// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí 19.12.2018

Uspokojení paušální částky nákladů správního řízení v insolvenčním řízení

Pohledávka vzniklá před rozhodnutím o úpadku dlužníka a představovaná paušální částkou nákladů správního řízení ve smyslu ustanovení § 79 odst. 5 správního řádu, jejíž výši určuje ustanovení § 6 odst. 1 vyhlášky, není mimosmluvní sankcí ve smyslu ustanovení § 170 písm. d) insolvenčního zákona, a je-li řádně a včas přihlášena, lze ji uspokojit v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 113/2016, ze dne 19. 9. 2018

vytisknout článek


Dotčené předpisy:
§ 170 písm. d) IZ
§ 79 odst. 5 zák. č. 500/2004 Sb.
§ 6 vyhl. č. 520/2005 Sb.

Kategorie: insolvenční řízení; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem − pobočka v Liberci (dále též jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 15. března 2016, č. j. 87 ICm 3938/2015-7, zamítl žalobu, kterou se žalobce (Liberecký kraj) domáhal vůči žalovanému (JUDr. Petru Wildtovi, Ph.D.) jako insolvenčnímu správci dlužníků Ivany Čermákové a Rudolfa Čermáka) určení pořadí vykonatelné pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení dlužníků vedeného u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSLB 87 INS 10528/2015 přihláškou č. P1, z titulu „pokuty za správní delikt“ ve výši 9.000,- Kč (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 8. srpna 2016, č. j. 87 ICm 3938/2015, 104 VSPH 407/2016-21 (KSLB 87 INS 10528/2015), potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v zamítavém výroku ve věci samé ohledně částky 8.000,- Kč; jinak jej ve výroku ve věci samé změnil a určil, že pohledávka žalobce ve výši 1.000,- Kč není vyloučena z uspokojení.

Odvolací soud – cituje ustanovení § 170 a § 203a zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a ustanovení § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu – ve vztahu k měnícímu výroku ve věci samé zdůraznil, že žalobce vydal v příkazním řízení dne 21. srpna 2014 rozhodnutí č. j. OD 582/2014 KULK 55320/2014/67.2/B1, kterým určil, že dlužník (Rudolf Čermák) jako dopravce při provozování silniční motorové dopravy nákladní porušil ustanovení § 3 odst. 2 písm. a) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, a uložil mu povinnost zaplatit pokutu ve výši 8.000,- Kč [podle ustanovení § 35 odst. 2 písm. h) téhož zákona] a paušální částku nákladů správního řízení ve výši 1.000,- Kč.

Přitom uzavřel, že „náhrada nákladů správního řízení je zcela samostatnou veřejnoprávní pohledávkou, není příslušenstvím uložené sankce - pokuty a není proto ani pohledávkou vyloučenou z uspokojení v insolvenčním řízení“.

Proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podal žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a to k řešení otázky dosud dovolacím soudem nezodpovězené, a to zda náklady řízení „uložené dle § 79 odst. 5 správního řádu a určené dle § 6 vyhlášky č. 520/2005 Sb. jsou příslušenstvím pohledávky“.

Dovolatel poukazuje na „roztříštěnou rozhodovací praxi insolvenčních soudů“ a snáší argumenty ve prospěch závěru, podle něhož jde o příslušenství mimosmluvní sankce (pokuty za veřejnoprávní delikt).

Žalobce považuje rozhodnutí odvolacího soudu za věcně správné.

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání žalovaného je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. k řešení otázky dovoláním otevřené, Nejvyšším soudem dosud v daných souvislostech nezodpovězené.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 170 písm. d) insolvenčního zákona se v insolvenčním řízení neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak, mimosmluvní sankce postihující majetek dlužníka, s výjimkou penále za nezaplacení daní, poplatků, a jiných obdobných peněžitých plnění, pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného za veřejné zdravotní pojištění, pokud povinnost zaplatit toto penále vznikla před rozhodnutím o úpadku.

Podle ustanovení § 79 odst. 5 správního řádu povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou uloží správní orgán účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Prováděcí právní předpis stanoví výši paušální částky nákladů řízení a výši paušální částky nákladů řízení ve zvláště složitých případech nebo byl-li přibrán znalec. V případech hodných zvláštního zřetele lze výši paušální částky na požádání snížit.

Podle ustanovení § 6 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění účinném do 30. června 2017 (dále jen „vyhláška“), paušální částka nákladů správního řízení, které účastník vyvolal porušením své právní povinnosti, činí 1.000,- Kč (odstavec 1). Paušální částka podle odstavce 1 se ve zvláště složitých případech, nebo pokud byl přibrán znalec z jiného oboru než psychiatrie, zvyšuje o 1.500,- Kč. Pokud byl přibrán znalec z oboru psychiatrie, zvyšuje se paušální částka podle odstavce 1 o 2.500,- Kč. Pokud bylo přibráno více znalců, částky za znalce se sčítají. Paušální částka nákladů řízení po zvýšení podle tohoto odstavce může činit nejvýše 6.000,- Kč (odstavec 2).

Nejvyšší soud v prvé řadě předesílá, že při výkladu ustanovení § 170 písm. d) insolvenčního zákona se judikatura ustálila na těchto závěrech:

1) Pokuta uložená dlužníku za správní delikty podle § 26 odst. 1 písm. c) a i), odst. 2 zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, je pohledávkou vyloučenou z uspokojení v insolvenčním řízení podle § 170 písm. d) insolvenčního zákona (srov. důvody usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. února 2010, č. j. 22 Ca 234/2009-39, uveřejněného pod číslem 2134/2010 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu).

2) V insolvenčním řízení se zásadně neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku mimosmluvní sankce, včetně nezaplacené blokové pokuty [§ 170 písm. d) insolventního zákona], ani jejich příslušenství, včetně nákladů za nařízení daňové exekuce (§ 182 a § 183 daňového řádu). Přihlášku takové pohledávky insolvenční soud odmítne podle § 185 insolvenčního zákona [viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. září 2012, sp. zn. 1 VSPH 1159/2012, uveřejněné pod číslem 44/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 44/2013“)].

3) Pohledávka vzniklá před rozhodnutím o úpadku dlužníka a představovaná paušální částkou nákladů řízení o přestupcích není mimosmluvní sankcí ve smyslu ustanovení § 170 písm. d) insolvenčního zákona (ani „příslušenstvím“ takové mimosmluvní sankce) a je-li řádně a včas přihlášena, lze ji uspokojit v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2017, sen. zn. 29 NSČR 116/2015, které bylo na jednání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, jež se konalo 13. června 2018, schváleno k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

K závěrům vysloveným v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2017, sen. zn. 29 NSČR 116/2015, se Nejvyšší soud přihlásil i v usneseních ze dne 21. prosince 2017, sen. zn. 29 NSČR 16/2016, 29 NSČR 82/2016 a sen. zn. 29 NSČR 85/2016.

4) Pohledávka vzniklá před rozhodnutím o úpadku dlužníka a představovaná paušální částkou nákladů trestního řízení ve smyslu § 152 odst. 1 písm. d) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestního řádu) [ve znění účinném do 31. prosince 2009], jejíž výši vymezuje ustanovení § 1 a § 3 vyhlášky č. 312/1995 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů trestního řízení, není mimosmluvní sankcí ve smyslu ustanovení § 170 písm. d) insolvenčního zákona; je-li řádně a včas přihlášena, lze ji uspokojit v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2018, sen. zn. 29 ICdo 17/2017.

V takto ustaveném právním rámci lze k pohledávce žalobce uvést (ve vazbě na kategorizaci pohledávek popsaných v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. 29 NSČR 16/2011, uveřejněném pod číslem 54/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), že jde o pohledávku, která vznikla před rozhodnutím o úpadku a kterou jako věřitel uplatňuje vůči dlužníkům [za předpokladu, že pro ně neplatí výluka plynoucí z § 170 písm. d) insolvenčního zákona] přihláškou (§ 165 insolvenčního zákona).

Otázkou rozhodnou pro výsledek dovolacího řízení je pouze to, zda částka představující paušální částku nákladů správního řízení ve smyslu ustanovení § 79 odst. 5 správního řádu je nákladem spojeným s uložením pokuty, a tedy jejím „příslušenstvím“, nebo zda má jinou povahu a jakou.

Nárok na náhradu nákladů správního řízení má základ ve správním právu procesním. Povinnost nahradit náklady správního řízení jde ve smyslu ustanovení § 79 odst. 5 správního řádu k tíži účastníka, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti.

Účel paušální náhrady nákladů správního řízení tak nesměřuje k potrestání pachatele správního deliktu, ale právě k tomu, aby byla (alespoň zčásti, „paušálem“) nahrazena majetková újma spočívající ve vynaložení nákladů nezbytných k projednání správní věci a rozhodnutí o ní.

Povaha takového nároku se více než „příslušenství mimosmluvní sankce“ blíží škodnímu nároku, jejž z působnosti obdobných pravidel obsažených v Císařském nařízení č. 337/1914 ř. z., jímž se zavádí řád konkursní, vyrovnací a odpůrčí, recipovaném Československou republikou a platném na jejím území až do 1. dubna 1931, a v zákonu č. 64/1931 Sb. z. a n., kterým se vydávají řády konkursní, vyrovnací a odpůrčí, vylučovala prvorepubliková judikatura (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. září 1926, sp. zn. R I 793/26, uveřejněné pod číslem 6316 Sbírky rozhodnutí nejvyšších stolic soudních Čs. republiky, kterou uspořádal Dr. F. Vážný), a z působnosti pravidla obsaženého v obdobně formulovaném § 33 odst. 1 písm. d) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, vylučovala literatura (srov. Steiner, V.: Zákon o konkursu a vyrovnání. Komentář. 2. vydání. Linde Praha, a. s., Praha 1996, str. 192). Má totiž za úkol (byť i jen zčásti, relativně nízce nastaveným „paušálem“) reparovat majetkovou újmu vzniklou coby náklady nezbytně vynaložené za účelem projednání správní věci a rozhodnutí o ní. V dotčeném ohledu nejde o případ srovnatelný s tím, jenž byl řešen v R 44/2013 ve vazbě na náklady za nařízení exekuce spojené s vymáháním uložené pokuty. Potud jsou rozhodné (výše uvedené) závěry srovnatelné s těmi, jež Nejvyšší soud formuloval k nákladům přestupkového řízení ve výše zmíněných usneseních sen. zn. 29 NSČR 116/2015, sen. zn. 29 NSČR 16/2016, sen. zn. 29 NSČR 82/2016 a sen. zn. 29 NSČR 85/2019 (na něž v podrobnostech odkazuje).

Nejvyšší soud tudíž uzavírá, že pohledávka vzniklá před rozhodnutím o úpadku dlužníka a představovaná paušální částkou nákladů správního řízení ve smyslu ustanovení § 79 odst. 5 správního řádu, jejíž výši určuje ustanovení § 6 odst. 1 vyhlášky, není mimosmluvní sankcí ve smyslu ustanovení § 170 písm. d) insolvenčního zákona, a je-li řádně a včas přihlášena, lze ji uspokojit v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka.

Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu nepodařilo zpochybnit správnost rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání zamítl [§ 243d písm. a) o. s. ř.].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 202 odst. 1 insolvenčního zákona, když dovolání žalovaného Nejvyšší soud zamítl, přičemž ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů