// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí 07.02.2018

Spojení věcí manželů ke společnému insolvenčnímu řízení

V době od 1. ledna 2014 nebylo přípustné (s výjimkou podávající se z dikce § 394a insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. ledna 2014 pro společný návrh manželů na povolení oddlužení) spojení věcí různých dlužníků ke společnému řízení i v těch insolvenčních řízeních, jež byla zahájena před 1. lednem 2014. Přiměřenou aplikaci ustanovení § 112 o. s. ř. (o spojení věcí) vylučovalo od uvedeného data ustanovení § 7 insolvenčního zákona, jelikož insolvenční zákon (již) stanovil jinak v § 83a insolvenčního zákona.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 1/2016, ze dne 30. 11. 2017

vytisknout článek




Dotčené předpisy:
§ 83a IZ.
§ 394a IZ.
§ 7 IZ.
§ 112 o. s. ř.

Kategorie: insolvenční řízení; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

[1] Usnesením ze dne 20. května 2015, č. j. KSPH 38 INS 15297/2013-A-18, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“):

1/ Zjistil úpadek dlužníka Pavla Formánka (bod II. výroku).

2/ Insolvenčním správcem dlužníka ustanovil Ing. Josefa Sedláka, MBA (bod III. výroku).

3/ Určil, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (bod VI. výroku).

4/ Zamítl návrh dlužníka na povolení oddlužení (bod I. výroku).

5/ Prohlásil konkurs na majetek dlužníka, s tím, že konkurs bude projednáván jako nepatrný (body IV. a V. výroku).

6/ Učinil příslušné výzvy věřitelům (body VII. a VIII. výroku) a osobám, které mají závazky vůči dlužníku (bod XI. výroku), nařídil přezkumné jednání (bod IX. výroku), svolal první schůzi věřitelů (bod X. výroku), uložil tam specifikované povinnosti insolvenčnímu správci (body XII. a XIII. výroku) a oznámil, jak budou zveřejňována rozhodnutí insolvenčního soudu (bod XIV. výroku).

[2] Insolvenční soud dospěl k závěru, že úpadek dlužníka je nesporný a že dlužník nesplňuje podmínku vyjádřenou (pro oddlužení) v § 395 odst. 1 písm. b/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), takže při rozhodnutí o způsobu řešení úpadku postupoval podle § 396 insolvenčního zákona.

[3] K odvolání dlužníka proti bodům I., IV. a V. výroku usnesení insolvenčního soudu Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. září 2015, č. j. KSPH 38 INS 15927/2013, 2 VSPH 1171/2015-A-25:

1/ Potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a IV. výroku (první výrok).

2/ Odmítl odvolání v rozsahu, v němž směřovalo proti bodu V. výroku usnesení insolvenčního soudu (druhý výrok).

[4] Odvolací soud po přezkoumání napadeného usnesení dovodil, že závěr insolvenčního soudu o nedostatečné ekonomické nabídce dlužníka je prost pochybení.

[5] K odvolacím námitkám odvolací soud poznamenal, že insolvenční soud sice pochybil, nepostupoval-li v souladu s tehdejší judikaturou odvolacího soudu a včas nespojil samostatně zahájená insolvenční řízení dlužníka a jeho manželky ke společnému řízení, v době vydání napadeného usnesení tak již učinit ale nemohl, neboť insolvenční řízení vedené proti manželce dlužníka bylo skončeno.

[6] Odmítnutí odvolání ve vztahu k výroku V. usnesení insolvenčního soudu odůvodnil odvolací soud poukazem na ustanovení § 314 odst. 4 insolvenčního zákona a na § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).

[7] Proti usnesení odvolacího soudu „jako celku“ podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, namítaje, že je dán dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil.

[8] Dovolatel nezpochybňuje, že je v úpadku, poukazuje však na to, že návrh na povolení oddlužení podala i jeho manželka Zuzana Formánková (dále též jen „Z. F.“), a na to, že v doplnění svého insolvenčního návrhu navrhl, aby byl spojen s insolvenčním návrhem jeho manželky (jelikož všechny jejich závazky jsou závazky společnými). Dovolatel poukazuje na to, že insolvenční soud usnesením č. j. KSPH 38 INS 15929/2013-A-12 (jde o usnesení ze dne 19. srpna 2013) zjistil úpadek Z. F. a povolil jí oddlužení, načež usnesením ze dne 15. října 2013, č. j. KSPH 38 INS 15929/2013-B-9, schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře. Odtud s poukazem na závěry vyjádřené v usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. KSPH 40 INS 10341/2010, 3 VSPH 325/2011-B-16 (jde o usnesení ze dne 19. dubna 2011), dovozuje, že „bylo třeba“, aby insolvenční soud samostatně zahájená insolvenční řízení obou manželů spojil (ještě předtím, než rozhodl o záloze na náklady insolvenčního řízení) postupem dle ustanovení § 112 odst. 1 o. s. ř. ke společnému řízení, v němž by insolvenční návrhy spojené s návrhem na povolení oddlužení posoudil a projednal společně.

[9] Dovolatel míní, že tam, kde jsou fakticky naplněny podmínky, jež klade ustanovení § 394a insolvenčního zákona (fikce, že všechen majetek patří do společného jmění manželů na základě jejich prohlášení), lze spojit věci manželů ke společnému projednání (rozuměj věci zahájené individuálně před 1. lednem 2014), nehledě na to, že spojení svých individuálně podaných insolvenčních návrhů za účinnosti insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. prosince 2013 dovolatel s manželkou navrhovali. Podle dovolatele nelze přičítat k tíži dlužníků, že insolvenční soud jejich návrhu nevyhověl a věci nespojil ke společnému projednání podle § 112 o. s. ř. v době, kdy byly naplněny podmínky pro takový postup.

[10] Argumentaci insolvenčního soudu skončeným insolvenčním řízením Z. F. má dlužník za značně alibistickou, s tím, že při rozhodování „ex lege“ by insolvenční návrhy byly spojeny ke společnému řízení a plnění poskytnutá každým z dlužníků by byla určena k plnění společných závazků. Dospěje-li dovolací soud k závěru, že mělo dojít ke spojení insolvenčních návrhů (jak konstatoval i odvolací soud), je „nasnadě“ zrušit i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku Z. F. a plnění, která Z. F. poskytla, považovat za plnění obou dlužníků ve prospěch společných věřitelů.

[11] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Srov. k tomu dále (ve vazbě na skutečnost, že insolvenční řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014) i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek [které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu].

[12] Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností dovolání v dané věci. Dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř., takže zbývá určit, zda je přípustné podle § 237 o. s. ř.

[13] V rozsahu, v němž dovolání směřovalo proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu (o odmítnutí odvolání), je Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř., jelikož přípustnost dovolání v tomto rozsahu vylučuje ustanovení § 238 odst. 1 písm. e/ o. s. ř.

[14] V rozsahu, v němž dovolání směřovalo proti prvnímu (potvrzujícímu) výroku usnesení odvolacího soudu, je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř, když v posouzení dovoláním předestřené právní otázky (možnosti spojení věcí manželů ke společnému řízení) jde o věc dovolacím soudem neřešenou.

[15] Nejvyšší soud se - v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

[16] Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

[17] Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení insolvenčního zákona, občanského soudního řádu a zákona č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů.


§ 7 (insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. prosince 2013)
Použití občanského soudního řádu

(1) Pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
(2) Pro určení věcné a místní příslušnosti soudu, který rozhoduje v insolvenčním řízení a v incidenčních sporech, platí ustanovení občanského soudního řádu.


§ 7 (insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. ledna 2014)
Použití občanského soudního řádu a zákona o zvláštních řízeních soudních

Nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

§ 83a (insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. ledna 2014)
Spojení věcí

Není-li dále stanoveno jinak, není v insolvenčním řízení přípustné spojení věcí různých dlužníků ke společnému řízení.

§ 394a (insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. ledna 2014)
Společný návrh manželů na povolení oddlužení

(1) Manželé, z nichž každý samostatně je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, mohou tento návrh podat společně. Pro posouzení, zda jde o osoby oprávněné podat společný návrh manželů na povolení oddlužení, je rozhodné, zda jde o manžele ke dni, kdy takový návrh dojde insolvenčnímu soudu.
(2) Společný návrh manželů na povolení oddlužení musí obsahovat výslovné prohlášení obou manželů, že souhlasí s tím, aby všechen jejich majetek byl pro účely schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty považován za majetek ve společném jmění manželů; podpisy obou manželů u tohoto prohlášení musí být úředně ověřeny.

(3) Manželé, kteří podali společný návrh na povolení oddlužení, mají po dobu trvání insolvenčního řízení o tomto návrhu a po dobu trvání účinků oddlužení postavení nerozlučných společníků a považují se za jednoho dlužníka.


část první, článek II (zákona č. 294/2013 Sb.)
Přechodné ustanovení

Zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Spojení věcí
§ 112 (o. s. ř.)

(1) V zájmu hospodárnosti řízení může soud spojit ke společnému řízení věci, které byly u něho zahájeny a skutkově spolu souvisí nebo se týkají týchž účastníků.
(2) Jsou-li v návrhu na zahájení řízení uvedeny věci, které se ke spojení nehodí, nebo odpadnou-li důvody, pro které byly věci soudem spojeny, může soud některou věc vyloučit k samostatnému řízení.

[18] Ustanovení § 83a insolvenčního zákona ve výše citované podobě, pro věc rozhodné, bylo vtěleno do insolvenčního zákona novelou insolvenčního zákona provedenou zákonem č. 294/2013 Sb.; týž zákon změnil (s účinností od 1. ledna 2014) dikci § 7 insolvenčního zákona a zavedl úpravu obsaženou v § 394a insolvenčního zákona. Ustanovení § 112 o. s. ř. v citované podobě nedoznalo změn od zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka (od 6. června 2013) do vydání napadeného usnesení.

[19] Z důvodové zprávy k vládnímu návrhu zákona č. 294/2013 Sb. [vládní návrh tohoto zákona projednávala Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky ve svém 6. volebním období (2010 - 2013) jako tisk č. 929/0], konkrétně ze zvláštní části důvodové zprávy k bodu 50 (§ 83a), se podává toto:

„V době přijetí insolvenčního zákona nepanovaly v teoretické rovině pochybnosti o tom, že insolvenční řízení různých dlužníků nelze spojovat ke společnému řízení (že přiměřená aplikace pravidla obsaženého v § 112 odst. 1 o. s. ř. je vyloučena). Praxe nicméně postupně dospěla k závěru, že v zásadě lze připustit spojení oddlužení manželů ke společnému řízení (srov. i obecnou část důvodové zprávy, bod 1. 3 v. Oddlužení). To ostatně potvrdil ve své judikatuře i Nejvyšší soud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2012, sen. zn. 29 NSČR 54/2011, které se vyjadřuje ke způsobu, jímž má být spojení takových insolvenčních věcí provedeno v elektronických insolvenčních spisech). Takto ustavená výjimka (potvrzená i tímto návrhem zákona zaváděným společným návrhem manželů na povolení oddlužení) nicméně jinak neruší obecnou platnost pravidla, podle kterého (jiné) insolvenční věci různých dlužníků ke společnému řízení nelze spojit. V zájmu právní jistoty se toto pravidlo pojmenovává výslovně navrženým zněním § 83a insolvenčního zákona.“

[21] S přihlédnutím k dikci výše citovaného přechodného ustanovení nemá Nejvyšší soud žádné pochybnosti o tom, že v době od 1. ledna 2014 nebylo přípustné (s výjimkou podávající se z dikce § 394a insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. ledna 2014 pro společný návrh manželů na povolení oddlužení) spojení věcí různých dlužníků ke společnému řízení i v těch insolvenčních řízeních, jež byla zahájena před 1. lednem 2014. Přiměřenou aplikaci ustanovení § 112 o. s. ř. (o spojení věcí) vylučovalo od uvedeného data ustanovení § 7 insolvenčního zákona, jelikož insolvenční zákon (již) stanovil jinak v § 83a insolvenčního zákona.

[22] K dovolatelově argumentaci budiž dále dodáno, že i tam, kde praxe insolvenčních soudů připouštěla (jak patrno i z citované pasáže důvodové zprávy) v době do 31. prosince 2013 možnost spojení samostatných insolvenčních věcí manželů ke společnému řízení [k čemuž bylo možné přistoupit (za použití § 7 odst. 1 insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. prosince 2013) jen přiměřenou aplikací § 112 o. s. ř.], nemohly z pouhého (procesního) postupu podle § 112 o. s. ř. vyplynout hmotněprávní změny v postavení účastníků insolvenčního řízení (což je zjevně důsledek, který dovolatel očekává od spojení své věci s věcí manželčinou). To se podává již z účelu používané procesní úpravy (§ 112 o. s. ř.), který tkví (dle § 112 odst. 1 o. s. ř.) v akcentu na zásadu „hospodárnosti řízení“.

[23] V dotčených souvislostech Nejvyšší soud při výkladu § 112 o. s. ř. ve své judikatuře již dříve uzavřel, že to, že nedošlo ke spojení věcí, v zásadě nijak neovlivňuje správnost věcného posouzení sporu, a že ustanovení § 112 o. s. ř. konstruuje spojení věcí pouze jako možný krok soudu závisící na posouzení jeho vhodnosti s ohledem na hospodárnost řízení, a nikoliv jako povinnost soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. listopadu 2010, sp. zn. 28 Cdo 2667/2010). V usnesení ze dne 25. května 2010, sp. zn. 25 Cdo 2558/2008; 25 Cdo 2560/2008; 25 Cdo 2563/2008, pak Nejvyšší soud ozřejmil, že postup soudu podle § 112 o. s. ř. je postupem odůvodněným vhodností či hospodárností řízení, který z povahy věci nemůže představovat vadu řízení, jež by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé.

[24] Nepřiléhavý je i úsudek dovolatele, že prohlášením manželů, že všechen jejich majetek patří do společného jmění manželů (učiněným před 1. lednem 2014) nastává fikce, že všechen majetek patří do společného jmění manželů, čímž fakticky byly naplněny podmínky, jež klade ustanovení § 394a insolvenčního zákona (ve znění účinném od 1. ledna 2014). Dovolatel totiž přehlíží, že prohlášení manželů, že souhlasí s tím, aby všechen jejich majetek byl pro účely schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty považován za majetek ve společném jmění manželů, které je (má být) povinnou součástí společného návrhu manželů na povolení oddlužení (§ 394a odst. 2 insolvenčního zákona, ve znění účinném od 1. ledna 2014), nemá za následek fikci, že všechen jejich majetek patří do společného jmění manželů. Ta nastává až coby důsledek rozhodnutí, jímž insolvenční soud po povolení oddlužení na základě společného návrhu manželů (§ 394a insolvenčního zákona, ve znění účinném od 1. ledna 2014) schválil oddlužení zpeněžením majetkové podstaty (§ 408 odst. 1 věta druhá insolvenčního zákona, ve znění účinném od 1. ledna 2014).

[25] Dovolateli se tudíž prostřednictvím uplatněné argumentace nepodařilo zpochybnit správnost napadeného usnesení.

[26] Jelikož ze spisu se nepodávají ani vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) zamítl dovolání dlužníka proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu (§ 243d písm. a/ o. s. ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů