// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí 12.11.2018

Soudní přezkum usnesení, které valnou hromadou nebylo přijato

Jestliže společníci (akcionáři) nehlasují, nemůže zde být ani projevu vůle (usnesení valné hromady), jehož platnost by mohla být přezkoumána postupem podle § 428 z. o. k.

Usnesení valné hromady jako projev vůle absentuje nejen za situace, kdy společníci (akcionáři) na valné hromadě vůbec nehlasovali, ale i v případě, kdy společníci (akcionáři) o určité otázce hlasovali, navržené usnesení však nebylo přijato.

Z toho, že nebylo přijato usnesení o odvolání člena představenstva, nelze usuzovat, že valná hromada přijala usnesení „o neodvolání člena představenstva“, jehož platnost by mohla být přezkoumána postupem podle § 428 a násl. z. o. k. (nepřijetí usnesení o odvolání člena představenstva z funkce nezakládá existenci usnesení opačného). Navrhovatel přitom má v posuzované věci k dispozici způsobilé prostředky právní ochrany. Jednak se může domáhat podle § 80 o. s. ř. určení, že valná hromada přijala usnesení o odvolání z funkce člena představenstva (má-li za to, že někteří akcionáři měli sistována hlasovací práva, a k jejich hlasům proto nelze přihlížet), jednak může iniciovat řízení ve věci zneužití hlasovacího práva k újmě celku podle § 212 odst. 2 o. z. (dovozuje-li, že akcionáři zneužili svá hlasovací práva k újmě celku, a proto by se k jejich hlasům nemělo přihlížet).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 3439/2017, ze dne 13. 9. 2018

vytisknout článek


Dotčené předpisy: 
§ 421 odst. 1 zák. č. 90/2012 Sb.
§ 428 zák. č. 90/2012 Sb.
§ 151 odst. 1 o. z.
§ 212 odst. 2 o. z.

Kategorie: akciová společnost; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 21. 12. 2016, č. j. 30 Cm 156/2016-85, zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady Rybářství Přerov, a. s., identifikační číslo osoby 47675756 (dále též jen „společnost“), konané dne 9. 6. 2016, „kterým doc. Ing. Miroslav Ševčík, CSc., nebyl odvolán z funkce člena představenstva“ (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Soud prvního stupně vyšel z toho, že:

1) Navrhovatel byl ke dni 9. 6. 2016 akcionářem společnosti. Dalšími akcionáři byli (mimo jiné) doc. Ing. Miroslav Ševčík, CSc. (člen představenstva společnosti, dále jen „M. Š.“), a společnost PROTON, spol. s r. o., identifikační číslo osoby 63488388 (nyní „PROTON, a. s.“), jejímž jednatelem byl M. Š.

2) Na žádost navrhovatele (kvalifikovaného akcionáře) se 9. 6. 2016 konala valná hromada společnosti, jež pod bodem 3 svého pořadu jednala o odvolání členů představenstva pro porušení povinností při správě cizího majetku (které navrhovatel spatřoval v tom, že představenstvo za společnost uzavřelo smlouvu o pachtu závodu bez stanovami vyžadovaného souhlasu valné hromady) a o volbě nových členů představenstva.

3) Valné hromady se zúčastnili navrhovatel (17.028 hlasů), společnost PROTON, spol. s r. o. (40.523 hlasů), M. Š. (3.892 hlasů), M. P. (15 hlasů) a OSMA - ČR - OJ021 (9 hlasů).

4) Před hlasováním o návrhu na odvolání doc. Ing. Miroslava Ševčíka, CSc., z funkce člena představenstva společnosti podal navrhovatel protest s námitkou, že při tomto hlasování nemůže být podle § 426 písm. c) a § 427 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích; dále též jen „z. o. k.“), přihlédnuto k hlasům akcionáře M. Š. a společnosti PROTON, spol. s r. o., která s ním jedná ve shodě.

5) Pro návrh na odvolání M. Š. z funkce člena představenstva společnosti bylo 17.028 hlasů (tj. 27,70 %), proti jeho odvolání 44.415 hlasů (72,258 %), 24 hlasů se zdrželo.

6) Dne 8. 9. 2016 navrhovatel podal u soudu prvního stupně návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti, kterým M. Š. nebyl odvolán z funkce člena představenstva společnosti, neboť při hlasování o tomto usnesení byly v rozporu s § 426 písm. c) a § 427 odst. 1 z. o. k. započítány i hlasy odvolávaného člena a společnosti jednající s ním ve shodě.

Soud prvního stupně - poté, kdy dovodil, že návrh na zahájení řízení byl podán včas aktivně legitimovaným navrhovatelem - dospěl k závěru, podle něhož v projednávané věci není naplněn základní předpoklad věcného přezkumu v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, a to samotná existence usnesení dle § 421 z. o. k., neboť valná hromada hlasovala o návrhu na odvolání M. Š. z funkce člena představenstva a tento návrh nebyl přijat.

Dle soudu „v zápisu z valné hromady je sdělení výsledku hlasování o návrhu na odvolání M. Š. uvedeno poněkud mystifikujícím způsobem („usnesení č. 1: M. Š. nebyl odvolán z funkce člena představenstva společnosti“), když je zjevné, že takové usnesení nebylo schváleno, nebylo o něm hlasováno a nebylo ani na pořadu jednání valné hromady“. Jednalo se tak o pouhé „vyjádření nepřijetí“ návrhu usnesení.

Konečně případné vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o neodvolání člena představenstva by na výkon jeho funkce nemělo žádný vliv, doplnil soud prvního stupně a konstatoval, že navrhovatel má k dispozici jiné možnosti obrany, např. řízení o zneužití hlasovacích práv dle § 212 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“).

Ve výroku uvedeným usnesením Vrchní soud v Olomouci k odvolání navrhovatele usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Odvolací soud, poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2008, sp. zn. 29 Odo 1400/2006, a ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 29 Cdo 4820/2010, se zcela ztotožnil se závěry soudu prvního stupně týkajícími se aktivní legitimace navrhovatele a zachování prekluzivních lhůt k podání návrhu.

Na rozdíl od soudu prvního stupně však odvolací soud uzavřel, že pokud akcionáři na valné hromadě společnosti hlasovali o odvolání M. Š. z funkce člena představenstva a jmenovaný nebyl v důsledku tohoto hlasování z funkce odvolán, bylo přijato usnesení valné hromady „o neodvolání člena představenstva z funkce“. Toto „negativní“ rozhodnutí přitom lze podrobit soudnímu přezkumu dle § 428 z. o. k.

Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to otázky, zda lze v řízení podle § 428 z. o. k. přezkoumat platnost „negativního“ rozhodnutí valné hromady; tj. v tom smyslu, že navržené „pozitivní“ usnesení nebylo valnou hromadou přijato.

Dovolatelka, poukazujíc na závěry soudu prvního stupně v projednávané věci, má za to, že hlasovala-li valná hromada o (navrhovaném) usnesení o odvolání člena představenstva z funkce, ale nepřijala-li jej, není zde žádné usnesení valné hromady, jehož platnost by mohla být v projednávané věci přezkoumávána.

Předmětem přezkumu v řízení dle názoru dovolatelky nemůže být ani usnesení valné hromady ve znění „M. Š. nebyl odvolán z funkce člena představenstva společnosti“, neboť návrh takového usnesení nebyl uveden v pozvánce na valnou hromadu, valná hromada o něm nehlasovala a ani jej nepřijala. Skutečnost, že zmíněné „usnesení“ je uvedeno v zápisu z valné hromady pod bodem 3 pořadu jednání, je dle dovolatelky „pouhým oznámením informačního charakteru o faktickém výsledku hlasování valné hromady o nepřijetí navrženého usnesení č. 1 pod bodem 3 jejího pořadu“.

Citujíc nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, a ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. II. ÚS 1235/11, dovolatelka odvolacímu soudu vytýká nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí (neboť odvolací soud řádně neodůvodnil své právní posouzení věci), jakož i extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry z nich vyvozenými. Dovolatelka je přesvědčena, že vytýkané vady mají za následek zásah do jejího práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Navrhovatel se ve vyjádření k dovolání ztotožnil se závěry odvolacího soudu a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání společnosti zamítl či odmítl.

Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení dovolatelkou otevřené (a v rozhodování Nejvyššího soudu dosud neřešené) otázky možnosti soudního přezkumu usnesení, které valnou hromadou akciové společnosti nebylo přijato.

Dovolání je i důvodné.

Podle § 151 odst. 1 o. z. zákon stanoví, popřípadě zakladatelské právní jednání určí, jakým způsobem a v jakém rozsahu členové orgánů právnické osoby za ni rozhodují a nahrazují její vůli.

Podle § 421 odst. 1 z. o. k. valná hromada rozhoduje usnesením.

Z § 428 z. o. k. se podává, že každý akcionář, člen představenstva, dozorčí rady nebo likvidátor se může dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti usnesení členské schůze spolku pro rozpor s právními předpisy nebo stanovami (odstavec první). Důvodem neplatnosti usnesení valné hromady je i rozpor tohoto usnesení s dobrými mravy (odstavec druhý).

V usnesení ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 29 Cdo 548/2013, Nejvyšší soud - v poměrech zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) - dovodil, že jestliže společníci nehlasují, nemůže zde být ani projevu vůle - usnesení valné hromady - jehož platnost by mohla být přezkoumána postupem podle § 131 odst. 1 obch. zák.

Uvedený závěr se uplatní přiměřeně v poměrech úpravy kapitálových společností (viz § 1 odst. 2 z. o. k.) v zákoně o obchodních korporacích; tedy i v poměrech akciové společnosti.

Usnesení valné hromady jako projev vůle pak absentuje nejen za situace, kdy společníci (akcionáři) na valné hromadě vůbec nehlasovali, ale i v případě, kdy společníci (akcionáři) o určité otázce hlasovali, navržené usnesení však nebylo přijato.

Taková situace nastala právě v projednávané věci.

Jak plyne ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, pro přijetí usnesení o odvolání M. Š. z funkce člena představenstva společnosti hlasovalo 27,70 % hlasů, proti jeho přijetí 72,258 % hlasů a 24 hlasů se zdrželo hlasování. Soud prvního stupně proto správně uzavřel, že rozhodnutí o odvolání jmenovaného z funkce nebylo přijato, pročež zde není žádné usnesení valné hromady utvořené prostřednictvím daného hlasování, jež by bylo možné podrobit přezkumu podle § 428 a násl. z. o. k.

Skutečnost, že výsledek hlasování byl promítnut do zápisu z valné hromady nepřesně, slovy: „usnesení č. 1: M. Š. nebyl odvolán z funkce člena představenstva společnosti“),“ na uvedeném ničeho nemění. Jinak řečeno, z toho, že nebylo přijato usnesení o odvolání člena představenstva, nelze usuzovat, že valná hromada přijala usnesení „o neodvolání člena představenstva“, jehož platnost by mohla být přezkoumána postupem podle § 428 a násl. z. o. k. (nepřijetí usnesení o odvolání člena představenstva z funkce nezakládá existenci usnesení opačného).

Ostatně dovolatelce (a soudu prvního stupně) lze přisvědčit i v tom, že (hypotetické) vyslovení neplatnosti případného („negativního“) usnesení valné hromady o tom, že určitý člen představenstva nebyl z funkce odvolán, by nemělo za následek jeho odvolání a nijak by se nepromítlo do vnitřních poměrů akciové společnosti. Nedošlo by jím tedy k odstranění protiprávního stavu, jehož existenci navrhovatel tvrdí.

Navrhovatel přitom má k dispozici způsobilé prostředky právní ochrany. Jednak se může domáhat podle § 80 o. s. ř. určení, že valná hromada přijala usnesení o odvolání M. Š. z funkce člena představenstva (má-li za to, že akcionáři M. Š. a PROTON, s. r. o. měli sistována hlasovací práva, a k jejich hlasům proto nelze přihlížet), jednak může iniciovat řízení ve věci zneužití hlasovacího práva k újmě celku podle § 212 odst. 2 o. z. (dovozuje-li, že akcionáři M. Š. a PROTON, s. r. o. zneužili svá hlasovací práva k újmě celku, a proto by se k jejich hlasům nemělo přihlížet).

Jelikož právní posouzení věci co do řešení otázky existence usnesení valné hromady a možnosti jeho soudního přezkumu v řízení dle § 428 z. o. k., na které napadené rozhodnutí spočívá, není správné (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem), Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a odst. 2 věta první o. s. ř.).

Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí odvolací soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 a § 226 o. s. ř.).

Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 29. 9. 2017), podle něhož Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm, se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů