// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí 26.07.2018
Odměna insolvenčního správce při oddlužení kombinací obou forem
Odměna insolvenčního správce při oddlužení realizovaném kombinací obou forem oddlužení bude pro část oddlužení plněním splátkového kalendáře určena dle § 3 písm. b) vyhlášky č. 313/2007 Sb. a pro část oddlužení zpeněžením majetkové podstaty podle § 3 písm. a) ve spojení s § 1 vyhlášky. Ustanovení § 3 písm. c) vyhlášky se neaplikuje.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 97/2016, ze dne 26. 4. 2018
Dotčené předpisy:
§ 4 IZ ve znění od 1. 1.2014 do 30. 6. 2017
§ 38 IZ ve znění od 1. 1. 2014 do 30. 6. 2017
§ 398 IZ ve znění od 1. 1. 2014 do 30. 6. 2017
§ 408 IZ ve znění od 1. 1. 2014 do 30. 6. 2017
§ 409 IZ ve znění od 1. 1. 2014 do 30. 6. 2017
§ 412 IZ ve znění od 1. 1. 2014 do 30. 6. 2017
§ 1 vyhl. č. 313/2007Sb. ve znění do 31. 12. 2012
§ 3 vyhl. č. 313/2007Sb. ve znění do 31. 12. 2012
Kategorie: insolvenční řízení; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Usnesením ze dne 29. dubna 2015, č. j. MSPH 79 INS 14449/2012-B-53, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) schválil konečnou zprávu insolvenčního správce (JUDr. P. Č.) ze dne 24. června 2014 (dále jen „konečná zpráva“), určil odměnu insolvenčního správce ve výši 98 243 Kč včetně daně z přidané hodnoty a schválil výdaje ve výši 12 406 Kč, „v tomto členění“:
a/ příjmy majetkové podstaty: 4 900 000 Kč;
b/ výdaje majetkové podstaty (zahrnující odměnu insolvenčního správce): 1 012 787,93 Kč; z toho již uspokojené výdaje 914 544,93 Kč (náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty ve výši 12 406 Kč a uspokojení zajištěných věřitelů částkou 902 138,93 Kč) a neuspokojené výdaje 98 243 Kč – odměna insolvenčního správce;
c/ částka určená k rozvrhu mezi nezajištěné věřitele: 3 887 212,07 Kč.
Šlo o v pořadí druhé usnesení insolvenčního soudu o schválení stejné konečné zprávy, když první usnesení ze dne 11. září 2014, č. j. MSPH 79 INS 14449/2012-B-43, Vrchní soud v Praze zrušil usnesením ze dne 1. prosince 2014, č. j. MSPH 79 INS 14449/2012, 1 VSPH 1946/2014-B-48, s tím, že insolvenční soud při výpočtu odměny insolvenčního správce aplikoval nesprávné znění vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále též jen „vyhláška“). Insolvenční soud rozhodl o odměně insolvenční správce podle vyhlášky ve znění účinném do 31. prosince 2012, ačkoli podle odvolacího soudu měl správně aplikovat vyhlášku ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013, tj. ve znění vyhlášky č. 488/2012 Sb., kterou se mění vyhláška č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen „vyhláška č. 488/2012 Sb.“), neboť „o schválení oddlužení jako o konečné fázi rozhodování o způsobu řešení úpadku dlužníka bylo rozhodnuto v době (9. ledna 2013), kdy již nabyla účinnosti vyhláška č. 488/2012 Sb.“
Insolvenční soud vyšel zejména z toho, že:
1/ Usnesením ze dne 10. října 2012, č. j. MSPH 79 INS 14449/2012-A-21, insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka a ustanovil insolvenčním správcem JUDr. Pavla Čížkovského.
2/ Usnesením ze dne 7. listopadu 2012, č. j. MSPH 79 INS 14449/2012-B-2, povolil řešení dlužníkova úpadku oddlužením.
3/ Usnesením ze dne 9. ledna 2013, č. j. MSPH 79 INS 14449/2012-B-11, ve spojení s opravným usnesením ze dne 29. ledna 2013, č. j. MSPH 79 INS 14449/2012-B-13, insolvenční soud schválil oddlužení dlužníka s tím, že bude provedeno zpeněžením majetkové podstaty v kombinaci s plněním splátkového kalendáře; vycházel z rozhodnutí nezajištěných věřitelů přijatého na schůzi věřitelů konané dne 8. ledna 2013.
4/ Insolvenční správce zpeněžil nemovitosti dlužníka za 4 900 000 Kč, přičemž výdaje vztahující se k prodeji nemovitostí činily 12 406 Kč. Se souhlasem insolvenčního soudu insolvenční správce vyjmul zbylý majetek z majetkové podstaty jako nezpeněžitelný (B-37).
5/ Předmětné nemovitosti zajišťovaly pohledávky (jediných) dvou zajištěných věřitelů – věřitele č. 2 Ing. Romana Váněho se zjištěnou a zcela zajištěnou pohledávkou ve výši 496 848,78 Kč a věřitele č. 3 společnosti STAVITELSTVÍ MKJ spol. s r. o. se zjištěnou a zcela zajištěnou pohledávkou ve výši 405 290,15 Kč; celkem tito zajištění věřitelé měli zjištěné pohledávky zajištěné zástavním právem na předmětných nemovitostech ve výši 902 138,93 Kč. Před podáním konečné zprávy byli zajištění věřitelé uspokojeni v plné výši.
6/ Insolvenční správce dle § 408 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), předložil konečnou zprávu, vyúčtování své odměny a návrh rozvrhu ze dne 24. června 2014 (B-39). Požadoval odměnu v celkové výši 803 763,98 Kč (98 243 Kč + 705 520,98 Kč), k uspokojení nezajištěných věřitelů tak zbývalo 3 181 691,09 Kč.
Na tomto základě insolvenční soud předně uvedl, že konečná zpráva splňuje všechny požadavky dle § 302 odst. 2 a 3 insolvenčního zákona, výše příjmů odpovídá obsahu insolvenčního spisu a výdaje majetkové podstaty byly schváleny věřitelským orgánem.
Dále se zabýval vyúčtováním odměny insolvenčního správce podle § 303 insolvenčního zákona. Cituje § 38 insolvenčního zákona, určil odměnu insolvenčního správce podle vyhlášky ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013, přičemž aplikoval § 3 písm. c/ ve spojení s § 1 odst. 2 vyhlášky. Odměnu tak určil jako 9 % z částky 902 138,93 Kč vyplacené zajištěným věřitelům, což činilo 81 192,43 Kč a k tomu daň z přidané hodnoty ve výši 17 050,41 Kč. Odměnu insolvenčního správce z částky určené k vydání zajištěným věřitelům tak určil ve výši 98 243 Kč.
Výpočet odměny požadované insolvenčním správcem a částku určenou pro uspokojení nezajištěných věřitelů insolvenční soud korigoval, neboť měl za to, že insolvenční správce nemá nárok na odměnu určenou z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele. Navýšil tak částku vypočtenou insolvenčním správcem v konečné zprávě k uspokojení nezajištěných věřitelů o 705 520,98 Kč a rozhodl, že nezajištěným věřitelům má insolvenční správce rozdělit částku ve výši 3 887 212,07 Kč.
K odvolání insolvenčního správce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. února 2016, č. j. MSPH 79 INS 14449/2012, 3 VSPH 1010/2015-B-63, usnesení insolvenčního soudu potvrdil.
Odvolací soud – vycházeje ze shodných skutečností jako insolvenční soud a cituje § 38 insolvenčního zákona a § 1 odst. 2, § 3 a § 7 odst. 4 vyhlášky ve znění od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 – posuzoval, „zda insolvenčnímu správci při oddlužení, v jehož rámci byly zpeněžovány věci k uspokojení zajištěných věřitelů, náleží nejen odměna z výtěžku zpeněžení připadajícího na uspokojení zajištěných věřitelů, nýbrž i odměna z výtěžku zpeněžení (hyperochy), jež po úplném uspokojení zajištěných věřitelů zbývá k uspokojení nezajištěných věřitelů“.
Dospěl přitom k závěru, že v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře, v němž došlo ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění, lze s ohledem na dikci § 3 písm. c/ vyhlášky aplikovat z ustanovení vztahujících se ke konkursu pouze § 1 odst. 2 vyhlášky a již žádné jiné. Za činnost vedoucí k uspokojení nezajištěných věřitelů je insolvenční správce odměněn při konkursu podle § 1 odst. 3 vyhlášky a při oddlužení plněním splátkového kalendáře dle paušální měsíční sazby. Za činnost vedoucí k uspokojení zajištěných věřitelů je pak odměněn jak v konkursu tak při oddlužení dle § 1 odst. 2 vyhlášky.
Odvolací soud tedy uzavřel, že odměna insolvenčního správce za činnost vedoucí k uspokojení zajištěného věřitele byla stanovena řádně. Jestliže pak hyperocha byla použita jako příjem majetkové podstaty, který byl rozdělen mezi nezajištěné věřitele, nešlo o nic jiného, než o distribuci dlužníkova plnění věřitelům pojatým do splátkového kalendáře, která je podobně jako distribuce ostatních pravidelných plnění dlužníka honorována základní měsíční paušální odměnou.
Proti usnesení odvolacího soudu podal insolvenční správce dovolání, namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení otázky procesního práva dosud v praxi dovolacího soudu neřešené, kterou odvolací soud nesprávně právně posoudil, a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí buď změnil tak, že bude vyhověno jeho návrhu dle konečné zprávy ze dne 24. června 2014 (tedy bude mu určena odměna ve výši 803 763,98 Kč a k rozvrhu pro nezajištěné věřitele bude určena částka ve výši 3 181 691,09 Kč), nebo aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Konkrétně podle dovolatele odvolací soud nesprávně posoudil otázku nároku insolvenčního správce na odměnu z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty určeného nezajištěným věřitelům dle § 3 písm. a/ vyhlášky za situace, kdy úpadek dlužníka je řešen oddlužením souběžně ve formě plnění splátkového kalendáře a zpeněžení majetkové podstaty, součástí majetkové podstaty je věc zajišťující pohledávku zajištěného věřitele, ze zpeněžení této věci je zajištěný věřitel zcela uspokojen a zbylá část výtěžku zpeněžení majetkové podstaty je konečnou zprávou určena pro rozvrh mezi nezajištěné věřitele.
Podle dovolatele „v případě, že oddlužení je plněno souběžně jak plněním splátkového kalendáře, tak zpeněžením majetkové podstaty, má insolvenční správce právo jak na odměnu za plnění splátkového kalendáře, při kterém dochází ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění, a současně, je-li zpeněžena majetková podstata, tak právo na odměnu z výtěžku zpeněžení určeného pro nezajištěného věřitele. Jde totiž o dva samostatné způsoby v rámci řešení úpadku oddlužením, kdy zpeněžení majetkové podstaty je uzavřeno konečnou zprávou, jejímž výsledkem je určení částky k rozvrhu mezi nezajištěné věřitele poté, co jsou vyčísleny příjmy a výdaje majetkové podstaty, a to bez ohledu na souběžně plněný splátkový kalendář“.
Dovolatel zdůrazňuje, že usnesení o schválení oddlužení je již pravomocné a nelze o jeho správnosti pochybovat, přičemž znovu poukazuje na to, že bylo schváleno souběžně oběma formami. Insolvenční správce tak měl povinnost zpeněžit celou majetkovou podstatu a čistý výtěžek v plném rozsahu použít pro uspokojení nejprve zajištěných a pak nezajištěných věřitelů shodně jako v případně konkursu (§ 398 odst. 2 insolvenčního zákona). Nebylo možné po zpeněžení majetkové podstaty vydat dlužníku hyperochu.
S ohledem na to, že insolvenční soud rozhodl vedle plnění splátkového kalendáře i o tom, že (nezajištění) věřitelé budou uspokojeni i ze zpeněžení majetkové podstaty, uložil tím současně dovolateli povinnost tuto majetkovou podstatu zpeněžit a výtěžek zpeněžení rozvrhnout, za což dovolateli jako insolvenčnímu správci náleží odměna podle § 3 písm. a/ a § 1 vyhlášky.
Dovolatel má za to, že v případě souběhu obou forem oddlužení, přesáhne-li při zpeněžení věci sloužící k zajištění výtěžek zpeněžení výši zajištěných pohledávek, je taková část výtěžku z pohledu nezajištěných věřitelů výtěžkem zpeněžení majetkové podstaty, který má být dle usnesení o způsobu řešení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty rozvržen mezi nezajištěné věřitele. Tento výtěžek není ani mimořádnou splátkou, protože není určen k rozvrhu ve splátkovém kalendáři (má být rozvržen na základě rozvrhového usnesení), a ani splátkou, kterou by dlužník dobrovolně věřitelům přispěl do splátkového kalendáře, a není ani „hyperochou“. Pro tento závěr dle dovolatele hovoří i to, že výtěžek se rozvrhuje na základě rozvrhového usnesení a jeho výše je dána usnesením schvalujícím konečnou zprávu.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. K tomu dále srov. (ve vazbě na skutečnost, že insolvenční řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže – veřejnosti dostupné též na webových stránkách Nejvyššího soudu.
Dovolání je přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním předestřenou otázkou, na jejímž řešení spočívá napadené rozhodnutí, se Nejvyšší soud dosud nezabýval.
Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají. Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí se na danou věc uplatní níže uvedená ustanovení insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 30. června 2017.
Podle § 4 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona se rozhodnutím insolvenčního soudu o způsobu řešení úpadku rozumí, jde-li o oddlužení, rozhodnutí o povolení oddlužení.
Podle § 38 insolvenčního zákona má insolvenční správce právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu (odstavec 1). Odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát, nejvýše však 50 000 Kč na odměně insolvenčního správce a 50 000 Kč na náhradě hotových výdajů insolvenčního správce (odstavec 2). Vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval (odstavec 3). Způsob určení odměny, některých hotových výdajů insolvenčního správce a způsob jejich úhrady státem stanoví prováděcí právní předpis (odstavec 6).
Podle § 398 insolvenčního zákona lze oddlužení provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře (odstavec 1). Při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu a zpeněžení majetkové podstaty při oddlužení má tytéž účinky jako zpeněžení majetkové podstaty v konkursu. Není-li dále stanoveno jinak, při tomto způsobu oddlužení do majetkové podstaty nenáleží majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky schválení oddlužení (odstavec 2). Při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu (odstavec 3).
Podle § 408 odst. 4 insolvenčního zákona poté, co insolvenční správce zpeněží majetek, který podléhá oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, se v insolvenčním řízení dále postupuje podle ustanovení tohoto zákona o konečné zprávě a rozvrhu v konkursu.
Podle § 409 odst. 2 insolvenčního zákona dispoziční oprávnění k majetku, náležejícímu do majetkové podstaty v době schválení oddlužení, včetně toho majetku, s nímž dlužník nemohl dosud nakládat v důsledku účinků nařízení nebo zahájení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, má od právní moci rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužník; to neplatí, jde-li o majetek, který slouží k zajištění. Majetek, který dlužník získá poté, co nastanou účinky schválení oddlužení, z té části příjmů, která nepodléhá oddlužení, nenáleží do majetkové podstaty. Výkon rozhodnutí nebo exekuci, která by postihovala takový majetek, lze za trvání oddlužení nařídit nebo zahájit a provést jen pro pohledávky, které nemají být uspokojeny při oddlužení a současně které vzniknou poté, co nastanou účinky schválení oddlužení.
Podle § 412 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen hodnoty získané dědictvím, darem a z neúčinného právního úkonu, jakož i majetek, který dlužník neuvedl v seznamu majetku, ač tuto povinnost měl, vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení a výtěžek, stejně jako jiné své mimořádné příjmy, použít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře.
Prováděcím předpisem, na nějž odkazuje § 38 odst. 6 insolvenčního zákona, je vyhláška, která se v projednávané věci uplatní [se zřetelem k tomu, že rozhodnutí o povolení oddlužení coby rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (§ 4 odst. 1 písm. c/, odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona) bylo vydáno 7. listopadu 2012] v původním (nenovelizovaném) znění (účinném do 31. prosince 2012); k tomu srov. článek II přechodných ustanovení vyhlášky č. 488/2012 Sb. (účinné od 1. ledna 2013). Srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2017, sen. zn. 29 NSČR 22/2015.
Pro další výklad pak jsou tak rozhodná tato ustanovení vyhlášky:
Podle § 1 vyhlášky, pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměnu insolvenčního správce součet odměny určené z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele a odměny určené z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele (odstavec 1). Odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele činí 2 % z částky určené k vydání zajištěnému věřiteli (odstavec 2). Odměna určená z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele činí při výtěžku od 0 do 10 mil. Kč 15 %, od 10 mil. do 50 mil. Kč 1 500 000 Kč + 10 % z částky přesahující 10 mil. Kč, od 50 mil. do 100 mil. Kč 5 500 000 Kč + 5 % z částky přesahující 50 mil. Kč, od 100 mil. do 250 mil. Kč 8 000 000 Kč + 1 % z částky přesahující 100 mil. Kč, od 250 mil. Kč 9 500 000 Kč + 0,5 % z částky přesahující 250 mil. Kč (odstavec 3). Pro účely této vyhlášky se výtěžkem zpeněžení určeným k rozdělení mezi nezajištěné věřitele rozumí výtěžek zpeněžení určený k rozdělení mezi nezajištěné věřitele zahrnuté do rozvrhu a výtěžek zpeněžení určený k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů postavených na roveň pohledávkám za podstatou (odstavec 4). Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce nejméně 45 000 Kč (odstavec 5).
Podle § 3 vyhlášky, pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku oddlužení, činí odměna insolvenčního správce
a/ při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty částku určenou podle § 1, nejméně však 45 000 Kč,
b / při oddlužení plněním splátkového kalendáře 750 Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře,
c/ při oddlužení plněním splátkového kalendáře, při kterém dochází ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění, 750 Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře a částku určenou podle § 1 odst. 2.
V projednávané věci je určující odpověď na otázku, jaká odměna náleží insolvenčnímu správci při řešení úpadku oddlužením v situaci, kdy oddlužení bylo schváleno v kombinaci obou jeho forem, tj. zpeněžením majetkové podstaty i plněním splátkového kalendáře, a výtěžek zpeněžení majetkové podstaty, která je tvořena jen předmětem zajištění pohledávek zajištěných věřitelů, postačí nejen k plnému uspokojení pohledávek zajištěných věřitelů, ale jeho přebytek bude použit v rozvrhu k (částečnému) uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů.
Nejvyšší soud v prvé řadě předesílá, že výkladem § 38 insolvenčního zákona (ve znění účinném do 30. června 2010) a § 1 vyhlášky (v rozhodném znění) se zabýval již v usnesení ze dne 29. září 2010, sen. zn. 29 NSČR 27/2010, uveřejněném pod číslem 64/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 64/2011“)[ústavní stížnost podanou proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 1. března 2011, sp. zn. IV. ÚS 3648/10]. V označeném rozhodnutí Nejvyšší soud dospěl k závěru, že z dikce § 38 odst. 1 věty druhé insolvenčního zákona se ve spojení s § 1 odst. 4 vyhlášky podává jednoznačný posun v určování odměny při řešení dlužníkova úpadku konkursem potud, že odměna má být (je) určována z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele, tedy z částky, kterou mají (zjednodušeně řečeno) věřitelé skutečně obdržet (srov. u zajištěných věřitelů § 1 odst. 2 vyhlášky a u nezajištěných věřitelů § 1 odst. 4 vyhlášky).
V usnesení ze dne 31. ledna 2017, sen. zn. 29 NSČR 7/2015, pak Nejvyšší soud k výkladu § 1 odst. 1, 2 a 3 vyhlášky (v témže znění) doplnil, že v případě zpeněžení zajištěného i nezajištěného majetku v konkursu je do základu pro výpočet odměny zahrnuta i částka připadající na odměnu insolvenčního správce.
V již zmiňovaném usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2015 (v němž bylo oddlužení řešeno pouze zpeněžením majetkové podstaty a nebyli uspokojováni zajištění věřitelé) pak Nejvyšší soud dospěl k závěru, že § 1 odst. 4 vyhlášky poskytuje jednoznačný návod pro výpočet odměny insolvenčního správce. Z doslovného znění tohoto ustanovení totiž plyne, že výtěžkem zpeněžení určeným k rozdělení mezi nezajištěné věřitele (rozhodným pro stanovení odměny podle § 1 odst. 1 věty druhé vyhlášky o odměně) se rozumí „výtěžek zpeněžení určený k rozdělení mezi nezajištěné věřitele zahrnuté do rozvrhu“ a „výtěžek zpeněžení určený k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů postavených na roveň pohledávkám za podstatou“. Text dané normy nevzbuzuje žádné pochybnosti o tom, že přebytek výtěžku zpeněžení, který se vydává dlužníku, není významný pro určení odměny insolvenčního správce. Je-li zpeněžením majetkové podstaty dlužníka dosažena částka převyšující v dané insolvenční věci částku určenou k rozdělení mezi nezajištěné věřitele zahrnuté do rozvrhu a částku určenou k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů postavených na roveň pohledávkám za podstatou, netvoří tento přebytek (hyperocha) základ pro určení výše odměny insolvenčního správce.
V poměrech projednávané věci je podstatné především to, že oddlužení je zde řešeno (se souhlasem dlužníka, viz protokol o schůzi věřitelů ze dne 8. ledna 2013; B-8) oběma způsoby současně (resp. kombinací obou forem oddlužení). Takový přístup se neprotivil ani § 398 odst. 1 insolvenčního zákona ve znění do 30. června 2017, rozhodném i pro posouzení dané věci.
Proto je na část oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nutné pohlížet odděleně od části oddlužení plněním splátkového kalendáře. Při zpeněžení majetku náležejícího do majetkové podstaty, který tvoří předmět zajištění přihlášených zajištěných věřitelů, při němž vznikne po plném uspokojení zajištěných věřitelů přebytek výtěžku (hyperocha), totiž insolvenční zákon nastavuje jiná pravidla podle § 398 odst. 2 a § 408 pro formu oddlužení zpeněžením majetkové podstaty a jiná v § 398 odst. 3 a § 409 pro oddlužení plněním splátkového kalendáře.
Kdyby šlo pouze o oddlužení plněním splátkového kalendáře, byla by hyperocha vydána dlužníku, neboť ten by k ní měl dispoziční oprávnění. Jde o důsledek úpravy § 398 odst. 3 poslední věty a § 409 odst. 2 insolvenčního zákona. Nešlo by tak o mimořádný příjem k rozvržení prostřednictvím splátkového kalendáře podle § 412 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona, ledaže by šlo o specifické případy tam uvedené (např. by danou věc dlužník neuvedl v seznamu majetku). Proto by taková část výtěžku ani nesloužila k uspokojení věřitelů a důsledek pro výpočet odměny insolvenčního správce by byl shodný, jako ve věci řešené v usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 22/2015 – nepočítala by se z něj odměna.
Je-li ale oddlužení řešeno oběma formami současně (jejich kombinací) a přebytek výtěžku zpeněžení majetku tvořícího předmět zajištění má režim oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, je insolvenční správce povinen postupovat podle § 398 odst. 2 a § 408 odst. 4 insolvenčního zákona obdobně podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu, tj. uzavřít část oddlužení zpeněžením majetkové podstaty (§ 302 až § 307 insolvenčního zákona), a to bez ohledu na stav současně probíhajícího oddlužení plněním splátkového kalendáře (s jedinou výjimkou spočívající v nezbytnosti zohlednit míru dosavadního uspokojení věřitelů splátkovým kalendářem při rozvrhu, tj. aby nezajištění věřitelé neobdrželi celkově více, než kolik činí hodnota jejich zjištěných pohledávek).
Je-li přebytek výtěžku zpeněžení majetkové podstaty (po uspokojení zajištěných věřitelů) rozvrhován nezajištěným věřitelům, má insolvenční správce nárok na odměnu z částky takto určené k jejich uspokojení (k tomu viz již R 64/2011), přičemž do základu pro výpočet odměny insolvenčního správce musí být zahrnuta i jeho odměna (srov. opět usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 7/2015).
Jinak řečeno, odměna insolvenčního správce při oddlužení realizovaném kombinací obou forem oddlužení bude pro část oddlužení plněním splátkového kalendáře určena dle § 3 písm. b/ vyhlášky a pro část oddlužení zpeněžením majetkové podstaty podle § 3 písm. a/ ve spojení s § 1 vyhlášky. Ustanovení § 3 písm. c/ vyhlášky se neaplikuje.
V poměrech projednávané věci to znamená, že odměna dovolatele, který v souladu s § 408 odst. 4 insolvenčního zákona po zpeněžení majetkové podstaty předložil konečnou zprávu spolu s vyúčtováním své odměny pro část oddlužení zpeněžením majetkové podstaty bez ohledu na nadále běžící splátkový kalendář, měla být stanovena podle § 1 vyhlášky, nikoli pouze podle § 1 odst. 2 vyhlášky (podle § 3 písm. c/ vyhlášky) při nezohlednění rozvrhu přebytku výtěžku i mezi nezajištěné věřitele, jak dovozoval odvolací soud.
Pochybení odvolacího soudu vychází především z toho, že dostatečně nezohlednil skutečnost, že v daném případě bylo schváleno oddlužení kombinací obou forem oddlužení. Ustanovení § 3 písm. c/ vyhlášky se totiž uplatní pouze tehdy, je-li způsobem řešení úpadku (jen) oddlužení plněním splátkového kalendáře, při němž dojde ke zpeněžení předmětu zajištění. V posuzované věci však bylo schváleno oddlužení v obou jeho formách (jejich kombinací). Ke zpeněžení předmětu zajištění tak nedošlo „při“ oddlužení plněním splátkového kalendáře, ale „v rámci“ způsobu oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Kdyby byla správná premisa odvolacího soudu o tom, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře byl zpeněžen majetek sloužící k zajištění, nemohlo by zároveň dojít k tomu, že přebytek získaný zpeněžením takového majetku bude použit k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rozvrhu.
Konečně nelze přehlédnout, že odvolací soud (potažmo i insolvenční soud) aplikoval nesprávné znění vyhlášky, neboť jak je zjevné z výše uvedeného, na projednávanou věc je třeba aplikovat její znění účinné do 31. prosince 2012. Pro určení rozhodného znění vyhlášky je totiž podstatné, kdy bylo vydáno rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, jímž je již rozhodnutí o povolení oddlužení (nikoliv až rozhodnutí o schválení oddlužení) [viz dikci § 4 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona a usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 22/2015].
Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí v rovině právní neobstálo, Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný.
Závěrem (pro úplnost) Nejvyšší soud dodává (k návrhu dovolatele ze dne 19. září 2016 na odklad právní moci napadeného rozhodnutí), že § 243 o. s. ř. v insolvenčním řízení nelze aplikovat (viz § 90 insolvenčního zákona).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, dlužníku a zástupci věřitelů se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-