// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí 06.11.2018
Uplatnění (ne)zajištěné pohledávky v insolvenčním řízení
I. Přihláška pohledávky do insolvenčního řízení nemá vady jen proto, že věřitel (ač tak mohl učinit) v ní neuplatnil právo na uspokojení přihlašované pohledávky ze zajištění.
II. Ve smyslu ustanovení § 192 odst. 4 insolvenčního zákona ve znění účinném od 31. března 2011 je kvalitativní změna skutečností, na nichž se přihlášená pohledávka zakládá (změny důvodu vzniku přihlašované pohledávky), nebo změna pořadí přihlašované pohledávky (uplatněním dřívějšího pořadí, než bylo přihlášeno) možná jen do uplynutí lhůty k přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení.
III. Případný omyl přihlašovatele pohledávky mezi tím, co přihláškou pohledávky projevil a tím, co jí projevit chtěl, nemá na přihlášku pohledávky a její účinnost žádný vliv.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 191/2016, ze dne 29. 8. 2018
Dotčené předpisy: § 192 odst. 4 IZ
Kategorie: insolvenční řízení; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
[1] Usnesením ze dne 15. června 2015, č. j. KSPL 20 INS 13889/2011-P38-5, Krajský soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“):
1/ Určil, že k opravě přihlášky P-38 věřitele č. 37 JUDr. Pavla Zdvořáčka ze dne 30. ledna 2012, podle které je dílčí pohledávka č. 2 v celkové výši 4.721.561 Kč „po zpětném převodu budovy čp. 289 v k. ú. Horšovský Týn“ (dále jen „budova“) do majetku „úpadce“ částečně zajištěna zástavním právem k budově, se nepřihlíží.
2/ Odmítl přihlášku pohledávky v rozsahu daném opravou přihlášky.
3/ Určil, že v odmítnutém rozsahu končí právní mocí usnesení účast věřitele č. 37 v insolvenčním řízení (vedeném na majetek dlužníka CARS BAD s. r. o.).
[2] Insolvenční soud vyšel z toho, že:
1/ Věřitel č. 37 přihlásil 2. listopadu 2011 do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka svou pohledávku za dlužníkem jako nezajištěnou.
2/ Při přezkumném jednání, jež se konalo 13. prosince 2011, byla pohledávka věřitele č. 37 zjištěna jako nezajištěná.
3/ V podání datovaném 7. prosince 2011, podaném osobně u insolvenčního soudu (až) 30. ledna 2012, označeném jako „oprava přihlášky věřitele“ (dále jen „oprava přihlášky“), věřitel č. 37 uvedl, že „krátce před podáním přihlášky došlo ke zpětnému převodu“ označené budovy do majetku „úpadce“, z čehož dovodil, že (jím přihlášená) dílčí pohledávka č. 2 v celkové výši 4.721.561 je proto „částečně zajištěna majetkem úpadce“.
4/ Rozsudkem ze dne 22. května 2012, č. j. 139 ICm 638/2012-24, insolvenční soud odmítl opravu přihlášky pro opožděnost a zamítl žalobu, kterou se věřitel č. 37 domáhal určení, že dílčí pohledávka č. 2 je pohledávkou zajištěnou.
5/ Vrchní soud v Praze tento rozsudek zrušil [stalo se tak usnesením ze dne 30. září 2014, č. j. 139 ICm 638/2012, 103 VSPH 218/2013-64 (KSPL 20 INS 13889/2011)] a věc vrátil insolvenčnímu soudu s tím, že je třeba dát věřiteli č. 37 příležitost bránit se proti samostatnému řádně odůvodněnému rozhodnutí podle § 185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
6/ Následně insolvenční soud předmětné incidenční řízení přerušil do pravomocného rozhodnutí o opravě přihlášky.
[3] Na výše uvedeném základě insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 173 odst. 1, § 174 odst. 3, § 188 odst. 2 a § 192 odst. 4 insolvenčního zákona – dospěl k následujícím závěrům:
[4] To, že zajištěná pohledávka byla přihlášena jako nezajištěná, nelze považovat za vadu či neúplnost přihlášky; proto nepřichází v úvahu postup dle § 188 odst. 2 insolvenčního zákona a insolvenční správce není povinen vyzývat věřitele, aby přihlášku opravil nebo doplnil [k tomu srov. mj. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. října 2014, sp. zn. 76 ICm 1915/2013, 104 VSPH 126/2014 (KSLB 82 INS 16257/2012)].
[5] Věřitel č. 37 v opravě přihlášky výslovně uvedl, že ke zpětnému převodu vlastnického práva k předmětné budově na „úpadce“ (zřejmě míněn dlužník) došlo „krátce před podáním přihlášky“. V incidenční žalobě z 28. února 2012 ve věci sp. zn. 139 ICm 638/2012 pak dokonce hovoří o tom, že převod byl uskutečněn „několik dní před prohlášením konkursu“ a věřitel „v přihlášce omylem uvedl tvrzení, že nemovitost je stále ve vlastnictví Tomáše Kopeckého (dále jen „T. K.“), nikoliv úpadce“.
[6] Věřitel č. 37 vyslovil v incidenční žalobě pochybnost, zda v době stanovené pro podávání přihlášek již byla změna vlastnického práva zveřejněna v katastru nemovitostí. K této námitce insolvenční soud zjistil, že usnesení o úpadku, včetně výroku o třicetidenní lhůtě k podávání přihlášek od zveřejnění v insolvenčním rejstříku, bylo vydáno 10. října 2011 a v insolvenčním rejstříku bylo zveřejněno 11. října 2011 v 8.50 hodin. Posledním dnem lhůty k podávání přihlášek byl čtvrtek 10. listopadu 2011. Podle výpisu z katastru nemovitostí bylo nabývacím titulem k budově „Souhlasné prohlášení o odstoupení od smlouvy“ ze dne 30. června 2011. Dle Informace o katastrálním řízení ze 17. dubna 2012 bylo řízení o vkladu vlastnického práva pro dlužníka zahájeno 21. září 2011; od téhož dne byl vlastnický list opatřen „plombou“. Řízení bylo ukončeno 5. října 2011. Lze tedy mít za velmi pravděpodobné, že informace o změně vlastníka byla zveřejněna v katastru nemovitostí před začátkem běhu lhůty pro podání přihlášek v předmětném insolvenčním řízení; věřitel č. 37 opak neprokázal.
[7] Za těchto okolností je zřejmé, že v okamžiku podání přihlášky měl věřitel č. 37 právo volby, zda pohledávku přihlásí jako zajištěnou nebo jako nezajištěnou. Jestliže ji přihlásil jako nezajištěnou následkem nedbalé lustrace v katastru, pak nemůže úspěšně namítat, že chyba je na straně insolvenčního správce, který nesplnil povinnost podle § 188 odst. 2 insolvenčního zákona (nevytkl věřiteli č. 37 vadu či neúplnost přihlášky).
[8] Jak vyplývá ze shora citovaného rozhodnutí (usnesení Vrchního soudu v Praze sen. zn. 104 VSPH 126/2014), nelze zvolený způsob uspokojení pohledávky (zajištěná/nezajištěná) považovat za vadu přihlášky. Výzvy k opravě či doplnění přihlášky podle § 188 odst. 2 insolvenčního zákona mají pouze jediný účel: odstranit překážku bránící jejímu přezkoumání.
[9] Výsledek přezkumného jednání tedy platí, když opravu přihlášky nelze interpretovat jinak, než jako návrh na změnu pořadí pohledávky, přičemž důvod změny nastal před podáním přihlášky. Takovou změnu však bylo možno provést nejpozději 10. listopadu 2011, nikoli až 30. ledna 2012; pozdější změně brání ustanovení § 173 odst. 1 věty druhé, § 174 odst. 3 a § 192 odst. 4 insolvenčního zákona.
[10] K odvolání věřitele č. 37 Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1. října 2015, č. j. KSPL 20 INS 13889/2011, 1 VSPH 1433/2015-P38-11, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
[11] Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 166, § 173, § 174 odst. 3 a § 188 odst. 2 insolvenčního zákona – dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k následujícím závěrům:
[12] Z přihlášky odvolací soud zjistil, že věřitel č. 37 přihlásil do řízení dvě dílčí pohledávky jako nezajištěné majetkem dlužníka. U dílčí pohledávky č. 1 ve výši 7.082.342 Kč uvedl v kolonce č. 27 jako důvod „zástavní smlouvu ze dne 9. dubna 2008“ a označil majetek tvořící předmět zajištění, u dílčí pohledávky č. 2 ve výši 4.721.561 Kč rovněž uvedl, že jde o pohledávku nezajištěnou majetkem dlužníka a v kolonce č. 24 uvedl ohledně předmětné budovy toto: „původně ve vlastnictví úpadce, nyní ve vlastnictví (zřejmě) pana T. K.“. Tamtéž dále uvedl: „Pohledávka je tak zajištěna nemovitým majetkem třetí osoby.“ K tomu doplnil, že se žalobou domáhá soudního prodeje zástavy k jiné budově. V kolonce č. 28 (k dílčí pohledávce č. 2) označil věřitel jako majetek tvořící předmět zajištění 3 nemovitosti, mezi nimi též předmětnou budovu, a jako vlastníka tohoto majetku označil SILMET Příbram, a. s., Zdeňka Šilhánka a Pavlínu Šilhánkovou.
[13] Z takto vyplněné přihlášky vskutku neplyne, proč by insolvenční správce měl vyzývat věřitele č. 37 k její opravě či doplnění (ohledně budovy); i odvolací soud má za to, že věřitel č. 37 takto ozřejmil, že v insolvenčním řízení se nedomáhá uspokojení svého nároku z výtěžku zpeněžení budovy, kterou za dlužníkův majetek neoznačil.
[14] Je zcela na volbě věřitele, zda zajištěnou pohledávku v insolvenčním řízení jako zajištěnou uplatní; to znamená, že neuplatní-li věřitel zajištění způsobem uvedeným ve výše citovaných ustanoveních, nelze takovou pohledávku přezkoumat jako zajištěnou. Rezignuje-li věřitel na zajištění, nejde o vadu či neúplnost přihlášky, nepřichází proto v úvahu ani postup dle § 188 odst. 2 insolvenčního zákona. Obecně vzato není žádný věřitel povinen uplatňovat vůči dlužníku zajištění své pohledávky a je zcela na jeho rozhodnutí, jak bude nárok uplatňovat. Ostatně, v insolvenčním řízení se uplatní ustanovení § 174 odst. 3 insolvenčního zákona, které tuto možnost výslovně připouští.
[15] Z výpisu z katastru nemovitostí (P38-6) odvolací soud shodně s insolvenčním soudem zjistil, že řízení o převodu vlastnického práva k budově bylo zahájeno 21. září 2011 a ukončeno 5. října 2011, tedy ještě před začátkem běhu třicetidenní přihlašovací lhůty (před 12. říjnem 2011) mohl věřitel č. 37 z katastru nemovitostí zjistit, že dochází ke změně vlastnického práva k nemovitostem a mohl přihlášku pohledávky, dosud obsahově jasnou, opravit, což neučinil.
[16] Insolvenční soud proto správně zhodnotil dodatečnou opravu pohledávky jako nepřípustnou s ohledem na uplynutí přihlašovací lhůty; pohledávka věřitele č. 37 byla zjištěna jako nezajištěná a takto má být v řízení i uspokojena.
[17] Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel č. 37 dovolání, namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod dle § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)], a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[18] V mezích ohlášeného dovolacího důvodu dovolatel především zdůrazňuje, že v dané věci není sporná výše pohledávky ani existence zástavních práv nebo včasnost přihlášky, nýbrž to, zda na přihlášenou dílčí pohledávku č. 2 lze nahlížet jako na zajištěnou zástavním právem k budově, pakliže o ní dovolatel v přihlášce uvedl, že vlastníkem budovy není dlužník, ale jiná (třetí) osoba.
[19] Dovolatel se v přihlášce dovolává zástavního práva k budově, byť ta byla krátce před uplynutím lhůty pro podání přihlášek převedena zpět na „úpadce“ (správně dlužníka). Dovolatel v přihlášce mylně uvedl, že budova je ve vlastnictví T. K., který ji krátce před prohlášením konkursu prodal „úpadci“ (správně dlužníku). Závěry obou soudů, podle nichž pohledávku přihlásil jako nezajištěnou, má dovolatel za mylné. Podle dovolatele je z přihlášky zcela nepochybné, že má vůli k uspokojení „i ze zástavy k budově“, a že pouze jednal v omylu o tom, kdo je zástavním dlužníkem. Vzhledem k vůli uspokojit pohledávku ze zajištění, označil dovolatel zástavní právo dle § 166 insolvenčního zákona, doložil zástavní smlouvy; proto dále též uvedl, že zástavu zřídil dlužník, který budovu převedl na třetí osobu.
[20] Dovolatel tedy opětovně namítá, že insolvenční správce byl povinen postupovat dle § 188 odst. 2 insolvenčního zákona a vyzvat jej k opravě zjevné nesprávnosti a nepřezkoumatelnosti přihlášky, z jejíhož obsahu bylo zřejmé, že se dovolává i uspokojení ze zástavy k budově, avšak jedná v omylu o osobě zástavního dlužníka. Vzhledem k tomu, že dovolatel takto poučen (vyzván) nebyl, nelze mít opravu přihlášky za nepřípustnou (opožděnou) změnu přihlášky dle § 173 odst. 4 insolvenčního zákona.
[21] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Srov. k tomu dále (ve vazbě na skutečnost, že insolvenční řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014) i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek [které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu].
[22] Dovolání v dané věci je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř., a v posouzení dovolatelem předestřených otázek týkajících se uplatnění (ne)zajištěné pohledávky v insolvenčním řízení jde o věc dovolacím soudem beze zbytku nezodpovězenou.
[23] Úvodem Nejvyšší soud připomíná, že pro posouzení včasnosti přihlášky a jejích případných změn a doplnění je rozhodné rozhodnutí o úpadku dlužníka. Úpadek dlužníka zjistil insolvenční soud (jak plyne i z reprodukce usnesení insolvenčního soudu; srov. odstavec [6] výše) usnesením ze dne 10. října 2011, č. j. KSPL 20 INS 13889/2011-A-20, zveřejněným v insolvenčním rejstříku 11. října 2011 v 8.50 hodin (srov. bod I. výroku tohoto usnesení); v něm ustanovil insolvenčním správcem dlužníka společnost Brátová a Krejčí, v. o. s. (srov. bod II. výroku tohoto usnesení) a určil věřitelům, kteří tak dosud neučinili, konečnou (propadnou) lhůtu k podání přihlášek pohledávek do insolvenčního řízení v délce 30 dnů, počítanou ode dne zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (srov. bod IV. výroku tohoto usnesení). Konkurs na majetek dlužníka (zmiňovaný dle reprodukce výše v jiných souvislostech) insolvenční soud prohlásil (až) usnesením ze dne 13. prosince 2011, č. j. KSPL 20 INS 13889/2011-B-10, zveřejněným v insolvenčním rejstříku 21. prosince 2011 v 16.01 hodin.
[24] Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení insolvenčního zákona a vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona (dále jen „JŘIŘ):
§ 166 (insolvenčního zákona)
Zajištění věřitelé uplatňují své pohledávky přihláškou pohledávky, v níž se musí dovolat svého zajištění, uvést okolnosti, které je osvědčují, a připojit listiny, které se toho týkají. To platí i tehdy, jde-li o zajištěné věřitele, kteří mohou pohledávku vůči dlužníku uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění.
§ 174 (insolvenčního zákona)
(1) Přihlášky pohledávek a jejich přílohy se podávají dvojmo. Stejnopis přihlášky a její přílohy doručí insolvenční soud insolvenčnímu správci.
(2) Přihláška pohledávky musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá.
(3) Jde-li o pohledávku zajištěnou, musí věřitel v přihlášce uvést, zda uplatňuje právo na její uspokojení ze zajištění a označit druh zajištění a dobu jeho vzniku; nestane-li se tak, má se za to, že právo na uspokojení přihlašované pohledávky ze zajištění v insolvenčním řízení uplatněno nebylo.
(4) Jde-li o pohledávku vykonatelnou, musí věřitel v přihlášce uvést i skutečnosti, o které vykonatelnost opírá.
§ 176 (insolvenčního zákona)
Za správnost údajů uvedených v přihlášce jeho pohledávky odpovídá věřitel. Přihlášku pohledávky lze podat pouze na formuláři; náležitosti formuláře stanoví prováděcí právní předpis. Podobu formuláře zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna.
§ 183 (insolvenčního zákona)
(1) Přihláškou pohledávky, kterou zajišťují věci, práva pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty třetích osob, není dotčeno právo věřitele domáhat se uspokojení pohledávky z tohoto zajištění.
(…)
§ 188 (insolvenčního zákona)
Přezkoumání přihlášek insolvenčním správcem
(…)
(2) Nelze-li přihlášku pohledávky přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve insolvenční správce věřitele, aby ji opravil nebo doplnil do 15 dnů, nestanoví-li lhůtu delší. Současně jej poučí, jak je nutné opravu a doplnění provést. Přihlášky pohledávek, které nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen.
§ 192 (insolvenčního zákona)
Popření přihlášených pohledávek
(…)
(4) Věřitel může až do skončení přezkumného jednání, dokud jeho pohledávka není zjištěna, měnit výši přihlašované pohledávky. Jestliže v důsledku této změny není možné přezkoumat přihlášenou pohledávku při nařízeném přezkumném jednání, nařídí insolvenční soud zvláštní přezkumné jednání. Věřitel je však povinen uhradit ostatním věřitelům na jejich žádost náklady, které jim vznikly v souvislosti s jejich účastí na zvláštním přezkumném jednání.
§ 431 (insolvenčního zákona)
Zmocňovací ustanovení
Ministerstvo stanoví vyhláškou
a/ náležitosti výzvy k podávání přihlášek pohledávek, soupisu, seznamu přihlášených pohledávek, formuláře přihlášek pohledávek, manipulace s přihláškami pohledávek, pravidla pro jejich úschovu a nahlížení do nich, náležitosti hlasovacích lístků, náležitosti zprávy o reorganizačním plánu a formuláře návrhu na povolení oddlužení, náležitosti formuláře popření pohledávky přihlášeným věřitelem,
(…)
Náležitosti přihlášky pohledávky
§ 21 JŘIŘ
(1) Přihláška pohledávky obsahuje tyto náležitosti
(…)
g/ údaj o pořadí pohledávky, přičemž
1. u pohledávek zajištěných majetkem, který náleží do majetkové podstaty dlužníka, obsahuje přihláška pohledávky popis právní skutečnosti, na jejímž základě vzniklo zajištění, rozhodné právo, jímž se zajištění řídí, popis majetku majetkové podstaty, k němuž bylo zajištění zřízeno, údaj o tom, zda byla uzavřena dohoda o pořadí uspokojení zajištěných věřitelů podle § 299 odst. 1 insolvenčního zákona, a způsob výpočtu úroku podle § 171 insolvenčního zákona pro případ, že na něj věřiteli v řízení vznikne nárok,
2. u pohledávek zajištěných jinak než majetkem, který náleží do majetkové podstaty dlužníka, obsahuje přihláška pohledávky údaje o rozsahu zajištění a údaje o tom, zda takové pohledávky jsou zajištěny majetkem jiných osob, než je dlužník, s uvedením předmětu, ohledně nějž bylo zajištění zřízeno, jeho vlastníka a data zřízení zajištění takového majetku, nebo zda takové pohledávky jsou zajištěny ručením jiné osoby s uvedením ručitele a data vzniku ručení,
3. u podřízených pohledávek údaje o jejich podřízenosti,
(…)
[25] V citované podobě, pro věc rozhodné, platila ustanovení insolvenčního zákona již v době zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka (8. srpna 2011) a do vydání napadeného usnesení nedoznala (s výjimkou § 431 písm. a/ insolvenčního zákona) změn. Ustanovení § 431 písm. a/ insolvenčního zákona se změnilo (doplněním o náležitosti dalších podání) s účinností od 1. ledna 2014 [po novele insolvenčního zákona provedené zákonem č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů], toto doplnění však na právní posouzení této věci žádný vliv nemělo. Ustanovení § 21 JŘIŘ v citované podobě, pro věc rozhodné vzhledem k době podání přihlášky, k době opravy přihlášky a k době konání přezkumného jednání, platilo již v době zahájení insolvenčního řízení a do 31. prosince 2013 nedoznalo změn.
[26] Nejvyšší soud úvodem poznamenává, že se ve své judikatuře již zabýval některými otázkami souvisejícími s uplatněním práva na uspokojení ze zajištění v insolvenčním řízení, přičemž dospěl k následujícím závěrům:
[27] I zajištění věřitelé uplatňují své pohledávky v insolvenčním řízení přihláškou pohledávky [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. 29 NSČR 16/2011, uveřejněné pod číslem 54/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 54/2012“), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sen. zn. 29 NSČR 39/2014, uveřejněné pod číslem 39/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].
[28] Je zcela na věřiteli (v souladu s dispoziční zásadou), zda vůbec v insolvenčním řízení uplatní právo na uspokojení své pohledávky ze zajištění. Závisí-li podle platné úpravy na rozhodnutí věřitele, zda při přihlašování svých pohledávek uplatní právo na uspokojení ze zajištění, nemůže být tento postup v rozporu se zásadami, na nichž spočívá insolvenční zákon (§ 5 insolvenčního zákona). Je-li pro věřitele výhodnější (posuzováno z ekonomického hlediska) neuplatnit právo na uspokojení ze zajištění, nemůže být jen v takovém způsobu jednání věřitele spatřována jakákoli spekulace či dokonce šikana dlužníka (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2017, sen. zn. 29 NSČR 123/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2018, sen. zn. 29 NSČR 34/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2018, sen. zn. 29 NSČR 150/2016),
[29] Insolvenční zákon vychází i u zajištěných věřitelů z toho, že žádný věřitel není nucen k výkonu práv, která vůči dlužníku získal před zahájením insolvenčního řízení, včetně práva požadovat uspokojení ze zajištění ve formě zástavního práva (požadovat uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy). Zástavní věřitel se tedy může rozhodnout, že právo na uspokojení ze zajištění neuplatní (nepřihlásí) v insolvenčním řízení vůbec, bez zřetele k tomu, že mu zástavní právo náleží (trvá) podle předpisů, podle kterých bylo zřízeno [R 54/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 32/2011, uveřejněné pod číslem 112/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 112/2012“), usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 123/2015, usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 34/2016, usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 150/2016].
[30] Zajištěný věřitel, který zajištěnou pohledávku včas a řádně přihlásil do insolvenčního řízení, aniž se dovolal zajištění, se může dovolat zajištění samostatným podáním (doplněním přihlášky) i později; musí tak ale učinit nejpozději do uplynutí lhůty určené mu insolvenčním zákonem ke změně pořadí přihlášené pohledávky. Přihlášení práva na uspokojení pohledávky ze zajištění tedy může mít i v tomto ohledu „samostatný“ právní osud (R 54/2012, R 112/2012, usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 34/2016, usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 150/2016).
[31] Judikatura k náležitostem přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení a k odstraňování případných vad přihlášky je pak ustálena následovně:
[32] K přihlášce pohledávky, kterou nelze přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, se ve smyslu ustanovení § 185 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 188 odst. 2 insolvenčního zákona, nepřihlíží ode dne, kdy přihlašovateli pohledávky marně uplynula lhůta určená mu insolvenčním správcem v řádné výzvě k odstranění vad přihlášky. To, zda přihláška pohledávky byla doplněna po uplynutí této lhůty, ale ještě předtím, než insolvenční soud rozhodl, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží a že ji jako opožděnou odmítá, nemá na tento závěr žádného vlivu [usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. července 2008, sen. zn. 1 VSPH 103/2008, uveřejněné pod č. 37/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 37/2009“), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2009, sen. zn. 29 NSČR 18/2009, uveřejněné pod číslem 64/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].
[33] Postup podle § 188 insolvenčního zákona se uplatní pouze tehdy, je-li vadný sám procesní úkon, tj. přihláška pohledávky (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. července 2008, sen. zn. 1 VSPH 94/2008, uveřejněné pod číslem 13/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[34] Úprava obsažená v § 188 odst. 2 insolvenčního zákona je zákonem výslovně pojmenovaným případem dohledu insolvenčního soudu (srov. § 10 písm. b/, § 11 insolvenčního zákona) nad postupem insolvenčního správce při posuzování náležitostí přihlášky z hlediska její způsobilosti být přezkoumána (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. května 2014, sen. zn. 29 NSČR 109/2013, uveřejněné pod číslem 104/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[35] Vada přihlášky spočívající v nedodržení předepsané formy je odstranitelná předložením řádně vyplněné přihlášky na předepsaném formuláři, a to nejpozději do uplynutí lhůty určené věřiteli insolvenčním správcem v řádné výzvě k odstranění vad přihlášky (R 37/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2012, sen. zn. 29 NSČR 17/2012).
[36] Byla-li přihláška pohledávky podána na předepsaném formuláři, jehož některé rubriky obsahují chybu v počtech, chybu v psaní nebo jinou zřejmou nesprávnost, případně neobsahují předepsaný údaj, lze takové vady nebo neúplnosti přihlášky zhojit i podáním, pro které nebude použit formulář přihlášky pohledávky předepsaný ustanovením § 176 insolvenčního zákona (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2017, sen. zn. 29 NSČR 107/2015, které bylo na jednání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, jež se konalo 11. dubna 2018, schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
[37] Ve výše ustaveném právním a judikatorním rámci činí Nejvyšší soud k právním otázkám, jež se podávají z dovolání, následující závěry:
[38] Má-li i zajištěný (zástavní) věřitel (chce-li být v insolvenčním řízení uspokojen v majetkové podstaty dlužníka) povinnost uplatnit své (zajištěné) pohledávky v insolvenčním řízení přihláškou pohledávky (odstavec [27]) a je-li na něm, zda vůbec v insolvenčním řízení uplatní právo na uspokojení své pohledávky ze zajištění (odstavce [28] a [29]), pak přihláška pohledávky do insolvenčního řízení nemá vady jen proto, že věřitel (ač tak mohl učinit) v ní neuplatnil právo na uspokojení přihlašované pohledávky ze zajištění. To ostatně plyne přímo z dikce § 174 odst. 3 insolvenčního zákona; z tohoto ustanovení se totiž podává, že neuvede-li věřitel ohledně své zajištěné pohledávky v přihlášce, že uplatňuje právo na uspokojení pohledávky ze zajištění (a neoznačí-li současně druh zajištění a dobu jeho vzniku), platí vyvratitelná domněnka („má se za to“), že právo na uspokojení přihlašované pohledávky ze zajištění v insolvenčním řízení uplatněno nebylo. Uplynutím lhůty určené insolvenčním zákonem ke změně pořadí přihlášené pohledávky se pak taková domněnka stává nevyvratitelnou.
[39] Jak patrno ze zákonem předepsaného formuláře přihlášky (§ 176 insolvenčního zákona, ve spojení s § 431 písm. a/ insolvenčního zákona a s § 21 odst. 1 písm. g/ JŘIŘ), přihlašovatel pohledávky do insolvenčního řízení je u každé přihlašované pohledávky v přihlášce pohledávky vybízen k tomu, aby v rubrice „Typ pohledávky“ vyznačil, zda jde o pohledávku zajištěnou majetkem dlužníka nebo o pohledávku nezajištěnou majetkem dlužníka. U pohledávky nezajištěné majetkem dlužníka pak formulář vybízí přihlašovatele pohledávky, aby v návaznosti na prohlášení, že „pohledávka je zajištěna jinak, než majetkem, který náleží do majetkové podstaty dlužníka“, uvedl v přihlášce i údaje o takovém zajištění. Takové rozlišování odpovídá tomu, jak ustanovení § 21 odst. 1 písm. g/ JŘIŘ pracuje (v rámci požadavku na uvedení údaje o pořadí pohledávky v její přihlášce) s pohledávkami zajištěnými majetkem, který náleží do majetkové podstaty dlužníka, na straně jedné (bod 1.) a s pohledávkami zajištěnými jinak, než majetkem, který náleží do majetkové podstaty dlužníka, na straně druhé (bod 2.). Přitom údaj o zajištění u pohledávky zajištěné jinak, než majetkem, který náleží do majetkové podstaty dlužníka, má především informační charakter (má z něj plynout, že v průběhu insolvenčního řízení může pohledávka přihlášeného věřitele zaniknout i jinak, než uspokojením z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty dlužníka).
[40] Z přihlášky dovolatelových pohledávek do insolvenčního řízení se pak podává, že dovolatel jak u pohledávky č. 1 (přihlášené v celkové výši 7.082.342 Kč), tak u pohledávky č. 2 (přihlášené v celkové výši 4.721.561 Kč), uvedl v rubrice „Typ pohledávky“ údaj „nezajištěná majetkem dlužníka“, obě pohledávky dále charakterizoval tak, že jde o pohledávky zajištěné jinak, než majetkem náležejícím do majetkové podstaty dlužníka, a v rámci údajů o zajištění obou pohledávek uvedl, že jde o pohledávky zajištěné majetkem třetí osoby, k čemuž u pohledávky č. 2 ohledně předmětné budovy uvedl, že tato budova původně ve vlastnictví „úpadce“ (správně dlužníka) je „nyní ve vlastnictví (zřejmě) pana T. K.“ Z těchto údajů ostatně vyšel i odvolací soud. Z řečeného plyne, že insolvenční správce, potažmo insolvenční soud, neměl žádný důvod zabývat se vadami přihlášky co do práva na uspokojení přihlášené pohledávky ze zajištění, když vůle dovolatele projevená v tomto procesním úkonu nevykazuje ohledně přihlášeného pořadí rozpory vyžadující postup podle § 188 odst. 2 insolvenčního zákona.
[41] Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 27. listopadu 2003, sp. zn. 29 Odo 649/2001, uveřejněném pod číslem 11/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 11/2006“), vysvětlil, že každý procesní úkon je nutno posuzovat podle toho, jak byl navenek projeven, nikoliv podle toho, jestli mezi projeveným procesním úkonem a vnitřní vůlí jednajícího je skutečný souhlas. Ani podstatný omyl účastníka mezi tím, co procesním úkonem projevil a tím, co jím projevit chtěl, nemá na procesní úkon a jeho účinnost žádný vliv. K závěrům obsaženým v R 11/2006 se Nejvyšší soud přihlásil např. též v důvodech usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. března 2012, sp. zn. 31 Cdo 2847/2011, uveřejněného pod číslem 72/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ve stanovisku pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. ledna 2017, Plsn 1/2015, uveřejněném pod číslem 1/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, (část trestní). Případný omyl přihlašovatele pohledávky mezi tím, co přihláškou pohledávky projevil a tím, co jí projevit chtěl, tedy nemá na přihlášku pohledávky a její účinnost žádný vliv.
[42] Zbývá vypořádat se s tím, zda oprava přihlášky mohla být podáním, jímž se věřitel, který pohledávku přihlásil jako nezajištěnou, dovolal zajištění před uplynutí lhůty určené mu insolvenčním zákonem ke změně pořadí přihlášené pohledávky. S účinností od 31. března 2011 [po novele provedené zákonem č. 69/2011 Sb., kterým se mění zákon č 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů] připouští ustanovení § 192 odst. 4 insolvenčního zákona do skončení přezkumného jednání o pohledávce změnu přihlášky pohledávky jen ohledně její výše; změna důvodu vzniku přihlašované pohledávky, nebo pořadí přihlašované pohledávky je od uvedeného data možná jen do skončení propadné přihlašovací lhůty. To je patrno též z důvodové zprávy k vládnímu návrhu novely insolvenčního zákona který projednávala Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky ve svém 6. volebním období (2010 - 2013) jako tisk č. 233 (přijaté posléze jako zákon č. 69/2011 Sb.). Ve zvláštní části této důvodové zprávy [K bodům 10. a 20. (změna § 192 a § 336 odst. 4)] se k řečené problematice uvádí, že:
„Navržená dikce ustanovení § 192 odst. 4 insolvenčního zákona odráží (s níže pojmenovanými změnami) text nacházející se dosud v § 192 odst. 2 insolvenčního zákona.
Z tohoto ustanovení bylo bez náhrady vypuštěno pravidlo umožňující přihlášenému věřiteli měnit až do přezkoumání jím přihlášené pohledávky důvod vzniku přihlašované pohledávky, nebo její pořadí. V tomto ohledu se jeví oprávněným požadavek nepřipustit kvalitativní změny skutečností, na nichž se přihlášená pohledávka zakládá (změny důvodu vzniku přihlašované pohledávky) ani změny pořadí (uplatněním dřívějšího pořadí). Pohledávka založená na zcela jiných skutkových okolnostech případu (na jiném skutku) je z obsahového hlediska novou pohledávkou a není rovněž důvod se domnívat, že by správné pořadí pohledávky nemohl věřitel přihlásit již ve lhůtě k tomu určené za použití § 136 odst. 3 insolvenčního zákona. Přitom nebylo přehlédnuto, že ponechání dosavadního znění § 192 odst. 2 v insolvenčním zákoně by přinejmenším problematizovalo možnost účinného popření pohledávky přihlášeným věřitelem. Změna výše pohledávky (zvýšení přihlášené částky při zachovaném právním důvodu vzniku a pořadí přihlášené pohledávky) není změnou textu § 192 odst. 4 insolvenčního zákona dotčena, a to především s přihlédnutím ke zvláštnostem výpočtu výše pohledávek věřitelů kteří spravují veřejné prostředky (finanční úřady, správa sociálního zabezpečení, zdravotní pojišťovny).“
[43] Jinak řečeno, ve smyslu ustanovení § 192 odst. 4 insolvenčního zákona ve znění účinném od 31. března 2011 je kvalitativní změna skutečností, na nichž se přihlášená pohledávka zakládá (změny důvodu vzniku přihlašované pohledávky) nebo změna pořadí přihlašované pohledávky (uplatněním dřívějšího pořadí, než bylo přihlášeno) možná jen do uplynutí lhůty k přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení.
[44] V dané věci dovolatel změnil přihlášené pořadí pohledávky (uplatněním výhodnějšího pořadí ve formě práva na uspokojení pohledávky ze zajištění) podáním uplatněným u insolvenčního soudu osobně až 30. ledna 2012 (odstavec [2] bod 3/), tedy nejen po uplynutí propadné přihlašovací třicetidenní lhůty počítané od 11. října 2011, kdy insolvenční soud zveřejnil rozhodnutí o úpadku v insolvenčním rejstříku (odstavec [23]), nýbrž i po skončení přezkumného jednání o jeho pohledávce, tedy po 13. prosinci 2011 a poté, co pohledávka byla při tomto přezkumném jednání zjištěna jako nezajištěná (odstavec [2] bod 2/). V intencích výše řečeného tak šlo o zjevně opožděnou (nepřípustnou) změnu pořadí.
[45] Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako neopodstatněného. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání zamítl (§ 243d písm. a/ o. s. ř.).
[46] Pro úplnost budiž dodáno, že výše formulované úvahy vycházejí z důsledného rozlišování mezi lhůtou ke změně pořadí pohledávky (jež činí z nepřednostní pohledávky pohledávku přednostní) a mezi lhůtou pro zpětvzetí pořadí pohledávky (jež činí z přednostní pohledávky pohledávku nepřednostní); srov. k tomu opět usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 34/2016 a usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 150/2016.
P o u č e n í: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-