// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí 06.11.2018

Pokračování ve sporu o určení vlastnictví po zrušení konkursu

Okamžikem, kdy v důsledku zrušení konkursu na majetek úpadce (vedeného podle zákona o konkursu a vyrovnání) pominou ve smyslu ustanovení § 45 odst. 1 ZKV účinky prohlášení konkursu, se ve sporu o určení vlastnictví zahájeném třetí osobou po prohlášení konkursu na majetek úpadce vůči správci konkursní podstaty úpadce stává namísto správce konkursní podstaty úpadce bez dalšího žalovaným bývalý úpadce.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 4278/2016, ze dne 30. 8. 2018

vytisknout článek


Dotčené předpisy: 
§ 80 o. s. ř.
§ 92 o. s. ř.
§ 107 o. s. ř.
§ 107a o. s. ř.
§ 14 odst. 1 ZKV ve znění do 31. 12. 2007
§ 44 odst. 5 ZKV ve znění do 31. 12. 2007
§ 45 odst. 1 ZKV ve znění do 31. 12. 2007

Kategorie: konkursní řízení; zdroj: www.nsoud.cz

Z odůvodnění:

[1] Rozsudkem ze dne 28. listopadu 2011, č. j. 33 C 364/2004-168, Městský soud v Brně:
1/ Zamítl žalobu, kterou se žalobkyně (F. Z.) domáhala proti žalovaným [1/ Mgr. Romanu Kezniklovi (dále jen „R. K.“), jako správci konkursní podstaty úpadce A. Z. (dále též jen „A. Z.“) a 2/ GRANT BOHEMIA s. r. o.] určení, že je vlastnicí pozemků parc. č. (dále jen „pozemek č. 1“) a parc. č. (dále jen „pozemek č. 2“), nacházejících se v katastrálním území Ř., obec B., okres B.-m. [bod I. výroku].

2/ Uložil žalobkyni zaplatit prvnímu žalovanému na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 13.800 Kč (bod II. výroku).

3/ Uložil žalobkyni zaplatit druhému žalovanému na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 13.800 Kč (bod III. výroku).

[2] Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k závěru, že ohledně pozemku č. 1 nemá žalobkyně naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu § 80 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a ohledně pozemku č. 2 nemohlo úkonem žalovaného dojít k porušení spoluvlastnického práva žalobkyně, jelikož ta nikdy nebyla spoluvlastnicí pozemku č. 2. Nápravy spočívající v porušení (tvrzeného) předkupního práva nadto nelze dosáhnout touto určovací žalobou.

[3] K odvolání žalobkyně a A. Z. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. září 2015, č. j. 49 Co 44/2014-324, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[4] Odvolací soud vyšel z toho, že:

1/ Usnesením ze dne 31. srpna 2001, č. j. 227 K 44/2000-135, prohlásil Krajský soud v Brně konkurs na majetek A. Z. a správcem jeho konkursní podstaty ustavil R. K.

2/ V průběhu řízení před soudem prvního stupně Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. dubna 2009, č. j. 227 K 44/2000-842, které nabylo právní moci dne 22. května 2009, zrušil konkurs na majetek A. K. po splnění rozvrhového usnesení [§ 44 odst. 1 písm. b/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“)].

[5] Na výše uvedeném základě pak odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 45 odst. 1 ZKV a dovolávaje se závěrů formulovaných k účinkům zrušení konkursu v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2012, sp. zn. 29 Cdo 3360/2010 [jde o usnesení uveřejněné v časopise Soudní judikatura, číslo 3, ročník 2013, pod číslem 31, které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu] – dospěl k následujícím závěrům:

[6] Zrušením konkursu na majetek úpadce zanikly mimo jiné účinky konkursu spočívající v přechodu oprávnění nakládat s majetkem konkursní podstaty na správce konkursní podstaty (§ 14 odst. 1 písm. a/ ZKV) i účinky konkursu spočívající v tom, že řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, mohou být zahájena jen na návrh správce nebo proti správci (§ 14 odst. 1 písm. d/ ZKV).

[7] V poměrech projednávané věci z uvedeného vyplývá, že dnem právní moci usnesení o zrušení konkursu na majetek A. Z. (jelikož konkursní soud v usnesení o zrušení konkursu neurčil, že účinky konkursu zanikají dříve) se A. Z. vrátil do postavení osoby oprávněné nakládat se svým majetkem a jako první žalovaný se stal účastníkem řízení namísto R. K., aniž by se o tom samostatně rozhodovalo. Soud prvního stupně proto nepostupoval správně, jestliže poté, co nastaly účinky zrušení konkursu, v řízení na místě prvního žalovaného nadále pokračoval s R. K.

[8] Odvolací soud proto podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. d/ o. s. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[9] Proti usnesení odvolacího soudu podal první žalovaný (A. Z.) dovolání, jehož přípustnost vymezuje (poměřováno obsahem dovolání) ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

[10] Konkrétně dovolatel uvádí, že jeho zájmy a zájmy žalobkyně nejsou ve vzájemném střetu, takže se brání tomu být na straně žalované, zejména když jej žalobkyně (jeho sestra) jako žalovaného neoznačila. Dovolatel vychází z dikce ustanovení § 92 o. s. ř., zdůrazňuje, že přistoupení dalšího účastníka je v dispozici žalobkyně, jež tak ohledně něj neučinila. Poukazuje rovněž na to, že se v řízení snažil vystupovat jako obecný zmocněnec žalobkyně a vstoupit do něj jako vedlejší účastník na straně žalobkyně, což mu soud prvního stupně neumožnil. Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3360/2010, citované odvolacím soudem, vyžaduje k právnímu nástupnictví, o něž v této věci jde, aktivní úkon (návrh strany, která právní nástupnictví navrhuje).

[11] K dovolání sepsanému advokátem dovolatele je dále připojeno podání datované 28. července 2016, označené jako „doplnění dovolání (…) v širších souvislostech (…)“, sepsané a podepsané pouze dovolatelem, o kterém je v dovolání sepsaném advokátem dovolatele uvedeno, že má být považováno za součást podaného dovolání.

[12] Žalobkyně ve vyjádření souhlasí s obsahem dovolání a jeho doplnění.

[13] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

[14] Dovolání v dané věci je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř., a v posouzení procesního nástupnictví dřívějšího úpadce ve sporu o určení vlastnictví, v němž před pravomocným zrušením konkursu vystupoval správce konkursní podstaty úpadce jako žalovaný, jde o věc dovolacím soudem nezodpovězenou.

[15] Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

[16] Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

[17] Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání:


§ 14 (ZKV)
Účinky prohlášení konkursu


(1) Prohlášení konkursu má tyto účinky:
a/ oprávnění nakládat s majetkem podstaty přechází na správce. Právní úkony úpadce, týkající se tohoto majetku, jsou vůči konkursním věřitelům neúčinné. Osoba, která uzavřela s úpadcem smlouvu, může od ní odstoupit, ledaže v době jejího uzavření věděla o prohlášení konkursu,

(…)

d/ řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, mohou být zahájena jen na návrh správce nebo proti správci; jde-li o pohledávky, které je třeba přihlásit v konkursu (§ 20 odst. 1), může být řízení, s výjimkou řízení o výkon rozhodnutí, zahájeno jen za podmínek uvedených v § 23 a 24,

(…)


Zrušení konkursu
§ 44 (ZKV)


(…)
(5) Pro doručení a zveřejnění usnesení o zrušení konkursu platí totéž, co pro doručení a zveřejnění usnesení o prohlášení konkursu. Zánik účinků prohlášení konkursu (§ 14) nastane s právní mocí usnesení o zrušení konkursu, nerozhodne-li soud jinak.


§ 45 (ZKV)

(1) Zrušením konkursu zanikají účinky prohlášení konkursu uvedené v § 14 odst. 1 písm. a/ až e/, g/, i/ a l/; platnost a účinnost úkonů provedených v průběhu konkursu tím není dotčena.
(…)

V této podobě, pro věc rozhodné, platila citovaná ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání do 1. ledna 2008, kdy byl zákon o konkursu a vyrovnání zrušen zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem). Pro konkursní řízení vedené na majetek A. Z. však tato úprava byla použitelná i později; srov. ustanovení § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 insolvenčního zákona i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3409/2008, uveřejněné pod číslem 16/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

[18] Judikatura Nejvyššího soudu je v otázce postavení správce konkursní podstaty úpadce ve sporech, jichž se účastní, a jeho označování v těchto sporech ustálena v následujících závěrech:

[19] Správce konkursní podstaty není účastníkem konkursního řízení. Jako zvláštní procesní subjekt má samostatné postavení jak vůči úpadci, tak vůči konkursním věřitelům a nelze jej považovat za zástupce konkursních věřitelů ani za zástupce úpadce. Ve sporu, v němž správce vymáhá ve prospěch podstaty pohledávku úpadce, musí být jako žalobce uveden přímo správce, označený svým jménem, příjmením, povoláním, bydlištěm a funkcí („správce konkursní podstaty úpadce XY“) [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 1997, sp. zn. 2 Cdon 1566/96, uveřejněné pod číslem 17/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 17/1998“), bod XIX. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 52/1998“), str. 185-186 (361-362)].

[20] Již v R 17/1998 a znovu pak v R 52/1998 (pod bodem XIX.) Nejvyšší soud vysvětlil, že ve sporu, v němž vystupuje správce konkursní podstaty z titulu své funkce (jako správce konkursní podstaty), má (musí) být takto (vedle svého jména, příjmení a bydliště) též označován („správce konkursní podstaty úpadce XY“). Takový postup není samoúčelný, když vede k odlišení těch sporů, v nichž označená osoba uplatňuje nebo brání (z titulu funkce správce konkursní podstaty konkrétního úpadce) zájmy konkursní podstaty, od sporů, v nichž vystupuje jako kterákoli jiná fyzická nebo právnická osoba (typicky ve sporu o náhradu škody, kterou měla taková osoba způsobit při výkonu funkce správce konkursní podstaty) [rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 2225/2008, uveřejněný pod číslem 63/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].

[21] Tím, že žalobce označí žalovaného - fyzickou osobu v žalobě „jako správce konkursní podstaty“ konkrétního úpadce, vylučuje možnost posuzovat žalobou uplatněný nárok jinak, než jako nárok směřující proti „konkursní podstatě úpadce“ (představované oním správcem konkursní podstaty), což má i ten následek, že změna správce konkursní podstaty úpadce provedená v rámci konkursního řízení vedeného na majetek úpadce se bez dalšího projevuje změnou osoby, která konkursní podstatu navenek reprezentuje (lhostejno, zda jako žalobce nebo jako žalovaný) v civilním sporném řízení a že závazky, které proti této osobě (správci konkursní podstaty úpadce) vzejdou (za trvání konkursu vedeného na majetek úpadce) z výsledků takového sporu (např. nárok na náhradu nákladů řízení) jdou zásadně (nejde-li o procesní sankce) k tíži (na účet) „konkursní podstaty úpadce“ a nikoli k tíži (na účet) osobního majetku této fyzické osoby (k tíži osobního majetku správce konkursní podstaty úpadce). Poté, co nastanou účinky zrušení konkursu na majetek úpadce (§ 44 odst. 5 ZKV) přechází povinnost k úhradě těchto závazků (v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny z majetku konkursní podstaty úpadce za trvání konkursu) bez dalšího na úpadce (dlužníka) [rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2003, sp. zn. 29 Odo 565/2001, uveřejněný pod číslem 27/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 27/2004“), rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. prosince 2015, sp. zn. 29 Cdo 3281/2010].

[22] Jakkoli se judikatura citovaná výše týkala sporů o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva (§ 80 písm. b/ o. s. ř.), Nejvyšší soud neshledává důvod, pro který by se neměla prosadit ve sporech o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem (§ 80 písm. c/ o. s. ř.). To platí tím více, vychází-li požadované určení ze zpochybnění procesu zpeněžování majetku konkursní podstaty úpadce [druhý žalovaný v této věci měl pozemky č. 1 a 2 nabýt prodejem mimo dražbu (kupní smlouvou ze dne 11. října 2004 uzavřenou mezi M. K. coby správcem konkursní podstaty A. Z. (jako prodávajícím) a druhým žalovaným (jako kupujícím)].

[23] Jestliže pravomocným zrušením konkursu na majetek úpadce pominou ve smyslu ustanovení § 45 odst. 1 ZKV účinky prohlášení konkursu, včetně těch, jež ustaveného správce konkursní podstaty úpadce opravňují nakládat s majetkem úpadce (§ 14 odst. 1 písm. a/ ZKV) a vystupovat (jako žalovaný) v nově zahajovaných (po prohlášení konkursu) sporech o nárocích, které se týkají majetku patřícího do podstaty (§ 14 odst. 1 písm. d/ ZKV), pak (ponechají-li se stranou spory vyvolané konkursem, jež mají zvláštní režim) zde ani není jiné osoby, povolané hájit majetkové zájmy, jež se týkaly (dřívější) konkursní podstaty než bývalý úpadce. Jak se přitom podává z R 27/2004 nebo z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3281/2010, nejde o procesní nástupnictví ve smyslu § 92 o. s. ř., nebo § 107 o. s. ř., anebo § 107a o. s. ř.

[24] Dovolatel se rovněž mýlí, usuzuje-li, že oporou jeho názoru, že byl nutný aktivní úkon (návrh strany, která právní nástupnictví navrhuje), je usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3360/2010. Z důvodů tohoto usnesení je patrno, že onen „aktivní úkon“ (návrh původního žalobce podle § 107a o. s. ř.) byl nutný jen k tomu, aby se správce konkursní podstaty úpadce, potažmo (po pravomocném zrušení konkursu na majetek úpadce) bývalý úpadce, stal účastníkem řízení (jehož se dosud neúčastnil) místo původního žalobce. Nosná část odůvodnění tohoto usnesení naopak výslovně vychází z toho, že jestliže žalobce po zahájení řízení navrhne dle § 107a odst. 1 o. s. ř., aby na jeho místo vstoupil do řízení správce konkursní podstaty úpadce, jemuž pohledávku postoupil, a jestliže správce konkursní podstaty úpadce s tímto návrhem souhlasil, pak skutečnost, že ve vztahu k této pohledávce pominuly účinky konkursu (že byl konkurs účinně zrušen nebo že správce konkursní podstaty pohledávku vyloučil ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce postupem dle § 27 odst. 6 ZKV), není sama o sobě důvodem pro zamítnutí návrhu a o tom, zda návrhu vyhoví, rozhoduje soud (bez dalšího) již vůči dlužníku (bývalému úpadci); souhlas se vstupem do řízení udělený včas a řádně správcem konkursní podstaty platí i pro dlužníka (bývalého úpadce).

[25] Lze tedy shrnout, že okamžikem, kdy v důsledku zrušení konkursu na majetek úpadce (vedeného podle zákona o konkursu a vyrovnání) pominou ve smyslu ustanovení § 45 odst. 1 ZKV účinky prohlášení konkursu [k možnému zániku dalších účinků prohlášení konkursu srov. dále i R 52/1998, bod XL str. 209 (385)], se ve sporu o určení vlastnictví zahájeném třetí osobou po prohlášení konkursu na majetek úpadce vůči správci konkursní podstaty úpadce stává namísto správce konkursní podstaty úpadce bez dalšího žalovaným bývalý úpadce.

[26] Pro poměry dané věci lze na základě těchto závěrů v konfrontaci s obsahem spisu uzavřít, že, žaloba (podaná 10. listopadu 2004) směřovala vůči R. K. jako správci konkursní podstaty A. Z. (srov. č. l. 1-2), takže okamžikem právní moci usnesení o zrušení konkursu na majetek A. Z. se účastníkem řízení namísto prvního žalovaného (R. K.) stal A. Z. coby bývalý úpadce. To, že zájmy žalobkyně a A. Z. se (případně) shodují, nemá na výše popsaný účinek zrušení konkursu žádného vlivu.

[27] Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání zamítl jako neopodstatněné (§ 243d písm. a/ o. s. ř.).

[28] Zbývá dodat, že tzv. doplněním dovoláním, sepsaným a podepsaným pouze A. Z., se Nejvyšší soud věcně nezabýval již proto, že požadavek na sepis dovolání advokátem, obsažený v § 241 odst. 4 o. s. ř., jenž zahrnuje i požadavek na podpis dovolání advokátem, nebyl u tohoto podání dodržen (a k argumentaci učiněné podáním, jež pravidlo vyjádřené v § 241 odst. 4 o. s. ř. porušuje, tak nelze přihlédnout), ale i proto, že se netýká právních otázek, na nichž spočívá napadené rozhodnutí (pro výsledek dovolacího řízení je bezcenná).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů