli a) a b) a KOVO DRUŽSTVEM Olomouc a spolu s ním zrušil ze stejného důvodu (ve vztahu k týmž účastníkům) také usnesení soudu prvního stupně (podle § 243e odst. 1 o. s. ř.); věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro soud prvního stupně závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud prvního stupně znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Autor: -mha-