// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí 26.09.2018
Zánik účasti ve společnosti při prohlášení akcií za neplatné
Prohlásí-li představenstvo společnosti akcie, které akcionář nepředložil ani v dodatečné lhůtě za účelem vyznačení nižší jmenovité hodnoty, podle ustanovení § 214 obchodního zákoníku za neplatné, zůstává dotčený akcionář i nadále společníkem (jeho účast ve společnosti nezaniká) a má i nadále právo na vydání nových akcií, vydaných na místo akcií, jež byly prohlášeny za neplatné. Účast ve společnosti (a právo požadovat vydání nových akcií) dotčenému akcionáři zaniká v okamžiku, kdy nové akcie nabude (na regulovaném trhu či ve veřejné dražbě) třetí osoba.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3064/2016, ze dne 12. 6. 2018
Dotčené předpisy:
§ 214 obch. zák.
§ 48 odst. 3 zák. č. 26/2000 Sb.
Kategorie: akciová společnost; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Okresní soud ve Svitavách rozsudkem ze dne 27. 1. 2015, č. j. 10 C 366/2013-105, zamítl žalobu o určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby cenných papírů (akcií) emitovaných prvním žalovaným (dále též jen „společnost“), kterou dne 30. 9. 2013 ve 12:00 hod. provedl druhý žalovaný (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.).
Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
1) Žalobce byl akcionářem společnosti se 478 akciemi na majitele v listinné podobě o jmenovité hodnotě 1.000 Kč.
2) Mimořádná valná hromada společnosti konaná dne 27. 12. 2011 rozhodla o rozdělení společnosti odštěpením (dále též jen „přeměna“), v jejímž důsledku vznikla nová nástupnická společnost HEDVA, a. s. (identifikační číslo osoby 28828291), změnila se obchodní firma společnosti (na HEDVA PRIMA, a. s.) a došlo ke snížení jejího základního kapitálu.
3) Snížení základního kapitálu společnosti bylo provedeno snížením jmenovité hodnoty akcií jí emitovaných z 1.000 Kč na 300 Kč. Snížení jmenovité hodnoty akcií pak bylo (mělo být) provedeno vyznačením nižší jmenovité hodnoty na dosavadních akciích.
4) Přeměna a snížení jmenovité hodnoty akcií byly do obchodního rejstříku zapsány dne 31. 1. 2012.
5) Součástí zápisu v obchodním rejstříku byl i údaj o tom, že
- akcionáři mají předložit své akcie představenstvu společnosti za účelem vyznačení nové (nižší) jmenovité hodnoty
- lhůta pro předložení akcií (nebo hromadných listin tyto akcie nahrazujících) za účelem vyznačení nové jmenovité hodnoty je jeden měsíc ode dne zápisu rozdělení do obchodního rejstříku
- představenstvo vyzve způsobem určeným zákonem a stanovami pro svolání valné hromady akcionáře, kteří mají listinné akcie, aby je předložili ve lhůtě určené rozhodnutím valné hromady za účelem vyznačení jejich nové jmenovité hodnoty.
6) Představenstvo společnosti zveřejnilo v Obchodním věstníku postupně (22. 2. 2012, 9. 5. 2012 a 28. 12. 2012) tři výzvy akcionářům k předložení akcií za účelem vyznačení nové (nižší) jmenovité hodnoty, a to ve lhůtách v těchto výzvách uvedených. Poslední výzva (zveřejněná 28. 12. 2012), podle níž měli akcionáři předložit akcie do 31. 1. 2013, obsahovala upozornění, že další dodatečná lhůta již nebude stanovena a nepředložené akcie budou prohlášeny za neplatné.
7) Představenstvo společnosti prohlásilo (na jednání dne 25. 3. 2013) akcie akcionářů, kteří je nepředložili ani v dodatečné lhůtě (celkem 39.416 akcií), za neplatné. Mezi těmito akciemi byly i akcie vlastněné žalobcem. Oznámení o prohlášení akcií za neplatné bylo (dne 12. 6. 2013) zveřejněno v Obchodním věstníku.
8) Dne 30. 9. 2013 se ve 12:00 hod. konala na návrh společnosti veřejná nedobrovolná dražba, na níž byly (mimo jiné) vydraženy i akcie prvního žalovaného, nově vydané namísto akcií prohlášených za neplatné. Dražebníkem byl druhý žalovaný.
9) Žalobce dopisem ze dne 26. 9. 2013 sdělil druhému žalovanému, že je vlastníkem (části) dražených akcií a že žádal společnost (neúspěšně) o jejich výměnu. Požadoval, aby druhý žalovaný upustil od dražby.
10) Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 16. 12. 2013 se žalobce domáhá vyslovení neplatnosti dražby. V žalobě (mimo jiné) tvrdí, že společnost mu dne 24. 9. 2013 odmítla vyměnit zneplatněné akcie, neboť tyto jsou již předmětem dražby.
11) Výtěžek dražby byl žalobci k jeho žádosti vyplacen.
Na takto ustaveném základu soud prvního stupně uzavřel, že žalobce, který byl v prodlení s předložením svých akcií představenstvu společnosti za účelem vyznačení nové jmenovité hodnoty, své akcie nepředložil ani v dodatečné přiměřené lhůtě určené ve výzvě představenstva společnosti. Za této situace společnost (její představenstvo) prohlásila nepředložené akcie za neplatné v souladu se zákonem a oprávněně požádala druhého žalovaného o provedení dražby nových akcií vydaných namísto akcií, které byly prohlášeny za neplatné [§ 214 odst. 2 a 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“)].
Z neplatných akcií nelze podle soudu prvního stupně uplatňovat žádná práva; je s nimi spojeno toliko právo na majetkové vyrovnání v podobě vydání výtěžku z jejich prodeje. Poté, kdy byly jeho akcie prohlášeny za neplatné, tak již žalobce nemohl uplatňovat jiné právo než na vydání výtěžku z prodeje nových akcií, a provedením dražby tudíž nemohlo být zasaženo do jeho práv (§ 48 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách).
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 14. 9. 2015, č. j. 18 Co 254/2015-146, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud přitakal závěru soudu prvního stupně, podle něhož okamžikem prohlášení akcií za neplatné žalobce ztratil nárok na výměnu akcií a již se této výměny nemohl domoci; svědčilo mu pouze právo na vydání výtěžku z prodeje (nových) akcií.
Podle odvolacího soudu nelze z neplatných akcií uplatňovat žádná práva, vyjma práva na majetkové vyrovnání v podobě vydání výtěžku z jejich prodeje. Účast akcionáře na společnosti však zanikne až takovou právní skutečností, která znamená přechod podílu na nového majitele, tedy typicky v okamžiku, kdy další osoba nabude akcie ve veřejné dražbě.
Pokud by akcionáři byla přiznána práva a povinnosti související s účastenstvím ve společnosti i po prohlášení akcií za neplatné, bránilo by to úspěšnému provedení dražby a zneplatnění akcií by ztrácelo jakýkoliv právní význam.
V této souvislosti odvolací soud poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1281/2011, z něhož se podává, že k uplatnění práv spojených s listinným cenným papírem (nestanoví-li zákon jinak), je třeba předložit originál tohoto cenného papíru, a dále na usnesení ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2321/2011, v němž Nejvyšší soud vysvětlil, že nesplní-li oprávněná osoba zákonem stanovenou povinnost předat akcie společnosti, vzniká právo na zaplacení protiplnění dosavadním vlastníkům listinných účastnických cenných papírů až okamžikem, kdy jsou tyto účastnické cenné papíry prohlášeny za neplatné podle § 183l odst. 6 a § 214 odst. 1 až 3 obch. zák., neboť tímto okamžikem přestávají být cennými papíry a oprávněná osoba drží jen hmotný substrát, do kterého nejsou inkorporována práva akcionáře.
Odvolací soud dodal, že „nové akcie se v zásadě mají stát majetkem původního akcionáře, ovšem jen do doby jejich prohlášení za neplatné“. Za zásadní lze podle odvolacího soudu považovat „okamžik, kterým se postavení dosavadního akcionáře jako vlastníka nových akcií (které si však dosud nevyzvedl) mění, právě okamžik prohlášení akcií za neplatné“. Prohlášením akcií za neplatné „zanikají práva a povinnosti s cennými papíry spojené“, a osoby držící tyto akcie „lze jen formálně považovat za akcionáře, neboť jejich práva jsou omezená“. Proto také zákon podle odvolacího soudu označuje akcionáře již jen termínem „dotčená osoba“ (§ 214 odst. 3 a 4 obch. zák.).
Z uvedených důvodů považoval odvolací soud za nadbytečné zabývat se námitkami žalobce, podle nichž požadoval po společnosti (poté, kdy jeho akcie byly prohlášeny za neplatné, avšak ještě před konáním dražby) výměnu akcií.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, maje je za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), k řešení (v judikatuře Nejvyššího soudu dosud neřešené) otázky, zda je akcionář, jehož akcie byly postupem podle § 214 obch. zák. prohlášeny za neplatné, oprávněn požadovat výměnu svých (neplatných) akcií i poté, a to až do okamžiku zahájení dražby.
Dovolatel je na rozdíl od odvolacího soudu přesvědčen o tom, že až do nabytí nových akcií vydražitelem zůstává původní akcionář, jehož akcie byly prohlášeny za neplatné, akcionářem společnosti a společnost s ním musí takto i zacházet. Nové akcie, vydané společností namísto těch, které byly prohlášeny za neplatné, zůstávají vlastnictvím dotčených akcionářů, i když si je akcionáři nevyzvedli. Účast akcionáře (a s ní související práva a povinnosti) zaniká až v důsledku nabytí „akcionářského podílu“ vydražitelem, nikoliv již prohlášením akcií za neplatné podle § 214 obch. zák.
Na podporu svého názoru dovolatel odkazuje na stanovisko Komise pro cenné papíry ze dne 5. 2. 2002, jakož i na komentářovou literaturu (Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 800, či Dědič, J. Obchodní zákoník. Komentář. III. díl. Praha : Polygon, 2002, s. 2688 až 2692).
Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Společnost považuje napadené rozhodnutí za správné, zdůrazňujíc, že z neplatných cenných papírů nelze uplatňovat žádná práva, vyjma práva na majetkové vyrovnání v podobě vydání výtěžku z jejich prodeje. Připuštění možnosti výměny akcií i poté, kdy byly prohlášeny za neplatné, a to až do okamžiku prodeje nových akcií (veřejnou dražbou), by znemožnilo úspěšné provedení dražby. V důsledku takového výkladu by institut prohlášení akcií za neplatné pozbyl na významu. S ohledem na argumenty dovolatele pak společnost zdůrazňuje, že až do provedení dražby byl nečinný; opačná tvrzení dovolatele se nezakládají na pravdě. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání jakožto nepřípustné odmítl.
Druhý žalovaný považuje rovněž napadené rozhodnutí za správné, dovolání za nepřípustné, případně za bezdůvodné a navrhuje, aby je Nejvyšší soud odmítl, popř. zamítl.
Nejvyšší soud předesílá, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. k řešení otázky hmotného práva dovoláním otevřené, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí závisí, v judikatuře Nejvyššího soudu dosud neřešené.
S ohledem na skutkové okolnosti projednávané věci je pro její posouzení rozhodný zákon č 40/1964 Sb., občanský zákoník, a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník [srov. § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 775 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích)].
Podle § 213a odst. 2 obch. zák. snížení jmenovité hodnoty listinných akcií nebo nesplacených akcií, na které byly vydány zatímní listy, se provede výměnou akcií nebo zatímních listů za akcie nebo zatímní listy s nižší jmenovitou hodnotou nebo vyznačením nižší jmenovité hodnoty na dosavadní akcii nebo zatímním listu s podpisem člena nebo členů představenstva oprávněných jednat jménem společnosti. Představenstvo vyzve způsobem určeným zákonem a stanovami pro svolání valné hromady akcionáře, kteří mají listinné akcie nebo zatímní listy, aby je předložili ve lhůtě určené rozhodnutím valné hromady za účelem výměny nebo vyznačení snížení jejich jmenovité hodnoty. Pokud akcionář ve stanovené lhůtě akcie nebo zatímní listy nepředloží, není oprávněn až do jejich předložení vykonávat práva s nimi spojená a představenstvo uplatní postup podle § 214.
Ustanovení § 214 obch. zák. určuje:
Pokud jsou akcionáři v prodlení s předložením listinných akcií nebo zatímních listů stahovaných společností z oběhu za účelem jejich výměny, vyznačení nové jmenovité hodnoty nebo zničení anebo při změně podoby s jejich vrácením nebo převzetím, vyzve je představenstvo způsobem určeným zákonem a stanovami pro svolání valné hromady, aby předložili akcie nebo zatímní listy, vrátili nebo převzali listinné akcie v dodatečné přiměřené lhůtě, kterou jim k tomu určí, s upozorněním, že jinak budou nepředložené akcie nebo nevrácené akcie prohlášeny za neplatné nebo nepřevzaté listinné akcie prodány, a toto rozhodnutí současně zveřejní (odstavec první).
Představenstvo prohlásí za neplatné listinné akcie nebo zatímní listy, které přes výzvu nebyly v dodatečně určené lhůtě předloženy (odstavec druhý).
Prohlášení akcií za neplatné oznámí představenstvo akcionářům, jejichž akcie nebo zatímní listy byly prohlášeny za neplatné, způsobem určeným zákonem a stanovami pro svolání valné hromady (dále jen "dotčené osoby"). Prohlášení akcií nebo zatímních listů za neplatné představenstvo bez zbytečného odkladu zveřejní (odstavec třetí).
Nové akcie nebo zatímní listy, které mají být vydány místo akcií nebo zatímních listů, jež byly prohlášeny za neplatné, nebo listinné akcie, jež nebyly při změně podoby akcionáři převzaty ani v dodatečné přiměřené lhůtě, prodá představenstvo prostřednictvím obchodníka s cennými papíry bez zbytečného odkladu na účet dotčené osoby na evropském regulovaném trhu nebo zahraničním trhu obdobném regulovanému trhu, pokud jsou přijaté k obchodování na tomto trhu, nebo ve veřejné dražbě. (…) Výtěžek z prodeje akcií nebo zatímních listů po započtení pohledávek společnosti proti dotčené osobě vzniklých v souvislosti s prohlášením jejích akcií za neplatné a prodejem akcií vyplatí společnost bez zbytečného odkladu dotčené osobě nebo jej uloží do úřední úschovy (odstavec čtvrtý).
Akcie je účastnickým cenným papírem, představujícím podíl akcionáře (jakožto společníka) na akciové společnosti (§ 61 odst. 1, § 155 odst. 1 věta první obch. zák.). Prohlásí-li představenstvo společnosti postupem podle § 214 obch. zák. akcie za neplatné proto, že je akcionář nepředložil ani v dodatečné lhůtě za účelem vyznačení nižší jmenovité hodnoty, přestávají být tyto listiny cennými papíry a nadále již s nimi nejsou spojena práva a povinnosti akcionáře jakožto společníka akciové společnosti (srov. obdobně důvody odvolacím soudem citovaného usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2321/2011). To však neznamená, že současně zaniká i účast akcionáře ve společnosti (a práva a povinnosti z ní plynoucí), jež byla dosud představována dotčenými akciemi. Primárním účelem shora citovaných ustanovení není přivodit zánik účasti akcionáře ve společnosti, ale umožnit společnosti řešit situaci, kdy údaje na akciích vlastněných dotčeným akcionářem neodpovídají skutečnosti a napravení tohoto stavu brání nečinnost akcionáře (nepředložení akcií společnosti). Opačný výklad, podle kterého by prohlášením akcií za neplatné zanikala účast akcionáře ve společnosti, by neodpovídal povaze a významu povinnosti (předložit akcie společnosti za účelem vyznačení nižší jmenovité hodnoty), s jejímž splněním se akcionář dostal do prodlení, a byl by tudíž v rozporu s principem proporcionality. Akcionář je za své prodlení s plněním povinnosti předložit akcie „potrestán“ již tím, že nesmí vykonávat práva spojená s těmito akciemi (§ 213a odst. 2 in fine obch. zák.), jakož i tím, že jeho účast ve společnosti může zaniknout v důsledku prodeje nových akcií postupem podle § 214 odst. 4 obch. zák.
V důsledku prohlášení akcií za neplatné dochází k tomu, že podíl dotčeného akcionáře (jeho účast a z ní plynoucí práva a povinnosti) není po určitou dobu představován cennými papíry (akciemi), a po vydání nových akcií (nahrazujících akcie prohlášené za neplatné) dochází k jeho vtělení do těchto nových akcií. Dotčený akcionář zůstává i nadále akcionářem (společníkem), a nové akcie (vydané společností místo akcií prohlášených za neplatné) jsou jeho majetkem. Právě proto ustanovení § 214 odst. 4 obch. zák. určuje, že společnost nové akcie prodává „na účet“ tohoto akcionáře (pro něhož se v § 214 odst. 3 obch. zák. zavádí legislativní zkratka „dotčená osoba“). Je-li akcionář, jehož akcie byly prohlášeny za neplatné, i nadále akcionářem společnosti a vlastníkem nových akcií, vydaných za zneplatněné akcie, zůstává mu zachováno (vedle práva na vydání výtěžku zpeněžení nových akcií, dojde-li k jejich prodeji v souladu s § 214 odst. 4 obch. zák.) i právo na vydání nových akcií.
Jinými slovy, i poté, kdy představenstvo společnosti prohlásí akcie (nepředložené za účelem vyznačení nižší jmenovité hodnoty) za neplatné, může dotčený akcionář splnit svoji povinnost tyto (zneplatněné) akcie předložit (dokud tak neučiní, nemůže v souladu s § 213a odst. 2 in fine obch. zák. vykonávat akcionářská práva). Jelikož však už nejde o cenné papíry, nebude na nich společnost vyznačovat nižší jmenovitou hodnotu, ale namísto toho mu vydá nové akcie (vydané za ty zneplatněné), jejichž je dotčený akcionář vlastníkem. Právo akcionáře na vydání nových akcií, jejichž je vlastníkem, zaniká v okamžiku, kdy tyto nové akcie nabude (na regulovaném trhu či ve veřejné dražbě) nový vlastník.
Ke shodným závěrům dospěla při posuzování dovoláním otevřené otázky i Komise pro cenné papíry ve stanovisku ze dne 5. 2. 2002 (dostupném na https://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/legislativni_zakladna/archiv_KCP/download/get_dms_file365.pdf), a kloní se k nim i odborná literatura (srov. zejména Dědič, J., op. cit. výše, s. 2683 až 2711, a dále v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 Janošek, V.: Mají akcionáři právo na vydání nových akcií za akcie neodevzdané, jež byly představenstvem prohlášeny za neplatné? Obchodněprávní revue, číslo 2, ročník 2015, s. 44).
Jelikož se však takový akcionář dostal do prodlení s plněním své povinnosti předložit akcie společnosti za účelem vyznačení nižší jmenovité hodnoty, a v důsledku toho společnosti vznikají (mohou vzniknout) náklady související s prohlášením původních akcií za neplatné, vydáním nových akcií a přípravou jejich prodeje postupem podle § 214 odst. 4 obch. zák., je dotčený akcionář, požádá-li o vydání nových akcií, povinen tyto náklady společnosti nahradit. Stejně je tomu ostatně i tehdy, dojde-li k prodeji nových akcií (srov. výslovně § 214 odst. 4 in fine obch. zák.).
Nejvyšší soud uzavírá, že prohlásí-li představenstvo společnosti akcie, které akcionář nepředložil ani v dodatečné lhůtě za účelem vyznačení nižší jmenovité hodnoty, za neplatné, zůstává dotčený akcionář i nadále společníkem (jeho účast ve společnosti nezaniká) a má i nadále právo na vydání nových akcií, vydaných na místo akcií, jež byly prohlášeny za neplatné. Účast ve společnosti (a právo požadovat vydání nových akcií) dotčenému akcionáři zaniká v okamžiku, kdy nové akcie nabude (na regulovaném trhu či ve veřejné dražbě) třetí osoba.
Zbývá dodat, že důvod pro upuštění od dražby podle § 46 odst. 1 písm. c) zákona o veřejných dražbách, a tedy i případný důvod neplatnosti dražby podle § 48 odst. 3 téhož zákona, mohl být naplněn pouze za předpokladu, že dovolatel splnil (dodatečně) svoji povinnost předložit společnosti akcie prohlášené za neplatné a požádal společnost o vydání nových akcií (o výměnu za akcie prohlášené za neplatné), a tato skutečnost byla před zahájením dražby prokazatelným způsobem doložena dražebníkovi. V kladném případě pak bude na místě posuzovat, zda s ohledem na okolnosti projednávané věci dovolatel uplatnil své právo k novým akciím v souladu se zásadou poctivosti, a zda mu lze přiznat ochranu v podobě vyslovení neplatnosti dražby.
Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i jej a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-